Rozloučení s Uličným (†76): trenér si zazpíval Bobka před cestou do nebe. Přišel i Brückner
V první řadě seděl Karel Brückner, trenérská legenda…Také on se přišel rozloučit s oblíbeným kolegou Petrem Uličným, který sám sebe doprovodil do fotbalového nebe. Než bílá rakev zajela dozadu, linula se krematoriem v Olomouci píseň Můj rodný dům (v originále My Hometown), kterou po Pavlu Bobkovi přezpíval do češtiny také samotný „John“ Uličný. A nutno říct, že skvěle. Nezbylo než dodat: ‚Veď mě dál, cesto má.‘ „Měl velký přesah ze sportovní do umělecké sféry. Zpívat uměl fantasticky,“ poklonil se kamarádovi „Johnovi“ trenér Václav Jílek.
Na pohřeb trenérského bouřliváka s citlivou duší dorazila řada fotbalistů, trenérů, funkcionářů. V „brněnské“ skupině byli například Karel Jarůšek, Martin Jiránek, Josef Hron či Luboš Přibyl. „Olomouckou“ zastupovali Pavel Hapal, Václav Jílek, Milan Máčala, Radim Kučera, Ladislav Minář, Tomáš Janotka, Marek Heinz, Aleš Škerle či Zdeněk Zlámal.
Za Zlín dorazil třeba manažer Pavel Hoftych, další z těch, kteří měli k Uličnému blízko, či Bohumil Páník, dnes trenér třetiligového béčka Artisu. „Pardubickou“ kliku obstarali trenéři Jan Trousil s Tomášem Poláchem, jeho někdejší opory z Brna. Mezi hosty byl rovněž bývalý rozhodčí Pavlín Jirků. „Dovolím si říct, že jsem patřil do okruhu jeho přátel,“ uvedl Jílek. „Když jsme se potkali, vždycky to bylo fajn. Byl to skvělý trenér, bavič, charismatický výborný člověk. On si na nic nehrál. Byl si vědomý, že je stará trenérská škola,“ dodal pro iSport.
Po Uličném zůstali dva synové a manželka Alena, s níž nedávno oslavil 55 let od svatby. Před lety ji oslovil u kašny v Kroměříži, byla to láska na první pohled. Vydržela až do trenérova smutného konce. „Díval jsem se do telefonu. Poslední společnou fotku máme z května loňského roku. To už nebyl John úplně fit, ale snažil se nedávat to na sobě najevo. Myslím, že nechtěl, aby ho ostatní litovali,“ usoudil Jílek.
Jak vypadalo pověstné ‚šméčko?‘
Smutečním obřadem provázely songy Pavla Bobka, což byl Uličného nejoblíbenější zpěvák. Ještě v polovině prosince 2024 jeho hit Můj rodný dům zpíval v pražském divadle Hybernia. „Až si publikum myslelo, že Pavel Bobek vstal z mrtvých,“ líčil Roman Smutný, jenž s „Johnem“ sepsal jeho autobiografii. Dva dny nato se od lékařů dozvěděl o své vážné nemoci. Síly mu začaly rychle ubývat. Poslední dny života strávil v hospici na Svatém kopečku v Olomouci. Symbolicky na místě, kam tak rád chodil s milovanou paní a čtyřmi vnoučaty. „Já jsem byl dacan, Alena ta nejhodnější žena,“ říkával s oblibou.
V Brně pod ním působil brankář Martin Lejsal, který se rovněž vydal na Hanou na poslední rozloučení s bývalým koučem. „Sedlo nám to tam, hráli jsme dobře a skončili jsme čtvrtí,“ vybavil si úspěšnou štaci. „Já jsem měl štěstí, že jsem sedával v autobuse hned za ním. On měl rád, když se o něm a jeho týmu dobře psalo. Viděl jsem vždycky, jak se pousmál, když si četl něco pozitivního. Taky si dělal srandu, jak to poskládá, když už to novináři ví,“ dodal s úsměvem.
V každém týmu, který vedl, hrál Uličný se svými svěřenci hru, že si nepamatuje jejich jména. Občas to tak skutečně bylo, ale většinou šlo o jeho typické „šméčko“ na pobavení. „I mně říkal: A ty jsi čí? Anebo: Ty jsi vysoký, nepůjdeš do brány?,“ líčil Lejsal jeho popichování. „Uměl zpříjemnit atmosféru,“ dodal.
Naposledy se viděli někdy před dvanácti lety, kdy „John“ vyrazil za Lejsalem a spol. na návštěvu do Vracova. „Pozvali jsme ho na jednu oslavu. Určitě to bylo spojené s vínem,“ dodal s úsměvem.
Labužník života odešel minulý pátek ve věku 76 let.
