Život na EURO 96: pípa na hotelu, Pivrnec bez cigára i „dvoudenky“. Kde je Šmíca?!
Legendární devadesátky se lámaly do druhé půlky – a se vší svou nevázaností, živelností a barevností se promítly i do fotbalu. Výjimkou nebylo ani působení českého týmu na EURO 1996, od něhož uplyne třicet let. V hotelu Marriott v Prestonu, kde se výprava ubytovala, nechyběla pípa, útočištěm hráčů se stala restaurace Golden Ball. Mezi zápasy bývaly čtyři dny, a tak došlo i na pověstné tmelení kolektivu a volnější režim. „Já tomu říkal dvoudenky,“ usmívá se brankář Ladislav Maier, zatímco Vladimír Šmicer prozrazuje, jak se na noc vytratil k místním. Také o zákulisí úspěšného tažení pojednává dokument Stříbrná cesta, který má předpremiéru 4. června v pražských Riegrových sadech a od 5. června bude ke zhlédnutí na webu iSport.cz a CANAL+. Vstupenky na předpremiéru filmu Stříbrná cesta kupujte ZDE >>>
Vyvalte sudy? V hotelu Marriott to viděli na vlastní oči... S českými fotbalisty tam v létě 1996 dorazily i bečky piva svazového partnera Radegastu – a pípa, která byla každému na očích. Trenér Dušan Uhrin ji neviděl rád a vadilo mu, že angličtí novináři z hráčů dělali pivaře.
„Stylový“ byl ovšem i maskot týmu, jehož donesl populární kreslíř Petr Urban – 170 centimetrů vysoká postava Pivrnce. A to ho ještě kustodi museli drobně upravit – cigareta v puse přece jen neprošla. „U doktorů jsem sháněl žiletku, abych mu ji odstranil,“ líčí jeden z nich Jiří Šíma. „Zahraniční novináři se divili, co je to za zájezdní jedenáctku, když s sebou mají pípu a ještě Pivrnce,“ směje se jeho tehdejší kolega Jaroslav John.
To, jak hráči objevili restauraci Golden Ball, si přesně vybavuje obránce a dnešní asistent Miroslava Koubka u národního týmu Jan
Právě tam se odehrála zásadní „válečná porada“ bez trenérů, kdy si všichni řekli: Takhle to dál nejde! A u jedné návštěvy nezůstalo – ale už v úplně jiné, pozitivní atmosféře. „Byla to taková naše záchranná stanice,“ usmívá se Suchopárek. Češi si tam třeba i měnili trička za dresy anglických fanoušků, kteří sledovali zápas se Skoty.
Ať už si večerku protáhli na hotelu, nebo vyrazili do Golden Ballu, reprezentantům to pomohlo odreagovat se a zapomenout na chvíli na fotbal. „Že to byl trochu punk? Myslím, že zase nešlo o nic extra, i když do rána se to protáhlo,“ míní Suchopárek.
Dobře si při tom vybavuje, jak za ním po jednom utkání přišel kouč Uhrin a jak došlo na následující scénku: „Jen tak mezi námi dvěma prohodil: ⸴No, ale předtím jste to přehnali, viď?ʻ Pak šel pryč a to bylo všechno.“
Už po slavné výhře nad Italy (2:1) a hlavně postupové remíze 3:3 s Ruskem vystřídala očekávání, že ani nemá cenu vybalovat všechny kufry, euforie. A Šmicer, autor klíčového, vyrovnávacího gólu, se do toho obul opravdu pořádně: místní ho zatáhli k sobě domů. „Hráli tam na kytaru, bylo to veselý,“ vzpomíná. A líčí i to, jak se dostával zpátky do hotelu zadním vchodem. „Už to můžu přiznat, je to asi promlčený,“ směje se.
„Některé věci byly úplný bizár. Každý den tam napsal nějaký příběh,“ přidává se vyhlášený parťák a vtipálek Maier. „Já říkám, že jsme měli dvoudenky. Člověk jde v pátek na pivo a v sobotu ještě vede chytrý řeči a dělá všechno možný. I když je fakt, že dva dny volna to úplně nebyly...“ Vrchol nadšení nicméně přišel po semifinále s Francií. „Nazval bych to opuštěním vojenské posádky,“ chechtá se Maier.
V každém případě je na místě dodat, že tahle parta za to uměla vzít hlavně na hřišti. Stříbro mluví za všechno...
Připomeňte si český úspěch EURO 1996 po 30 letech |
|
