Dobří holubi se vracejí. To si mohlo říct vedení kladenských Rytířů, když se jim v létě povedlo přivést zpět svého odchovance a zkušeného kanonýra Petra Tona. Hráč, který nastřílel v extralize 384 gólů je i po nepovedené minulé sezoně, ve které vlivem svalového zranění odehrál pouze 19 utkání, opět připravený být platnou součástí týmu. „Je dobré být rádcem pro mladé hráče, ale já jsem na Kladně proto, abych byl produktivní,“ říká dvojnásobný vítěz extraligy. Do nového ročníku jde kladenský veterán s pokorou.
Nejlepšího hráče sezony 2013/14 to táhlo do města, které ho hokejově vychovalo hned z několika důvodů. Má pořád chuť hrát, společně s ním se do Kladna vrátili i jeho bývali spoluhráči jako Jiří Burger nebo Petr Tenkrát. Navíc má motivaci vrátit kladenský hokej zpět mezi elitu. Při rozhodování o tom, zda se vrátit, ho výrazně ovlivnilo to, že se novým koučem Rytířů stal olympijský šampion z Nagana Pavel Patera.
Po osmnácti letech jste se vrátil do mateřského Kladna. Co vlastně vedlo k vašemu návratu?
„Důvodů je hodně. Už jsem o tom přemýšlel před rokem po první sezoně v Brně. S Kladnem jsme dolaďovali smlouvu, ale trvalo to hrozně dlouho. Navíc jsem chtěl hrát extraligu. Když se pak Rytířům nepovedlo play off, tak jednání skončila. Byl jsem stále v kontaktu s Kometou. Navíc tam přišel jako hlavní trenér Alois Hadamczik, se kterým jsem měl kdysi spory ohledně národního týmu. My jsme si to však vyříkali a projevil o mě velký zájem. První rok v Brně se mi povedl, takže jsem se rozhodl pokračovat. Jenomže před začátkem minulé sezony jsem se zranil a bylo mi jasné, že si zahraju až v novém roce. Takže to prostě padlo. No a po konci ročníku tady na Kladně došlo ke změnám ve vedení. Sportovním manažerem se stal Pavel Patera. Taky mi volal Jirka Burger ohledně toho, že se nejspíš vrátí. Tohle byly takové ty první kontakty a důvody. V té době se však ještě nevědělo, kdo bude koučovat Rytíře. Nakonec to vzal Patera. Mě to hned zaujalo, protože vyjádřil zájem o ty starší a zkušenější hráče. Na Spartě jsem byl doma, ale jako Kladeňáka, který na Kladně hokejově vyrůstal, má zde stálé kontakty a žije tu, mě to prostě sem táhlo.“
Měl tedy výraznou roli při vašem rozhodování právě Pavel Patera?
„Samozřejmě. Vždycky to je o zájmu klubu a trenéra. S Kladnem už jsem jednal, když ještě nebyl známý kouč a já potřeboval vědět, kdo bude trénovat. S ním já vždycky chci mluvit a musím znát jeho představy. Jsem už starší hráč a mě po té době, co hraju, asi těžko někdo předělá. Vím, že je hezké, když veteráni předávají zkušenosti mladším hráčům, ale já tu jsem od toho, abych byl produktivní a pomohl týmu. Takže se nedivím, když se ode mě očekávají góly. Věk však nezastavím. Myslím, že ani není možný, aby člověk kraloval pořád. Ale snažím se tou chutí a přístupem k hokeji ten věk zpomalovat.“
Máte tedy pořád chuť do hokeje nebo tohle bude vaše poslední sezona?
„Uvidíme. Možné je všechno. Já to takhle říkám asi poslední čtyři roky. Nikdy jsem neplánoval nic dopředu. Ještě k tomu teď, když mi za tři měsíce bude 43 let. Ověřil jsem si to loni. Přiznám se vám úplně na rovinu. V přípravě před minulou sezonou jsem měl zranění ruky. Začátek ligy jsem stihl, jenže pak se mi to vrátilo. Bylo to myslím v 5. kole proti Olomouci. Nebudu zastírat. Kdybych nemusel na operaci, tak bych kariéru nejspíš ukončil. Měl jsem zákrok ohledně kloubu na ruce, který byl pěkně rozmlácený. Pak 30. července jsem si roztrhl tricepsovou šlachu. V již zmíněném zápase s Olomoucí se mi to stalo znova. Šel jsem během pěti měsíců na tři operace. V tu chvílí jsem si řekl, že na další už opravdu nejdu. Řval jsem jako malý kluk. Říkal jsem si, že končím s hokejem. Lékaři mi však jasně řekli, že pokud chci fungovat, tak se musím podrobit zákroku. Jinak bych třeba nesměl ani na kolo, které já miluju. Myslím, že chuť hrát hokej a dělat stále něco pro sebe mě motivovala. Dokud je chuť a je o mě zájem, tak hrát nepřestanu. Až to jednou vymizí, tak to přijde. Jasně, mohl jsem ukončit kariéru před dvěma roky, když jsem v 41 letech ještě ve Spartě vyhrál produktivitu a nakonec i zvedl pohár pro nejlepšího hráče sezony 2013/14. Pořád jsem však chtěl hrát. I tady na Kladně tam mám to své světýlko. A to je minimálně postoupit do baráže.“
Kdyby se vám tedy s Kladnem povedlo vrátit se zpět do české nejvyšší soutěže, tak by bylo určitě o motivaci prodloužit kariéru postaráno, viďte?
