ROZHOVOR | Nepleťte si jeho sebevědomí s machrováním. Gólman Michal Neuvirth se jen nebojí mluvit o věcech tak, jak jsou. Ví, že minulá sezona, v níž měl válet spolu s krajanem Tomášem Vokounem, nevyšla. Zároveň nepochybuje, že tentokrát už brankoviště týmu Washington Capitals bude patřit výhradně jemu. „Za ty roky, co tu jsem, mám nejslabší konkurenci,“ tvrdí o zázraku posledního play off Holtbym.
Předtím, než v úterý odletěl zpátky do zámoří, tak se pořádně naběhal. Jen kvůli žaludečním potížím trochu jinak, než by bylo v rámci letní přípravy potřeba. I při návštěvě babičky se pak Michal Neuvirth musel krotit v hodování… „Ještě že jsem si klasická česká jídla stihl dát i předtím, bez nich bych se totiž v létě neobešel,“ přiznává 24letý brankář.
Narušila vám střevní viróza zásadně tréninkový program?
„Rozhodně jsem něco ztratil, přece jen jsem týden nic nedělal a i potom jsem se cítil takový slabší. Pořád mi ale zbývá měsíc do tréninkového kempu, času je dost. Navíc jsem už odletěl do Ameriky a hned ve čtvrtek jsem byl na ledě. Už minulý rok jsem za moře vyrazil takhle brzy a pomohlo mi to, měl jsem dobrý kemp a byl jsem dobře připravený. Mám tu kondičního trenéra a každý týden přibývá dalších pár hráčů. Navíc v Česku ani pořádně nemám kde trénovat, pro brankáře to je přes léto těžší.“
Brzy možná ani nebudete mít kde hrát. Zajímáte se o dění ohledně hrozící výluky NHL?
„Abych se přiznal, extra do detailů všechna ta jednání nesleduju. Rozhodně ale pevně doufám, že sezona začne, jak má a všechno se domluví. Zatím nemám ani plán B, kdyby se nehrálo, ale vím, že jsem v Česku pořád hráč Sparty, takže bych se asi vrátil domů.“
Kdy byste začal onen plán B řešit?
„Do patnáctého září nás nechají ve Washingtonu trénovat, v tu dobu vyprší stávající kolektivní smlouva. Když nebude podepsaná nová, budu muset rychle sehnat nějaký tým, do kterého bych šel. Určitě bych to vyřešil během pár dnů, protože bych chtěl chytat, ne jenom čekat, až NHL začne. S agentem bychom se na to vrhli a já bych byl klidně ochotný hned nasednout do letadla a letět do Evropy.“
Až se začne hrát, čeká vás souboj o pozici brankářské jedničky Capitals. V předchozích letech se vám ji nastálo převzít zatím nepovedlo. Jaké si tentokrát děláte vyhlídky?
„Je pravda, že doteď jsem nikdy nebyl braný jako jasná jednička. Mám ale v NHL přece jen odchytáno teprve něco přes sto zápasů, což je úplný nic. Do sezony jdu s tím, že chci zvládnout zase nějakých čtyřicet padesát zápasů a určitě vím, že letos mám v týmu nejslabší konkurenci (22letého Bradena Holtbyho), co jsem kdy měl. Budu se snažit být jedničkou už letos. Konečně!“
V zámoří píší, že jste byl vždycky ve washingtonském brankovišti za družičku, nikdy za nevěstu. Že hlavní úlohu vždycky má váš kolega, ať už je to kdokoliv. Jak to vidíte vy?
