Mají nálepku organizace s bezednou pokladnou, která si koupí, koho chce. Ale na vytoužený postup do extraligy to pořád nestačí. Aktuální chomutovská sezona, která skončila vypráskáním 0:4 v prvoligovém finále od Ústí, prý stála přes sto milionů. „Tak to ale není, naše áčko hrálo s rozpočtem čtyřicet sedm a půl milionu,“ tvrdí Jaroslav Veverka starší, šéf klubu.
Jeho peníze jsou motorem giganta. Giganta, který ale stále hraje jen druhou nejvyšší soutěž.. „Máme nastavený směr a snahu postoupit do extraligy. V tom budeme dál pokračovat,“ říká jednoznačně Veverka, předseda představenstva a spolumajitel klubu.
Rozladily vás údaje o výši chomutovského rozpočtu. Jak to s ním tedy je?
„Na našich webových stránkách to brzy rozkryju. Napíšu tam jednotlivé položky, aby bylo naprosto jasné, za kolik jsme to tady hráli. A garantuju vám, že na áčko jsme dali míň peněz, než Ústí. Přesto, že máme v týmu velká jména. Je to otázka šikovnosti našich manažerů, jak postaví smlouvy, abychom nevyházeli peníze za to, že nám někdo ukončí smlouvu třeba ve finále. Myslím, že brzy uvidíte spoustu zajímavých čísel. A hodně majitelů v extralize bude překvapených. Těch čtyřicet sedm a půl milionu je neuvěřitelné číslo, když se neustále mluví o sto milionech a když se podíváte, jaké hráče máme.“
Při pohledu na vaši soupisku se ale nemůžete divit, že máte pověst klubu, který se nebojí utratit nějaký ten milion.
„Je ale taky třeba říct, že když něco slíbíme nějakému hráči nebo trenérovi, není to jen tak pro nic za nic. U nás neexistuje hráč, který by nedostal zaplaceno v termínu a to je v České republice absolutní výjimka. Vždyť spousta týmů v extralize dneska nemá zaplaceno ještě za prosinec. Když jde někdo k nám, ví,že své peníze dostane, nejsou fiktivní. A to si ti kluci mezi sebou řeknou. Hodně hráčů, které jsme před sezonou kupovali, sem třeba přišlo tak, že jsme nezaplatili oddílu, ale jim jsme doplatili dluh toho klubu. Máme flexibilní sponzory. Jestliže bychom letos postoupili do extraligy, sezona by nás stála třeba o patnáct milionů víc a ty bychom od sponzorů měli. Teď je ale nepotřebujeme, tak je nemáme. Shromáždíme si je na dobu, kdy budou potřeba. Je to i o tom, že hráči si své částky musejí vyhrát.“
Dost peněz jde přímo od vás, přes vaše firmy. Vy máte stále chuť je do chomutovského hokeje dávat i přes neustálé neúspěchy?
„Přiznávám, že nejdřív jsem byl po finále strašně rozladěný. Ani ne tak na ten tým, ale tak všeobecně. Že se najde nějaký – v uvozovkách – trouba, který dává peníze do bohulibé činnosti a lidé mu ještě nandají, co to je za blbce, že ty peníze hází z okna. Já peníze do klubu dávám ze svých čtyř firem a není to tak, že je někde vezmeme, utratíme a nevrátíme bance. Ne, my je musíme tvrdě vydělat. Já si pak řekl: ‚Dobře, tak toho Veverku z hokeje vyžeňte. Bude sice o padesát milionů ročně v hokeji míň, ale vždyť je to jedno. On to český hokej nepotřebuje. Takovéhle blbce, kteří se motají někde v první lize a hrají si na to, že budou dělat nějaký sport.‘ Nakonec ale, když jsem seděl s lidmi z Chomutova, viděl jsem, jaké by to bylo neštěstí. Nejsem schopný udělat to, určitě budu pokračovat. Budu dál tlačit na to, aby věci, které dělám, se zlepšovaly.“
To znamená postoupit do extraligy. Nechtělo by to ale víc koncepčnosti než doteď?
