Javůrek na konferenci Fenomén fotbal: Z těch, co nelegálně sázeli, skoro nikomu nic nezbylo
Kamil Javůrek se přes noc z téměř neznámého zaměstnance fotbalové asociace stal veřejnou postavou. Je to on, kdo v rámci FAČR z pozice integrity officera řeší stále ještě čerstvou match-fixingovou kauzu zvanou Úklid.
Nejenom o tom, jak vzniká, vyprávěl během konference Fenomén fotbal pořádané deníkem Sport a webem iSport.cz, jejímž hlavním partnerem byla sázková společnost Fortuna a dalšími partnery Volkswagen Financial Services, společnost Aston - služby v ekologii a BTL - výrobce zdravotnické techniky.
O čem mluvil?
O vzniku kauzy: Pátrám po historii hráče
„Když ovlivňujete nebo chcete ovlivnit utkání z důvodu sázek, tak se to díky nějakým mechanismům někde promítne. Máme společnosti, které hlídají jednotlivé sázkové pohyby, které jdou často proti predikci bookmakerů. Na základě k narušení těch predikcí nebo logičnosti předpokládané sázky my dostaneme report. A já si na jeho základě vyhodnotím dané situace. Třeba když byla sázka na počet branek, podívám se na videa, rozeberu si, který hráč byl u toho a začnu pátrat po jeho historii. Třeba už byl u nějaké jiné podobné situace, už byl u jiného reportu. Zjišťuju, jaká je jeho historie, kterými kluby prošel, zda tam byla taky nějaká podezření na ovlivnění zápasu z důvodu sázky. Dělám si celkovou analýzu, vše si vyhodnocuju a dávám do souvislostí. Podívám se na jeho sociální sítě, dělám analýzu se vším všudy. Tak takhle nějakým způsobem vznikla tato akce, kterou začal ještě můj předchůdce Jirka Hendrych, protože mu chodily opakovaně na dva, tři kluby reporty a přesáhlo to nějakou únosnou míru. Pravděpodobnost, že tam je něco děláno úmyslně, se navýšila, takže se sepsalo oznámení a došlo se na policii.“
O práci v terénu: Skládám puclíky
„Než spoléhat jen na odposlechy, je strašně důležitá práce v terénu. Bavit se s lidmi. Člověk je nositelem informací, on dává informace na weby a sociální sítě. Ví, jak vše funguje. Zkrátka není nad komunikaci, dozvídat se v terénu věci a rozumně je umět poskládat, dávat jeden puclík k druhému, až z toho vznikne nějaká ucelená skládanka.“
O hráčích: Oni jsou hraví, takže…
„Náchylnost fotbalistů k sázení, včetně toho nekalého, může souviset i s tím, že to jsou hračičkové. Je to zpětná vazba, kterou já při vyšetřování dostávám. Když se bavím s fotbalisty nebo se sportovci obecně, zajímá mě, jak se do toho mohli dostat, co se stalo, že kývli na nějakou nabídku, že začali manipulovat ty zápasy. A je to často právě proto, že oni jsou hraví, oni jsou hraví na všechno. Hrajou karty, hrajou šipky, střihnou si o zaplacení snídaně, mají pořád tendenci si hrát. Fotbalisti v mých očích úplně nejvíc. Když jsou navíc vytržení ze svého blaženého prostředí, kde umí trávit volný čas, jsou bez kamarádů, začínají se nudit. Začínají regulérně sázet, za dvacku, za padesát, začnou na tom být závislí. A už jsou zase jednoduchou obětí pro manipulátory, kteří je vtáhnou do nekalého sázení.“
O finanční (ne)gramotnosti: Nikomu nic nezbylo
„Když do toho někdo spadnul a vydělal si peníze za tu manipulaci, tak on si je vydělal v sobotu, ale v pondělí už si neměl za co koupit rohlík. Jejich finanční gramotnost je strašná. Vlastně z celé té ohromné kauzy jsou snad tak jeden, dva lidi, kteří si dokázali nějak peníze, který si nelegálně vydělali, udržet. Jinak nikdo nic nemá, nikomu nic nezbylo.“
O vystoupení z kolotoče: Ne každý má tu sílu
„Odmítnout spolupráci poté, co už jste s ní začal, je určitě hrozně těžké. Já jim vždycky říkám: Říct Ne, to je jenom na vás. Naší povinností je vám vysvětlit, co se vlastně děje, co to může znamenat, ale to Ne za vás nikdo jiný neřekne. Když už do toho člověk padne a kývne na nějakou manipulaci, už je chycený v pasti. Nedejbože, když ještě dojde k nějaké neúspěšné sázce a organizátoři, investoři ztratí peníze. Oni nechtějí ztratit 50 000 dolarů, oni je chtějí zpátky, takže jdou a začnou vyvíjet tlak na kluky, že další dva, tři zápasy musí odehrát zadarmo, aby jim vrátili finanční prostředky. Dostávají se vlastně do nějakého začarovaného kruhu. Ovšem když člověk dostatečně dlouho odolává, vystoupit jde. Ale ne každý má tuhle tu sílu. Zaznamenali jsme případy, že někdo byl dlouhodobě podezřelý z páchání nebo z podílu na manipulacích, a pak si jednu dobu řekl: Já chci mít ještě úspěšnou kariéru, hraju dobře, můžu se vytáhnout doopravdy fotbalově. Začal říkat Ne, oni to zkoušeli třikrát, čtyřikrát, pětkrát a když zjistí, že nepochodí, raději se stáhnou, protože už jim najednou vzniká riziko, že by dotyčný mohl někde něco říct. Radši si najdou někoho jiného.“