„Je třeba se ale podívat i na to, kdo tam se mnou pokaždé byl. Nejdřív Rusák Varlamov, kterého pořád stavěli přede mě, protože byl líp draftovaný a chytal NHL dřív. Přes něj bylo těžký se dostávat. Nakonec jsem toho ale za tu předminulou sezonu odchytal daleko víc než on. Minulý rok jsem vedle sebe měl Vokyho (Tomáše Vokouna) a počítal jsem dopředu s tím, že bude pravděpodobně víc šancí dostávat on. Přišel jsem na kemp připravený, jenže nakonec byla sezona taková, jaká byla… Hodil jsem ji za hlavu a do téhle jdu s tím, že se zase budu rvát o svoje místo. Tohle bude můj zlomový rok, od něj se bude odvíjet má další kariéra.“
Zato ročník poslední znamenal zklamání. Spolu s Tomášem Vokounem jste měli jakožto česká brankářská dvojice útočit na Stanley Cup a místo toho ani jeden z vás nechytal play off …
„No, skončilo to nejhůř, jak mohlo. Ale říká se, že všechno špatný je k něčemu dobrý a tak beru i tohle. Já si to aspoň s Vokym parádně užil. Poznal jsem ho jako člověka, mohl jsem vidět, jak se připravuje, jak trénuje, co dělá před zápasy a to mi podle mě hodně pomohlo. Navíc jsme se opravdu lidsky hodně sblížili, jsme pořád v kontaktu, byli jsme se za ním s přítelkyní po sezoně i na pár dnů podívat na Floridě. Stali se z nás velcí kamarádi.“
Tomu rozumím. Ale co hokejová stránka? Měli jste výkyvy, potom jste se oba zranili a ani jednoho z vás už do branky nepustil Braden Holtby, mladík z farmy.
„To nás oba hodně mrzelo. Štvalo nás, že ani jeden z nás nechytá play off , o tom není sporu. Ale takový je život, takové věci se ve sportu stávají a nezbývá nám nic jiného, než tu poslední sezonu opravdu hodit za hlavu. Voky se teď bude rvát v Pittsburghu a já dál ve Washingtonu.“
Sám jste před okamžikem zmínil, že letos máte v Holtbym nejslabší konkurenci, co jste kdy měl. Podle posledního play off to tak ale nevypadá, tam byl senzační, nemyslíte?
„On je určitě výborný gólman, bez pochyb. Ale nemůžu ho srovnávat s Vokym ani s Varlamovem, to jsem měl na mysli. Oproti těm dvěma má v NHL odchytáno prd a zkrátka ho beru jako nejslabšího gólmana z těchto tří. Rozhodně tím neříkám, že je špatný, vůbec ne. Mně se i líbí, jak chytá. Jen z těch tří jmenovaných je nejhorší, to je zkrátka fakt.“
Nestraší vás, jak výtečně zvládl poslední play off ? Že by mu teď v klubu mohli dát větší šanci?
„Nebojím se. Myslím, že před rokem jsem play off odchytal úplně stejně jako on teď to poslední. Vždycky se přece říká, že druhá sezona je zlomová, takže jsem na něj zvědavý…“
Člověka napadne, jak to vy dva s Holtbym spolu máte mimo led. Vycházíte spolu?
„Jóóó, on je taky kamarád, určitě. Já se vůbec vždycky snažím mít s druhým gólmanem dobrý vztahy, nikdy nechci dělat rozbroje. S Holtbym vycházíme dobře, odchytali jsme spolu i dva roky na farmě. Dělal mi tam dvojku, když jsme dvakrát vyhráli Calder Cup, takže se známe už dlouho, přes čtyři roky. Nejsme sice žádní velcí přátelé, kteří by spolu vyrazili na večeři, ale zase vedle sebe třeba sedíme v šatně a vždycky si pokecáme. Jen na randíčka holt nechodíme.“
Vaše poslední sezony dost ovlivňují zranění, především svalová. Děláte něco pro to, aby se neopakovala?
„Určitě. Právě na tyhle věci se v létě zaměřuju a snažím se posilovat partie, které mě už někdy bolely, když přišla nějaká náročná pasáž v sezoně. Poslední rok to ale bylo jiné, já se celou dobu cítil dobře připravený, ale pak na mě spadnul hráč, když jsem byl v rozkleku. To můžete mít natrénováno, jak chcete, ale takovým zraněním v podstatě nezabráníte.“
Ještě zpátky k Vokounovi. Jak se díváte na jeho odchod do Pittsburghu?
„Já byl jeden z těch, kdo mu radil, ať Penguins vezme. Vím, že měl plno nabídek z Ruska, ale tam jsem mu říkal, ať hlavně nechodí. Zrovna, když jsem byl u něj, tak se mu ozvalo pár klubů a já mu opravdu jednoznačně doporučoval Pittsburgh. Tam má totiž velkou šanci vyhrát Stanley Cup. Navíc Fleurymu (brankářské jedničce) řekli, že teď bude chytat míň, protože mu taky extra nevyšlo poslední play off . A vůbec, to, co je napsáno v létě na papíře, nemá žádnou velkou váhu, v sezoně se může stát cokoliv. Jsem proto rád, že Voky vzal Pittsburgh, podle mě udělal nejlíp, jak mohl. Určitě mu radila i manželka a jiní kluci, ale možná mu i můj názor v rozhodování pomohl.“
Washington neopustil jenom Vokoun, ale třeba i ruský útočník Alexandr Sjomin, dost kontroverzní postava. Jedni tvrdí, že to klubu pomůže, druzí opak. Kam patříte vy?
„Někam mezi. Vidím Sjominův odchod jako velkou ztrátu pro tým, ale zase si říkám, že by to mohlo být k něčemu dobré. On totiž neměl úplně nejlepší morálku. Možná když teď bude Ovi (Alexander Ovečkin) sám bez Sjomina, mohl by do hokeje dávat víc. A možná byl právě i tohle záměr vedení.“
Podobně o Sjominovi a jeho morálce mluvil loni váš bývalý spoluhráč Matt Bradley a pak se za to veřejně omlouval…
„Ale podle mě nejde o nic, co by každý nevěděl. Kdyby Sjomin chtěl, mohl by být nejlepší hokejista na světě, jenže jemu se nechce každý den. A to je špatně.“
Až se k němu tenhle váš názor donese, můžete čekat golfák na hlavu v zápase s Carolinou, nemyslíte?
(usměje se) „Jo, to by se mohlo stát, s Carolinou hrajeme hodně často.“
Zmínil jste i Ovečkina. Proč už podle vás není takovým zabijákem, jako před třemi čtyřmi lety?
„Rozhodně už není takový, jako býval, to je pravda. A když my jako tým chceme mít šanci na Stanley Cup, potřebujeme, aby byl Ovi nejlepší ze všech. Všichni to od něj očekáváme, jako kapitán musí být správný lídr. Jenže ono to je těžký, on už individuálně dosáhnul všeho, byl na úplném vrcholu a to už pak člověk může zase jen padat dolů. Já jen doufám, že teď už Ovi nebude dál padat, ale zabrzdí se a bude se třeba snažit zase dostat zpátky na vrchol. Jinak co se týká jeho přístupu a chování v kabině, on je furt stejný. I když se mu nedaří, má pořád dobrou náladu, raduje se s ostatními. Je to správný týmový hráč. Takový už zůstane navždycky.“
Další změnou u Capitals je trenér. Přišel Adam Oates, bývalý útočník a velká místní persona. Taky jste z jeho příchodu nadšený jako fanoušci?
„Osobně jsem se s ním ještě nesetkal, ale už jsem s ním mluvil po telefonu a měl jsem z toho dobrý pocit. Je to rozhodně velká legenda washingtonského hokeje, navíc byl teď asistentem v New Jersey, proti nimž se mi vždycky tak nějak dařilo, takže myslím, že ze mě má kladný dojem. S novým trenérem začíná nový start a já jsem za Oatese rád. I proto, že tu nezůstal Dale Hunter.“
Ani váš spoluhráč Roman Hamrlík z něj nebyl nadšený. Proč se vám nezamlouval?
„Jednoduše už jen proto, že pod ním chytal jako jednička v play off Holtby. A vůbec, nenašel jsem si k němu moc cestu. Měl jsem dobrý vztah s Brucem (předchozí kouč Boudreau) i s trenérem na farmě Bobem Woodsem, ale s Hunterem ne. Nevím, s námi gólmany prostě vůbec nekomunikoval, podle mě nás i často a zbytečně kritizoval. Z mého pohledu je dobře, že odešel.“
Washington patří rok co rok k adeptům na Stanley Cup, ale pro vás to znamená, že vám zároveň utíkají šance předvést se v národním týmu. V tom dospělém jste se zatím neukázal a přitom se blíží olympijské hry v Soči. Vrtá vám tohle hlavou?
„Rozhodně. Obzvlášť letos mě mrzelo, že jsem nemohl na mistrovství světa, protože jsme byli s panem Hadamczikem domluvení, že jakmile vypadneme z play off , přijedu. Ale postoupili jsme dál, takže z toho sešlo. Ono je těžké se z NHL na šampionát dostat, když to člověk dotáhne do druhého kola. Teď se zase soustředím na klubovou sezonu, ale platí, že kdykoliv budu v budoucnu k dispozici a bude o mě zájem z reprezentace, okamžitě sedám na letadlo a vyrážím.“