„A vy si myslíte, že chomutovský hokej dělají lidé, kteří jsou tak hloupí, aby neuměli přemýšlet koncepčně? Že by někde vzali peníze a byli rádi, že je utratili? Že to jsou jen blázni, kteří jen chodí a nakupují hokejisty?“
Tak tvrdě bych to neřekl, ale proč tak tedy podle vás působíte?
„Nekoncepčnost, o které se bavíme je daná tím, že jsme si kdysi vybrali jako trenéra pana Rulíka. On u nás odtrénoval sezonu, v niž se nepodařilo postoupit z baráže přes Boleslav. Pak si nadiktoval změny, v kterých jsme mu vyšli vstříc, tým si postavil podle svého, odtrénoval letní přípravu, šel i na led, ale potom si vzpomněl, že chce jinam, kde mu dají víc peněz (tehdy Lev Poprad). Takže celá koncepční práce, o které se bavíme, byla vniveč.“
To zní tak, že za neúspěch Chomutova může jen pan Rulík.
„To vůbec ne. Problém je v tom, že ve sportu je těžké něco plánovat. Kdežto ve firmě si něco naplánujete, dosadíte si lidi na místa a každý ví, co dokdy má udělat. Rulíkovým odchodem byla ovlivněná celá tato sezona. Narychlo jsme dali k týmu trenéra, kterého jsme našli, (Jaroslav Liška) ale on nebyl úplně vhodný. Taky si ten tým sám nepostavil. Ve finále jsme tam nasadili pana Kašpárka, který chudák musel s mužstvem dělal zázraky. Proto se teď pokusíme najít trenéra, který bude mít dostatečné kvality a taky bude schopný u nás koncepčně pracovat alespoň tři roky.“
Ale že je třeba něco změnit ze současného směru, to jste poznali?
„Jistě, protože jak se vyvíjí hokej, tak se vyvíjí i situace u nás. Samozřejmě vidíme, že jsou určité nedostatky, na ně zaměříme. Pak se uvidí, jestli to už bude stačit pro to, aby náš tým zvládl postup do extraligy. U nás máme výtečně zvládnuté ekonomické fungování, jako asi málokterý klub v republice. Na druhou stranu, sportovní stránka je slabší, tam bude třeba posílit se lidmi, kteří tomu opravdu rozumí a jsou to osobnosti. Tímto směrem se teď budou ubírat změny v Chomutově.“
Ještě ke stylu fungování klubu. Chápete pohled zvenčí? Vám s odstupem nepřijde, že Chomutov bere hráče, kteří jsou zrovna k dispozici a mají jméno?
„Hráče si vždycky bere trenér, tak to u nás je zkrátka nastavené. A jestli se něco doplnilo během této sezony, tak to byli hráči do obrany, protože trenéři vnímali, že je tam třeba posílit. Jestliže se objevil Slovák z KHL, který měl nějakou výkonnost, tak se k nám začal zapracovávat. Stejně tak třeba Kánotr, který pak ale onemocněl. Ale ano, určitě u nás obsadíme funkci sportovního manažera.“
U vás běží systém tří propojených klubů s Kadaní a Kláštercem, zakládáte si na velkých financích směřujících do mládeže, ale proč to není vidět v áčku? Proč za Chomutov v těžkých zápasech hraje minimum mladých hráčů?
„Náš systém tří K je nastavený od těch nejmenších, v současnosti čítá asi tisíc dětí. V poslední době, kdy český hokej stagnuje a moc dětí se do něj nehlásí, se nám daří nábory. Je to i proto, že dětem poskytujeme výstroje, zaplatí si jen zálohu na brusle, které potom vrátí. To jsme udělali proto, že náš region je sociálně slabší a spousta dětí by si nemohla dovolit hrát tak nákladný sport, jako je hokej. Z tohoto systému začnou vypadávat naši odchovanci za zhruba pět až sedm let. Je pravda, že za dva roky, co tento program běží, jsme věnovali málo důrazu na to, aby u dětí byli nejlepší trenéři, kteří sledují nové metody. Proto jsme jich řadu vyměnili. Nesplňovali předpoklady, aby do hokeje vnesli nadšení…“
A co se týká starších kategorií?
