30 let od Poborského lobu. „To snad není možný, ty jo.“ Spoluhráči popsali vteřiny, kdy se zastavil čas
Byl to záblesk fotbalové geniality. Dar českého fotbalu tomu světovému, vedle dloubáku Antonína Panenky z finále mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě. Lob Karla Poborského ve čtvrtfinále EURO 1996 proti Portugalsku se mu vyrovnal. Dnes je to přesně 30 let, co se památný moment stal. Vzpomínky na něj patří mezi nejzábavnější okamžiky dokumentu Stříbrná cesta: příběh Generace Wembley. „Vlastně to nebyl kop, ale hod,“ ohlíží se Poborský za svým unikátním kouskem a trvá na tom, že to bylo nejjednodušší řešení. Jeho tehdejší parťáci se však nestačili divit, co na hřišti provádí. Celý film Stříbrná cesta si pusťte ZDE>>>
Vypadalo to na naprosto beznadějnou situaci, kdy se odvaha mísí s hazardem. Jenže Poborský neváhal. Když 23. června 1996 v 53. minutě utkání se silnými Portugalci v čele s Luísem Figem či Rui Costou převzal míč od Jiřího Němce, pustil se rovnou k bráně, ač se ho cestou snažilo zastavit hned pět protihráčů: zezadu, zepředu, zleva, zprava.
„Vůbec to nevypadalo na nějakou naši šanci,“ ohlíží se obránce Miroslav Kadlec. Jenže Poborský se vydal směle vstříc přesile, přálo mu i štěstí, když se k němu míč v jedné chvíli odrazil zpátky – a pak to přišlo.
Balon technický záložník podebral tak, že se vznesl vysoko do vzduchu. V té chvíli všichni ztichli a jen zírali. „Přišlo mi, jako by se na stadionu všechno zastavilo,“ vzpomíná v dokumentu Stříbrná cesta Patrik Berger, který seděl na lavičce.
„Hlavou mi blesklo: Ku*va, co dělá?“ přibližuje svou bezprostřední reakci. A podobně to měli i ostatní. „Dobíhal jsem k šestnáctce a neuvědomoval si, co se děje a jaký to bude mít dopad,“ přiznává útočník Pavel Kuka. „No to snad není možný, ty jo…“ netají překvapení záložník Radek Bejbl. Svéráznou vzpomínku úplně jiného rázu má obránce Jan Suchopárek: „Asi jsem se vydýchával v předklonu na půlce,“ líčí následky „záhulu“, jemuž Češi čelili.
Zatímco takový Kuka měl vcelku dobrý výhled, o Bergerovi a spol. na lavičce to neplatilo. Na stadionu Villa Park v Birminghamu byla posazena pod hřiště, takže někteří hráči jako by „začínali“ až od lýtek. „Moc dobře jsem to neviděl,“ říká trenér vicemistrů Evropy Dušan Uhrin.
I proto nejen on pochyboval o tom, že míč za vysoko postaveného brankáře Vítora Baíu zapadne. Ostatně nebyl si tím jistý ani sám Poborský. „Jakmile Karel kopl do míče, říkal jsem si: A už to jde nad bránu… Myslel jsem si, že ji přehodil,“ vypráví Uhrin. „To byl takový kopec!“ přidává Kadlec.
Pak ale všichni s úžasem sledovali, jak se míč snáší do brány, a vypukla obrovská euforie. Když potom Poborského parťáci znovu a pořádně viděli jeho úžasnou trefu v televizi, mohli si představovat, jak by si v takové chvíli poradili oni. „Možná bych zkoušel placírku,“ přemítá Vladimír Šmicer. „Vůbec nevím, jak bych to vyřešil, protože se to vyřešit nedalo,“ kroutí hlavou Pavel Nedvěd. „Já bych to asi narval do hráče přede mnou,“ směje se vyhlášený střelec z dálky.
Připomeňte si český úspěch EURO 1996 po 30 letech |
|
