Poslední roky je to definice fotbalového swagu. Štulpny vytažené pouze po kotníky a chrániče miniaturní, jen aby se neřeklo. Na první dobrou si mnozí fotbaloví diváci vybaví s nízkými štulpnami záložníka Manchesteru City Jacka Grealishe. „Ten má ty lejtka ještě trochu větší,“ usmívá se Antonín Barák z Hellasu Verona, pro kterého je tato móda také poznávacím znamením.
Se svým ležérním technickým stylem a elegantním tuláctvím na hřišti si navíc získává fotbalové staromilce, pro které je reprezentační záložník v dnešním ultrarychlém sprintovém fotbale zjevením.
V českém prostředí ale s nízkými štulpnami zprvu narazil. „Vlastně jsem to začal aplikovat ve Slavii, muselo to být předtím, než jsem odcházel, asi od zimní přípravy,“ popisuje Barák.
„Měl jsem problémy, kdy jsme měli úzké štulpny, které nebyly až tak elastické a mně to hodně stahovalo lýtka. Měl jsem potom křeče a neprokrvovaly se mi tolik nohy, což je docela blbý, když máte běhat a kontrolovat balon. Bylo mi to hrozně nepříjemné, tak jsem si to prostě stáhnul dolů a začal jsem s tím hrát.“
Jenže v Edenu narazil u Martina Kroba, tehdejšího generálního ředitele, který pro Barákův krok mnoho pochopení neměl. „Vím, že volal mému agentovi, kdy už jsem měl podepsáno v Itálii v Udine, na co že to myslím. Takže na to nebyla úplně dobrá odezva. Samozřejmě jsem se nenechal odradit,“ vypráví Barák v rozhovoru pro nový díl pořadu Mundial na iSport TV.
„Já jsem to neřešil, vlastně jsem jel pořád sám dál a úplně nevědomky se z toho stala nějaká moje značka nebo můj styl, díky kterému mě poznává hodně lidí a zmiňuje to. Já jsem po ničem takovém netoužil, abych na sebe nějak upozorňoval, ale vyšlo to úplně samo od sebe, a teď už si nedovedu představit, že bych hrál jinak, protože pro mě je to strašně pohodlné,“ říká Barák.
Hráči stále častěji rezignují na ochranu holeně, přece jenom v elitních evropských soutěžích zásadně ubylo zmrzačujících skluzů. Na perfektně připravených trávnících fotbalisté čím dál častěji nosí jen lisovky, kolíky vytahují sporadicky.
„Prostě si dám malé chrániče, jsem takhle spokojený a byl jsem vždycky zastáncem, že jsem nechtěl mít velké chrániče, protože se mi to nelíbilo. V pubertě jsem si samozřejmě říkal, že to v žádném případě nemůžu nosit. A říkal jsem si, že stejně, když mě někdo trefí na holeň, chránič mi nepomůže,“ krčí Barák rameny.
