Inspirativní metodik akademie Slavie: Základ je společná motivace. Nová DNA „sešívaných“

Martine, strávil jste řadu let v zahraničí. Jak moc tato zkušenost formovala váš pohled na české fotbalové prostředí a na to, jakým způsobem u nás vzděláváme trenéry?
„Strávil jsem v zahraničí spoustu let a musím říct, že pokud někdo měl nebo má podobnou příležitost se v cizině opravdu aklimatizovat, adaptovat se na úplně jinou kulturu, žít v jiném státě a vnímat tamní mentalitu, určitě bude sdílet mou zkušenost. Bylo to pro mě obrovsky obohacující. Zahraniční zkušenost vám totiž poskytne to nejdůležitější: nadhled. Když se člověk vrátí do Česka, začne na spoustu věcí nahlížet jinak, s určitým odstupem. Podle mého názoru - doufám, že se tím nikoho nedotknu - si člověk v našem prostředí musí dávat obrovský pozor na to, aby se nestal obětí Dunning-Krugerova efektu. Zjednodušeně řečeno jde o stav, kdy člověk prostě neví, co neví. Čím déle se totiž pohybujeme v určité uzavřené bublině informací a mezi lidmi, kteří nás neustále ovlivňují stejným způsobem (vnitřní dynamika daného prostředí – pozn. aut.), tím méně jsme schopni vnímat skutečné globální vývojové trendy. A co je horší, možná se těmto moderním trendům podvědomě uzavíráme, protože nabýváme pocitu, že to, co děláme teď a jak to děláme už roky, je jediné správné řešení.“

Jak se proti uvíznutí v informační bublině bráníte vy osobně a jak se to promítá do současné filozofie v akademii Slavie?
„Celé naše současné úsilí je de facto postavené na snaze co nejvíce se otevírat. Chceme se neustále inspirovat v zahraničí, sledovat, co dělají ti nejlepší, ale samozřejmě se díváme i kolem sebe u nás v republice. Klíčem však není slepé kopírování. Jde o to přenášet k nám věci, které jsou reálně aplikovatelné na základě našich specifických potřeb. Když jsem se vrátil ze zahraničí, působil jsem chvíli v akademii v Mladé Boleslavi a poté jsem se přesunul na úsek trenérů a vzdělávání Fotbalové asociace České republiky (FAČR). Mým hlavním cílem na asociaci bylo navázat na dlouhodobou výbornou práci mých kolegů a dál tento úsek posouvat a rozvíjet. Právě tam jsem si ale naplno uvědomil limity toho, jak v současnosti formální vzdělávací systém funguje.“

Strávil jste necelé čtyři roky na úseku vzdělávání FAČR, kde se udělují oficiální trenérské licence. Co vás vedlo k závěru, že formální vzdělávání má své jasné limity?
„Za ty necelé čtyři roky, co jsem v rámci licenčního vzdělávání na FAČR působil, jsem přišel na jednu zásadní věc: čas, který s trenéry a trenérkami na oficiálních licencích reálně trávíme, je dokáže ovlivnit jen VELMI OMEZENĚ. Ačkoliv se jako lektorský sbor snažíme jít do jejich konkrétní reality, snažíme se je maximálně podporovat v rozvoji jak formativním způsobem během kurzu, tak sumativním způsobem při hodnocení, děláme zkrátka, co můžeme. Musíme si však položit pragmatickou otázku: Kde trenéři a trenérky na konci dne prožívají největší a nejpodstatnější část svého profesního rozvoje? Odpověď je nasnadě: je to v jejich přirozeném prostředí, tedy v klubu, kde působí de facto každý den.“

Pokud tedy oficiální kurzy nestačí, jak systém zefektivnit?
„Moje myšlenka byla v zásadě jednoduchá: doposud se snažíme trenéry ovlivňovat primárně skrze formální vzdělávání a fotbalové trenérské licence, které pořádá asociace. Pokud se ale chceme dostat mnohem dál, být jako systém efektivnější a mít reálný dopad na kvalitu fotbalu, musíme se co nejvíce dostat právě do jejich reálného, každodenního prostředí. Přímo na hřištích a v kancelářích mateřských klubů je můžeme nejintenzivněji ovlivňovat, být jim nablízku a pomáhat jim v dalším růstu. To je ten posun od teorie k praxi. A právě s touto filozofií jsem následně přicházel do Slavie, abychom tento koncept vybudovali přímo v praxi ligové akademie.“

Nová DNA Slavie

Když jste koncept představoval, zmínil jste, že vaše práce v akademii je úzce propojená s novou herní DNA Slavie. Co obsahuje a jak souvisí s rozvojem trenérů?
„Před necelým rokem jsme si v akademii Slavie velmi jasně definovali naši novou DNA. Sedli jsme si a řekli si, co přesně by měla obsahovat, jak se chceme prezentovat a jaké jsou její základní pilíře. Shodli jsme se na čtyřech klíčových slovech. Chceme, abychom v každé kategorii byli: