Stanley Cup je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš. Když se v létě hokejisté v NHL rozhodují, kde podepíší nové smlouvy, roli při výběru nového týmu nehrají pouze šance na titul nebo přidělený čas na ledě. Důležité jsou i daně. Však 54 procent volných hráčů odchází do klubů, kde odvádí berňáku méně peněz než při předchozím angažmá.
Když před rokem Montreal vyměnil obránce P. K. Subbana do Nashvillu, bylo kolem toho spousta emocí. Fanoušci zuřili, experti se podivovali, někteří dokonce mluvili o neuctivém aktu. Však považte: z hokejové Mediny poslat hvězdu kamsi do Tennessee.
Subban se dnes může jenom smát. Jasně, především proto, že s Nashvillem se dostal až do finále Stanley Cupu a poprvé v kariéře zažil dlouhé play off . Ale nestěžuje si ani jeho bankovní konto.
Díky výměně v sezoně ušetřil 1 528 596 dolarů, což už je částka, která dokáže zpříjemnit život i bohatému člověku. Měl totiž štěstí, že byl vyměněn z míst s nejvyššími daněmi v NHL (kanadské provincie Ontario a Quebec) do jednoho ze čtyř klubů, kde jsou naopak nejnižší (vedle Nashvillu i Florida, Tampa Bay a Dallas). Slovy čísel: při Subbanově platu 11 milionů dolarů je to skok z tarifu 53,1 % na 39,2 %.
I proto mají kanadské kluby problém nalákat do svých řad ty největší hvězdy, i proto čekají na Stanley Cup už 24 let.
Jakkoli se hezky poslouchají řeči o tradici a o pýše hrát s logem Maple Leafs nebo Canadiens na hrudi, největší esa se na sever od kanadsko-amerických hranic neženou, mají-li na výběr. Kvůli počasí, kvůli kritickým novinářům a obrovskému tlaku veřejnosti, ale taky kvůli vyšším daním.
Loni na jaře se hodně řešil i osud Stevena Stamkose. V Tampě Bay mu končila smlouva a k hlavním zájemcům patřili Maple Leafs. Kanadský kanonýr se totiž narodil v Markhamu, na předměstí Toronta, asi 30 kilometrů od jeho centra. Šéfové klubu si malovali, jak by bylo úžasné mít opět v mužstvu tak výrazného „local hero“. Ovšem neuspěli. Asi z víc důvodů, ale k těm hlavním patřila výše daní. V Tampě Bay mu přiklepli v průměru 8,5 milionu dolarů ročně – aby Toronto nabídku reálně dorovnalo, muselo by jít na 10 milionů za sezonu. Protože daně…
Život v Kanadě a USA je specifický i v tom, že každá provincie, resp. stát má jinou výši daní z příjmu. Společné jsou ty federální, místní se liší. Proto je v rámci Kanady rozdíl mezi Edmontonem a Montrealem, proto k americkým rájům patří Texas, Florida a Tennessee, kde neexistují lokální daně z příjmu.
Hokejisté k tomu přihlížejí, ne že ne. Podle ekonomických studií se 54 procent volných hráčů při hledání nového angažmá rozhodne pro klub s nižšími daněmi. Mezi hokejisty s klauzulí „no-trade“ (nemůžou být vyměněni proti své vůli) je 60 procent těch, kteří si na seznam potenciálních destinací dají pouze místa s menší daňovou zátěží.
Znamená to snad, že by finanční hledisko definitivně zvítězilo nad sportovním? Nikoli. Ale změnila se doba a v éře platových stropů se NHL vzácně vyrovnala, víc než polovina ligy může spřádat realistické sny o Stanley Cupu. Zatímco před dvaceti roky bylo jasné, že pokud hráč podepíše v Detroitu, New Jersey či Coloradu, tak dost pravděpodobně postoupí aspoň do semifinále, teď takové „garance“ neexistují. Kdo ještě v lednu předvídal, že si Nashville zahraje finále a Chicago vyletí v prvním kole? A naopak: Dallas ani Tampa Bay letos do play off nepostoupily, ale pokud za rok budou slavit titul, nebude to překvapení.
„Když jsme před pár roky chystali přestup Zacha Pariseho z New Jersey do Minnesoty, tři dny jsme záležitosti kolem daní řešili,“ potvrzuje Don Meehan, jeden z prominentních agentů.
Roli totiž nehrají pouhá procenta daně z příjmu. Důležité jsou i nepřímé daně, např. DPH. Také se mohou lišit stát od státu a určují, jaké jsou životní náklady. Kanada zase bývá nejistým místem kvůli kolísající měně. Doby, kdy oba dolary byly v kursu téměř 1:1, jsou pryč.
Situaci ovlivňuje rovněž to, odkud hráč pochází, k tomu si připočítejte odlišné daňové podmínky pro Kanaďany vydělávající v USA a Američany pracující v Kanadě.
Například pro Evropany je výhodné si část výdělku uložit do penzijního fondu, mohou tím v Kanadě na daních ušetřit až 15 procent. Američanům v kanadských klubech zase přijde vhod, pokud něco z gáže dostávají ve formě podpisového bonusu (to je částka, kterou dostanou každého 1. července bez ohledu na všechno ostatní, třeba jestli je v NHL zrovna výluka). Když hrál Phil Kessel ještě v Torontu, z 10 milionů dostával 4,5 milionu jako podpisový bonus – což znamenalo, že 5,5 milionu regulérního platu se danilo tarifem 49,6 procenta a ze zbývajícího 4,5 milionu mu berňák sebral pouhých 15 procent.
Amerika je k hokejistům vstřícnější i v tom, že si mohou odečíst z daní víc položek než v Kanadě. Ve chvíli, kdy Aleš Hemský přestoupil z Dallasu do Montrealu, neznamenalo to pro něj pouze zvýšení daní z 30,2 na 50,9 procenta, ale taky skutečnost, že teď si do nákladů nemůže dát poplatky za agenta (obvykle 4 procenta z platu), pokuty od ligy, příspěvky na charitu, nalétané míle ani účtenky za taxi.
Jak vidno, bez armády právníků a účetních by se NHL už dávno hrát nemohla.
