Kučera vzpomíná na Uličného (†76): Můj pracovní táta. Měl mě v prvním šuplíku
S Petrem Uličným měl speciální vztah. V Sigmě byl jeho kapitánem, spojkou mezi trenérem a kabinou. Radim Kučera (52) patřil mezi oblíbence „Johna“, který od pátku 12. června není mezi námi. „Měl mě v prvním šuplíku,“ pousmál se v rozhovoru pro iSport. bývalý výborný obránce v narážce na koučovo známé kastování lidí. Na pohřbu v olomouckém krematoriu nemohl chybět.
Jak jste s Petrem Uličným vycházel?
„Měli jsme k sobě hodně blízko. Podobně jako třeba Honza Trousil, kterého jsem taky viděl na pohřbu. Jeho šuplíky byly excelentní. Já jsem byl v prvním a párkrát mi hrozilo, že se propadnu do druhého. Třeba když mě přemlouval v roce 2011, abych pokračoval v kariéře. Když jsem byl ve Znojmě, zaštiťoval mě svou licencí.“
Byli jste v kontaktu i v poslední době?
„Před dvěma lety byl na mojí padesátce, zpíval mi tam Bobka a bavil společnost. Byl ještě plný života. Od zimy mu pak začalo zdraví trošku haprovat. Zanechal ve mně obrovskou stopu. Já mám svého tátu a tohle byl můj druhý. Ten pracovní.“
Jak jste se dostal do prvního šuplíku mezi „krásné“ lidi, jak Uličný říkal?
„Myslím, že cítil, že mám jako kapitán dobrý vliv na kabinu. On tomu říkal ´prodloužená ruka.´ Říkal, že nemůže být na všechno sám anebo s realizačním týmem. Měl rád, když jsem šel příkladem. Když jsem si sypal popel na hlavu, vzal jsem si slovo, dokázal jsem spoluhráče zdrbat. Chtěl, abych na tým působil i tak, aby jeho role nebyla jen v tom, že bude někomu nadávat. Věděl, že v tomto mám sílu. Tím jsem si ho získal. Nebylo to rozhodně o tom, že mu budu něco donášet z kabiny. Říkal třeba: „Kluci, dneska to stálo za hovno. Nikam nechoďte anebo když půjdete na pivo, schovejte se a ty to Kučo pohlídej.´ Měl ve mně oporu.“
V jádru byl strašně citlivý
Časem jste si určitě začali tykat, ne?
„To ne. On mi říkal „synku“ a já jemu „tato“. Vždycky jsem k němu měl respekt. Kamarádský respekt. Klidně jsme si zašli k Drápalovi na pivo. Bylo to správně nastavené.“
Měl opravdu dvě zcela rozdílné tváře – bouřliváka a extrémně citlivého člověka?
„Je to tak. Sám říkal, že je jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Myslím, že v mládí ho nemrzelo, když se choval jako bouřlivák. Přecházel to. Ale když už byl starší a někoho seřval, poznal jsem, že ho to potom mrzí. V jádru byl strašně citlivý člověk. Tím dokázal vyvážit stavy, kdy do něho vjeli všichni čerti. K fotbalu to patří.“
Uměl se omluvit za zkraty?
„Uměl. I Pavlu Zbožínkovi, po kterém hodil hroznové víno. Zpětně si tu situaci dokázal vyhodnotit a uvědomit.“