„My třeba před třemi lety neměli ještě ani jeden mládežnický tým v extralize, ale dneska tam máme mladší a starší dorost i juniory. A podařilo se nám je udržet. Bohužel na úkor našich dvou mladých hráčů, Kůse a Rutty, kteří juniorům v závěru pomáhali. Ti by jinak ve finále proti Ústí hráli. Pro nás bylo zásadnější zachránit juniory než aby oni dva nastupovali za áčko. Je to tvrdé, ale je to tak. A ještě příklad, Ústí spadli junioři i starší dorost a podle mě budou mít velký problém někdy zase postoupit zpátky.“
Zmínil jste, že ze sytému vyjdou vaši odchovanci za pět až sedm let. Nestálo by tedy za to počkat, až vám dorostou a neprotáčet velké peníze za posily?
„Podle mě by byla škoda, nepokusit se dostat do extraligy dřív. V tom okamžiku totiž docvakne celý systém, který teď není úplně dokonalý. Extraliga mu chybí. V současné době je klub v Kadani jakoby navíc, protože působí také v první lize. Nejde se na to dívat také pouze z hlediska sportovního, ale taky společenského, všechny tři kluby působí blízko u sebe. Kdybychom se vydali jen cestou ekonomickou, muselo by to tady vypadat úplně jinak. Proto extrémně tlačíme na postup do extraligy, ekonomické podmínky na to v Chomutově rozhodně jsou.
Ještě k poslední sezoně. Jak jste byl spokojený s příspěvkem Radka Dudy, který vás často zmiňuje jako člověka, který mu pomohl zachránit kariéru?
„Radek se od začátku v první lize trápil, protože pro něj tahle soutěž není příliš motivující. Když za námi přišla Plzeň a chtěla úplně jiného hráče, náš trenér sám doporučil právě Radka. Proto, aby nabral novou motivaci. Radek tam odehrál dva fantastické měsíce, ale osobně si myslím, že jemu jedinému z našich hráčů, které jsme během sezony pustili do extraligy, to neprospělo. Jeho hlava pak byla plná všech možných emocí, jen ne těch, které měly směřovat k postupu Chomutova do extraligy.“
Jak jste reagoval na jeho údajnou předběžnou dohodou o přesunu do Plzně po sezoně?
„Mě tohle přijde legrační. Máme všechny hráče pod smlouvami a až po konzultaci s naším následujícím trenérem se rozhodneme, s kterými z nich budeme pokračovat. Tak, aby v tom opravdu byla nějaká koncepce. Jestli trenér rozhodne, že Radka v týmu nechce, tak tam nebude.“
Ani on tedy není nedotknutelný?
„To skutečně záleží na trenérovi. Ale náš tým musí opravdu být týmem, který bude fungovat.“
A působilo tak na vás letošní mužstvo? Mělo podle vás vnitřní sílu?
„Ve Sportu jste psali, že na rozdíl od Ústí jsme se třeba pořádně neradovali. Já jsem se na to schválně díval na videu a tam je vidět, jak se například hráči cestou na led poplácávají. Ale možná působili sklesle, protože zkrátka důvodů k radosti nebylo tolik. Když jsme začali prohrávat, tak tam zřejmě chyběl ten duch, ten vůdce, který celý tým zblázní.“
Neměl by se v takovém množství zkušených hráčů někdo takový najít?
„Jenže on tam takový hráč zkrátka není. Poslední, kdo u nás tuhle funkci v kabině plnil, byl Miro Hlinka někdy před dvěma lety. On dokázal tým vyburcovat a sám ho vést nějakým směrem.“
