Nad očekávání dobře si v této sezoně vede mladý tým New Jersey. Mužstvu Devils, které už jen vzpomíná na start tisíciletí, kdy dvakrát získalo Stanley Cup, pomáhá stoupat zpět do výšin také mladé jádro týmu, jenž si tvoří silné pouto. Jednička posledního draftu Nico Hischier, švédské překvapení Jesper Bratt, Texasan Blake Coleman a urostlý Pavel Zacha bydlí v jednom domě a do "práce" jezdí jedním autem. Řídí ale jen ti zkušení.
Hischier a Bratt jsou ještě teenageři a ve svých devatenácti letech se prokousávají první zámořskou zkušeností. Volantu velkého SUV značky Ford se tedy ujme buď Zacha, který v NHL prožívá druhou celou sezonu, nebo šestadvacetiletý Coleman, nejstarší z celé party. Dva evropští mladíci sedávají zásadně vzadu na pozici, které partička začala říkat jednoduše "gauč".
„Je to pro mě trochu taková příprava na rodičovství," směje se Coleman, který se prosadil do nejlepší ligy světa až v minulé sezoně, tedy už v lehce pokročilém věku. „S Pavlem se vždycky v autě smějeme, že vezeme děcka do práce," pokračuje.
Ale ve finále je za trio kamarádů samozřejmě jenom rád. Po utkání je vždycky s kým probírat zápas, ve volné dny zase člověk není nikdy sám. Ale zpátky k řízení, to je totiž velkým pojítkem všech čtyř útočníků New Jersey. A rozpovídal se o něm právě Zacha, který sice v zámoří je už od roku 2014, řídit v oblasti bláznivě velkého New Yorku je pro něj ale novinou.
„Tohle byla ta největší změna. New York, se všemi těmi svými řidiči a tak... Je to skutečně hektické město. Když za mnou přijeli rodiče a viděli mě řídit, vůbec nechápali. Bylo to pro ně hodně matoucí, i ty místní silnice. Ale člověk si na to časem zvykne," řekl rodák z Brna pro NJ.com.
Bratt s Hischierem si zatím na zámořské silnice navykají ze zadní sedačky a mohou také zkoumat, jak jejich šoféři zvládají své řemeslo. Spokojenější jsou prý zatím s tím českým, a to jednoduše proto, že je údajně o něco rychlejší. Švéd by rád i za volant sedl, ale jeho zkušenější spoluhráči ho zatím nechtějí pustit.
Jasná pravidla platí také co se týče muziky. „Kdo řídí, ten ladí hudbu," vysvětluje český hokejista a dodává, že hlavně před zápasem je třeba něco, co samotné hráče vždycky nabudí. „Sem tam se nám do toho snaží mluvit Nico, ale většinou mu to zamítneme," culí se Coleman.
Poslední jednička draftu je také tím mužem, do kterého si ostatní rádi šťouchnou. Módeman si totiž rád přispí a málokdy se stane, že nemá aspoň malé zpoždění. Jednou si pro něj dokonce museli sami hráči zajít. Co se stalo? Nic, Švýcar prostě jen neslyšel budík.
„Vždycky přijde pozdě," směje se Zacha, který s ostatními navrhuje pětidolarovou pokutu za každý pozdní příchod. „Jinak celý tenhle nápad byl ale skvělý, jsme všichni mladí kluci a je bezva, když takhle držíme pohromadě," dodal.