„Když to vyjde, člověk se bude cítit dobře a bude mít chuť, tak určitě. Na 90% si myslím, že ano. Ale jak jsem říkal. Ten věk se prostě nezastaví. Třeba i u těch mladších kluků jako je Jirka Burger nebo Petr Tenkrát. Říkám jim zobáci. (směje se) Oproti mně jsou pořád mladší. Ještě jim nebylo ani 40. Každá sezona něco změní a hráč si řekne jiné věci. Poslední sezonu jsem měl to zranění. Měl jsem docela štěstí. Kromě zranění ruky v ročníku 2005/06, kdy jsme se Spartou vyhráli titul, jsem se nijak vážněji nezranil. Teprve teď se mi to nakupilo, ale překonal jsem to. Pro některé hráče stejného věku je těžké se vracet opět do ideální formy. Mohou ztratit motivaci. “
Vybavilo se vám při přestupu k Rytířům to, jak jste odtud odcházel do Finska jako čtyřiadvacetiletý mladík?
„Jasně. (usmívá se). Měl jsem tehdy totiž odejít ještě před sezonou do Jokeritu Helsinky. Navíc se mi povedla reprezentační akce v rámci Euro Hockey Tour. Myslím, že se to jmenovalo tehdy v roce 1997 Pragobanka Cup. Mám dojem, že jsem tam vyhrál produktivitu, Jokerit si toho všiml a chtěli mě ještě před začátkem sezony. Kladno mě však nepustilo. Franta Kaberle totiž zrovna odcházel do Švédska a ročník se tak nějak vyvíjel. Bojoval jsem ještě o Nagano. Z těch mladíků, co hráli v extralize, se nakonec rozhodovalo mezi mnou a Milanem Hejdukem. Vybrali jeho. No a potom přišla znovu nabídka z Jokeritu. V té době to byla pro Kladno opravdu velice zajímavá nabídka. Srovnal bych to s dnešní nabídkou z KHL. Kladno to tedy přijalo a já se mohl v prosinci balit. Teď jsem se vrátil do týmu, který má dlouhou a úspěšnou historii. Navíc si zahraju s těmi hráči, se kterými jsem tu před odchodem hrál. Komu se tohle poštěstí? Já, Jirka Burger a Tenky (Petr Tenkrát) se vracíme jako jedna lajna.“
Zmínil jste návrat bývalého vítkovického kapitána Jiřího Burgera a vašeho parťáka z Finska a Sparty Petra Tenkráta. Myslíte si, že tato spolupráce bude fungovat?
„Věřím, že ano. Nebude to však jednoduché. Zatím jsme spolu odehráli dva přípravné zápasy. Jsem přesvědčený, že jsme všichni v dobré kondici a máme na to. Uvidíme, jak to půjde. Je možné, že nás ještě různě prohází. Sezona bude dlouhá. Ale pravděpodobnost, že její většinu odehrajeme spolu, je dost velká. Tady se staví nějaký tým. Když jsem podepisoval, nevěděl jsem, kdo všechno dorazí na Kladno. Když se však podívám teď na kádr, tak si myslím, že máme na 1. ligu rovnocenné mužstvo. Tedy tým, který dokáže rozhodovat zápasy.“
Věříte tedy v úspěch Rytířů?
„Samozřejmě. Bylo by to špatné, kdyby ne. (směje se) Hráč by na to měl vždycky hledět pozitivně. Zároveň do toho jdu s velkou pokorou, protože ať už Kladno, Slavie nebo České Budějovice jsou týmy, na které se chtějí v 1. lize všichni vytáhnout. Znám to. Léta jsem působil ve Spartě.“
V kladenském dresu už jste odehrál několik přípravných utkání. Jak se vám osobně hrálo?
„Je léto, takže to nebylo zrovna ono. Pro starší hráče ta příprava nemusí být tak motivující jako mistrovská utkání. Když se však člověk převlékne do sezonního dresu, spadne to z něj. Chce vyhrát každé střídání, každý souboj, každý zápas. Na druhou stranu v přípravě je dobré si vyzkoušet všechny možné akce a možnosti. Já vím, že lidi chtějí vidět ofenzivní hokej, ale je prostě příprava. V ní se musíme zdokonalit. Jindy to nejde.“
Jak probíhala vaše letní příprava?
„Individuálně. Připravuji se tak už řadu let. Dělám jí spolu s Petrem Tenkrátem. Máme to tak už od dob, kdy jsme hráli společně ve Finsku. Petr do toho dává hodně nových prvků. Osobně to mám spíš založené na tom kole. Hodně lidí ho vynechává, ale já na něj nedám dopustit.“
Ještě se vrátím k vašemu angažmá v Brně. Minulou sezonu jste kvůli svalovému zranění odehrál pouze 19 utkání a na play off s vámi již vedení Komety nepočítalo. Jak se na to zpětně díváte?
„Nechci nijak zvlášť rozebírat ty důvody. Sezona se nevyvedla. Jak já, tak i vedení Komety si jí představovalo trochu jinak. Netušili, že jejich hráč, který je jeden z nejlépe placených, nebude dlouho hrát. Pak jsem se ke konci ročníku vrátil a moje výkony nebyly nejspíš podle očekávání. Vím, že není jednoduché nastoupit ve 33. kole. Člověk potřebuje čas na rozehrání, aby mohl pomáhat týmu k vítězství. V té době jsme však hodně prohrávali. Když se mužstvo dostalo do předkola play off, tak jsem sám cítil, že u majitele a trenéra Kometa Libora Zábranského nemám zase tak velkou důvěru. Takže jsme se rozešli na obou stranách s tím, že předkolo odehraje Kometa s mladými hráči. Netrápilo mě to. Trenér měl takovou představu a hotovo. Došlo mi, že pro obě strany bude ukončení spolupráce lepší možností.“
Související články
