Baroš zpátky v Turecku, fandil v kotli: Legenda, říkají fans. Mohuč připomněla Rumana
V souvislosti s Milanem Barošem si většina vybaví jeho angažmá v Liverpoolu završené vítězstvím v Lize mistrů. Po individuální stránce mu ale vyšla především jeho pozdější štace v Turecku, kde na něj dodnes vzpomínají. Důkazem je šílenství, jaké český střelec čerstvě způsobil v Istanbulu, když se po letech vrátil na stadion slavného Galatasaraye. Baroš není jediným českým fotbalistou, který se v předvánočním čase dočkal bouřlivého připomenutí od fanoušků...
V létě 2008 ve svých šestadvaceti letech Baroš přestoupil do Turecka z Lyonu, v němž získal dva tituly. Po individuální stránce se v tehdy nejsilnějším francouzském klubu ovšem příliš neprosadil a poslední půlrok strávil na hostování v anglickém Portsmouthu. „Už neplatí za obávaného kanonýra, to nejlepší má za sebou," tvrdili svého času mnozí kritici. Vždyť v té době během dvaceti měsíců včetně krátké štace v Aston Ville prošel čtyřmi týmy…
Jenomže v dresu Galatasaraye náramně ožil. Odehrál za něj přes stovku zápasů a v průběhu pěti let v něm nastřílel 61 gólů. Ihned po svém příchodu zároveň v ročníku 2008-2009 opanoval tabulku střelců Süper Lig a dodnes drží primát nejlepšího klubového kanonýra v Evropské lize (dříve Pohár UEFA). Není proto divu, že na něj u Bosporu nezapomněli, ačkoli Galatasaray v dalších letech do svého kádru přivedl mnoho hvězdných jmen od Didiera Drogby po Maura Icardiho.
Baroš byl vřele přivítán fanoušky Galatasarye už v únoru 2024 na Letné, když si s bouřlivými kotelníky notoval během zápasu Sparty v Evropské lize. To se však ještě nedalo srovnat s tím, co bývalý český reprezentant zažil nyní poté, co klub svého srdce navštívil při utkání s Kasimpasou (3:0).
V klubové mikině a šále zdravil ze hřiště vášnivé diváky a dočkal se významných ovací. Publikum pak šílelo, když si to nakráčel na stupínek pro spíkra kotle a zamával vlajkou z prominentního místa určenému lídrovi tribuny.
Videa z těchto momentů si Baroš umístil na svůj Instagram, kde se rázem objevila záplava tureckých komentářů. „Máme tě moc rádi, přinesl jsi fanouškům Galatasaraye tolik radosti. V zápasech, které jsme hrávali jako kluci v ulicích, jsme po každém gólu křičeli „Milan Baroš!,” stálo v některém z nich.
Další příznivci pokračovali v obdivu: „Strávil jsem dětství tím, že jsem tě sledoval. Přál bych si, abys zůstal déle. Galatasaray na tebe nikdy nezapomene.” Řada dalších fanoušků se shodovala na tom, že je klubovou legendou.
Pro Turky je fotbal náboženstvím a jeho zásluhou mají povědomí o České republice. V červenožlutém zanechal výraznou stopu například rovněž Tomáš Ujfaluši a tamní obyvatelé stále vzpomínají i na tragicky zesnulého Josefa Šurala, jenž působil v Alanyasporu.
Pocta pro Rumana v Německu
Fanouškovská kultura je velmi silná také v Německu. Ani zde neopomínají bývalé hráče. Podobné pocty jako Baroš se jen o pár dní dřív dočkal bývalý útočník a dnes mimo jiné expert deníku Sport Petr Ruman.
Před dvaceti lety se stal prvním střelcem Mohuče v pohárové Evropě, což v minulém týdnu připomněli fanoušci bundesligového celku při utkání Konferenční ligy proti Samsunsporu prostřednictvím impozantního chorea.
„Byl to velmi emotivní okamžik, který ukázal, kolik srdce, vášně a propojení vkládá do tohoto klubu a jeho fanoušků. Díky za to – Mainz 05 zůstává výjimečný,” okomentoval gesto Ruman, jenž dlouhodobě žije v Německu a je spjatý rovněž s Greutherem Fürth, v němž jako trenér po skončení aktivní kariéry vedl jeho rezervu. Koučoval i Türkgücü Mnichov ve třetí německé lize a naposledy krátce slovenskou Žilinu.
