Jarůšek se cítí ve Zlíně jako spokojené „zboží“. Zábranský? Ani mě nepozdraví
Ví, že se jeho kariéra řítí do finále. Na začátku minulé sezony se „uklidil“ do Skotska, ale pak si na něj v nouzi vzpomněl Zlín. A Richard Jarůšek (34) mu pomohl až do finále Maxa ligy. Góly, asistencemi, důrazem i kreativitou. Ne, ještě není na odpis. Možná pro Kometu, a to už dávno. „Myslím, že mě Libor Zábranský ani nepozdraví,“ tuší útočník, jemuž prý brněnský boss dodnes neodpustil dávný odchod za moře.
Pořád neví, kde se s rodinou usadí. V kariéře se Richard Jarůšek nacestoval až dost, v Česku bral štace na západě i východě. Blíží se čas, kdy bude hledat pevné sídlo. Má dva malé syny, zatím mu stačí, když s nimi může jít za barák na hřiště. Jako ve Zlíně. „Když jsem přicházel, měl jsem podmínku, že bude smlouva na dva roky. Nepřicházelo v úvahu jít sem na čtyři měsíce. Už proto, že jsme sem dali kluka do školy,“ líčí útočník, jenž by se nebránil pokračování u Beranů.
Kvůli rodině i kvůli sobě. Ve městě a v týmu se cítí dobře, trenér Peter Oremus v něj má důvěru. V lajně s Petrem Holíkem a Tomášem Rachůnkem mu to šlapalo. Byť druhý jmenovaný v klubu skončil, na kooperaci s centrem může od podzimu plynule navázat. „Hráči jsou zboží, zachází se tak s námi. Chtěl jsem mít aspoň malou jistotu, ať mají kluci ve škole a ve školce klid. Vím, že už před sebou moc let hokeje nemám,“ vrací se k dohodě o dvouleté spolupráci s Berany.
Když budou obě strany spokojené, třeba se brněnský rodák zdrží v Baťově rodišti ještě déle. Klidně do konce kariéry. „Jsme ve Zlíně spokojení,“ ujistil s tím, že „doma“ se svými nejbližšími není vlastně nikde. Zázemí má v Praze, ovšem není zdaleka jisté, že právě tam se jednou usadí. „Musíme to pečlivě zvážit a vybrat správné místo, aby tam bylo i zázemí pro hokej kluků.“
Byť v nejvyšší soutěži odehrál přes pět stovek zápasů, Maxa liga mu není malá. Kvituje, že má Zlín ambice a de facto extraligové podmínky k práci. „Ve čtyřiatřiceti už se do extraligy necpu,“ říká s nadhledem, i když se cítí fit a výkonnostně nestrádá. „Jsou rána, kdy vstávám z postele a bolí mě záda. To dřív nebylo. Ale necítím, že bych na ledě zpomaloval. Nikdy jsem nebyl žádný rychlík,“ pronesl s úsměvem. „Pořád mám energii, chuť do hokeje.“
Krátká štace ve Skotsku
Když loni přijal nabídku skotského Glasgow Clan, leckdo si řekl, že se nad ním v Česku zavřela voda. Jarůšek se vydal za dobrodružstvím v mezinárodní EIHL, ale vydržel tam jen 28 utkání a posbíral 5 bodů (2+3). Člověk by čekal víc. Proč to nešlo? „Ta liga není špatná. V každém týmu může být patnáct cizinců, většinou jsou to Kanaďané, co hráli na farmě anebo v East Coast,“ nastínil poměry na Britských ostrovech. Na hokejově exotickou misi se dostal přes kapitána týmu, což byl jeho bývalý spoluhráč.
Po debatě s trenérem odcházel do Skotska s tím, že bude hrát v prvních dvou lajnách, obsadí místo v přesilovce. Realita však byla jiná. „Nesedělo to,“ vylíčil. „Byl jsem ve třetí lajně, na přesilovce ne. Během sezony mi trenér říkal, že mým úkolem je srážet se, že jsem velký hráč. Hrál jsem deset minut za zápas, a to moc neukážete. Hokejově si to nesedlo, tak už jsem v lednu řešil, co dál,“ doplnil.
Rozhodně nečekal telefonát z Komety, kde s hokejem začínal. Jenže v roce 2008 se v sedmnácti letech vydal za štěstím do Ameriky, jeden rok si zkusil OHL v celku Saginaw Spirit. Když se pak ještě v juniorském věku vracel, dveře do „Ronda“ měl zabouchnuté. Vzal angažmá ve Znojmě, kde prožil skoro pět let. „To byl hřebíček do rakve,“ poznamenal směrem ke Kometě. Posléze střídal jednu štaci za druhou.
Do Brna už jezdil pouze jako soupeř anebo na návštěvu za rodinnými příslušníky. „Když jsem odcházel, přetrhal jsem všechny vazby,“ přiznal. „Nedostal jsem šanci ani na tréninky nebo přípravu áčka, a když jsem pak řekl, že odcházím do kanadské juniorky, najednou mě začali přemlouvat, nabízet smlouvy. Pár lidí se urazilo a bohužel to tam pořád vedou. Tím skončila moje vazba na Kometu, nikdy jsem se nevrátil. I když pár náznaků bylo,“ informoval.
Proč to nikdy nedopadlo? Jakmile se tahle možnost dostala na stůl k nejvyššímu šéfovi Liborovi Zábranskému, bylo po jednání. Prostě stopka. „Libor nezapomněl a ani nezapomene,“ předpokládá. „Myslím, že mě ani nepozdraví. To už je konečná. V někom to holt zůstane,“ pokrčil smířeně rameny.
