Obránce Lukáš Zíb (38 let) se po dlouhých patnácti letech znovu oblékl do dresu rodných Českých Budějovic. A při své obnovené premiéře v první WSM lize přispěl v Havířově gólem k vítězství Motoru 5:2. Klasicky umístěnou dělovkou potvrdil, že stále patří k hráčům s nejtvrdší střelou v domácích soutěžích. „Jsem starší, možná bolavější, ale hokej mě pořád baví. Pořád mám motivaci a chuť,“ říká zkušený obránce, který v minulé sezoně hrával za Vítkovice.
Jaké to pro vás je, být zase v budějovickém dresu?
„Je to hezké. Vrátil jsem se, někdo to spočítal, po patnácti letech domů. Je to hezký pocit, lidi mě hezky přivítali. Za to jsem vděčný. Na druhou stranu je to pro mě zavazující. Máme velký cíl před sebou, velikou motivaci. Hokej v takové pozici mě baví.“
Sám jste nevěděl, jak dlouho jste byl z Českých Budějovic pryč?
„Ne. Upřímně, ne. (usmívá se) Já na ty statistiky zase tak moc nejsem. Přečetl jsem si to, zamyslel se nad tím. Hmm…to je pěkná doba. Ale dávalo to smysl, už je mi taky pár let.“
Nakolik se současný Lukáš Zíb liší od toho, co před patnácti lety odcházel?
„Na fotkách to půjde vidět (usmívá se). Je starší, možná bolavější, ale hokej ho pořád baví. A pořád má motivaci a chuť.“
To bylo vidět hned při premiéře v Havířově. Otvíral jste skóre už v 6. minutě…
„S tím jsem do zápasu rozhodně nešel, že budu chtít dát jako první gól a načít takto sezonu. Ale je to příjemná věc, že se to povedlo. Hlavně jsem si přál, ať vykročíme úspěšně do sezony a je nálada v týmu dobrá.“
Fanoušci Českých Budějovic za to umí vzít i při venkovních utkáních
Video se připravuje ...
Do Havířova vás přijela podpořit i početná skupina fanoušků, těšíte se na atmosféru v Budějovicích? Dalo se už v přípravě poznat, že bude parádní?
„Dalo. Já byl překvapený, kolik lidí chodilo už v přípravě a jak fandili. Vládne tam velké nadšení. A překvapilo mě i to, kolik lidí vážilo cestu z Budějovic do Havířova, chtěl bych jim poděkovat, celý zápas fandili skvěle.“
Mluvíte o velkém cíli – je jím návrat do extraligy?
„Cíl se formoval už v době, kdy Budějovice ligu opustili. Kluci, kteří to dávali dohromady, vyhlašovali, že se tam chtějí vrátit. Loni se kluci možná trošku nečekaně probojovali až do baráže. A po sezoně, kdy se něco takového povedlo, můžou být těžko jiné cíle než se zkusit znovu porvat o baráž. A pokud se to povede, tak se poprat i o ten další cíl. Bude to strašně těžký, strašně dlouhá cesta. Ale já se s tímto cílem ztotožňuji, žene mě to dál. Kdyby se to podařilo, byl by to takový malý titul.“
Vítkovice už s vámi nepočítaly?
„Po rozhovoru s trenéry jsem se dozvěděl, že má role by nebyla bůhvíjaká. V návaznosti na to, kolik je mi let a jaké jsou cíle a prostor v Budějovicích… Trenéři o mě stáli, mám šanci týmu něco dát. To pro mě bylo rozhodující, než se stavět do role nějakého komparzisty. Trenéři ve Vítkovicích mi dali jasně najevo, že pro ně nejsem důležitá postava v týmu. Že jim je víceméně jedno, pokud si najdu něco jiného. Když vám tohle řekne trenér, není co řešit.“
Jak se to poslouchá?
„Vždycky se to poslouchá blbě. Není to příjemný poslouchání. Na druhou stranu, takový je hokej. Každý má svoji vizi, svoji cestu. Ve Vítkovicích šli cestou omlazení, do toho já věkem nezapadám. Je to jejich věc, mají na to právo. Já si to poslechl, ale že by ve mně byla nějaká zášť, to ne.“
Do Třince, se kterým jste v roce 2011 vyhrál titul, už nevedla cesta?
„Ne, tam už se jednou vrátka zavřela. Musím říct, že Třinec mám pořád rád, jsem v kontaktu s klukama a budu Třinci držet palce.“
To je pecka! Změřili jsme rychlost střely Lukáše Zíba
Video se připravuje ...
