Jedenáct sobotních minut proti Buffalu, vyhlášení třetí hvězdou duelu a… A je konec. Radim Vrbata zabalil velkou kariéru. Nejen tu v NHL, skončil úplně. Po úctyhodné porci 1057 zápasů. Na 212. volbu v draftu obrovské číslo. „Podíval jsem se pravdě do očí. Nastal čas,“ říká 36letý útočník a jeden z historicky nejlepších českých střelců elitní ligy v rozhovoru pro iSport.cz.
Koncem října přidusil Anaheim hattrickem, z tribun se mu naposledy sypaly čepice. Poslední trefu zaznamenal zkraje ledna proti St. Louis. V neděli už Radim Vrbata sbíral textové zprávy od jiných hokejistů, kamarádů a známých, kteří mu gratulovali k interesantnímu zápisu. Napsali i dvojčata Sedinové, s nimiž toho má boleslavský rodák hodně společného.
Tak, jak se máte v penzi?
„No, máte pravdu, od neděle jsem penzista… (usmívá se) A je to zvláštní pocit. Chodí mi teď textovky od spousty lidí, nebudu lhát, je to emotivní. Přestože jsme s rodinou byli už od loňského léta přesvědčeni, že tahle sezona bude poslední, hlavou se mi honí různé myšlenky. Člověk toho dost zažil a různé věci se mu vybavují.“
O konci kariéry jste uvažoval už dříve, ale kvalitní výkony vám vždy přinesly další smlouvu. To samé se mohlo opakovat i letos. Kdy tedy padl definitivní verdikt?
„Asi po dvou měsících od začátku sezony. Vidíte, kam spěje zdejší hokej, jakým stylem se hra zrychluje, k tomu ta záplava mladých kluků, kteří jsou na vyšší úrovni. To pak opravdu poznáte, že přišel váš čas. Podíval jsem se pravdě do očí a řekl si, že stačilo. Kdybych se to snažil přervat, jenom bych se trápil. Herně i fyzicky. Moje tělo je trochu jinde, než bývalo dříve. Mám skvělou rodinu, které taky potřebuju vrátit to, jakým způsobem mi ulehčovala procházet kariérou.“
| VIZITKA RADIMA VRBATY |
|
Narozen: 13. června 1981 (36 let) v Mladé Boleslavi |
Padlo to na vás i v sobotu večer v kabině po posledním zápase, protože s parťáky už jste do Bostonu neletěl?
„Určitě. Už během rozcvičky jsem se cítil jinak než obvykle. A trochu specifické pocity jsem měl i u posledních několika střídáních. Tak ještě dvě, už jenom jedno, naposledy na ledě… Víte, já hlavně nechtěl dělat nějaké divadlo kolem toho. Floridě šlo do poslední chvíle o play off, nechtěl jsem nikoho otravovat s mým odchodem z hokeje. A zadruhé si nemyslím, že jsem byl superhvězda, která by měla mít svoji vlastní rozlučkovou tour. Samotného mě ale překvapilo, jak se k tomu Panthers postavili. Ačkoli jsem tu odehrál jedinou sezonu, navíc ne zrovna vydařenou, lidi z klubu ocenili celou moji kariéru.
Na kostce pustili video mých momentů, v kabině pak měli trenéři proslovy, kluci mi koupili hodinky. Moc milé a příjemné. A dost nečekané. Takovou rozlučku bych spíš čekal ve Phoenixu, za který jsem odehrál řadu let. Kultura je tady zkrátka trochu jiná než v Česku.“
Vrbata salutes the crowd during his last NHL game. He played 1,057 games, including 42 with the #FlaPanthers pic.twitter.com/f8OmSKwfNx
— Jameson Olive (@JamesonCoop) April 7, 2018
V NHL jste začínal na podzim 2001 v Coloradu. Utekl vám ten příběh?
„Na jednu stranu neskutečně. Do zámoří jsem odcházel v sedmnácti do juniorky, takže to dělá dvacet let strávených v Americe. Uteklo to, samozřejmě, ale když se pak v klidu zamyslíte a projdete si ty roky, dojde vám, že to svoji délku mělo a že člověk musel vyvinout dost úsilí, aby se takovou dobu v NHL udržel. Vlastně to byla extrémně dlouhá kariéra, stačí se podívat, kolik nás hrálo nebo hraje z draftu. Pár kluků.“
Patříte k unikátním případům, na hráče vybraném v sedmém kole je taková bilance ojedinělá.
„O to víc si toho ceníte. Startovní pozice kluka ze sedmého kola je samozřejmě jiná než u borce z prvního. Nedostanete nic zadarmo, všechno si musíte vybojovat, nestojí za vámi žádná síla, která by vás tlačila. Však jsem na začátku putoval z jednoho týmu do druhého, musel jsem o chleba pořád bojovat a obhajovat pozici. Vždycky je totiž pro klub jednodušší pustit hráče ze sedmého kola, než se zbavovat volby z prvního nebo druhého kola. A já kolikrát nevěděl, jestli v létě dostanu smlouvu, nebo nedostanu. Přejít úspěšně přes tohle všechno, to je zrovna věc, na kterou jsem hrdý.“
Vrbatovi přáli Daniel Sedin i další hvězdy
Ozvali se vám dvojčata Sedinové, máte toho dost společného. Stejný rok draftu, posléze dvouleté angažmá ve Vancouveru a finiš kariéry v totožný den…
„Asi před půl hodinou mi psal Daniel. Já jsem s oběma klukama pořád v kontaktu. Věděl jsem od nich, že v téhle sezoně vyhlásí odchod z hokeje. Musel jsem to samozřejmě držet v tajnosti do té doby, než s tím sami vyjdou ven. Oba Sedinové už toho mají také dost. Jak Daniel, tak Henrik mají početnou rodinu…“
Asi taky dvojčata, ne?
(usmívá se) „Ne, ne. Kupodivu ne. Ale jak říkám, jsme stále v kontaktu.“
Když jsme u toho, překvapila vás v neděli nějaká textovka, kterou byste nečekal?
„Přišlo mi dost zpráv od lidí z různých odvětví, samozřejmě od kamarádů a mých bývalých spoluhráčů. Ale co mě překvapilo, bylo pár esemesek od lidí z branže. Třeba od známých komentátorů jako je Darren Pang nebo novinář Elliotte Friedman. To jsou tady velké celebrity. Ale taky mě potěšila třeba zpráva od PR lidí z Vancouveru. Kolikrát jsem si říkal, jak by bylo hezké strávit celou kariéru v jednom týmu, ale putovat po více organizací a měst, to má taky hodně do sebe. Poznáte obrovskou masu lidí, získáte množství přátel a právě teď zjišťujete, jak je to fajn, když si na vás vzpomenou a pošlou pár hezkých řádek. Klukům v kabině Panthers jsem říkal, že jedna věc je hokejová stránka kariéry, zápasy, góly, body, ale pak je ta komunita, vztahy, přátelství. A to je něco, co si budete pamatovat celý život.“
Ve finále je to asi víc než čárky ve statistice, že?
„Přesně tak. Ty body zůstanou zapsány v historii, ale ty vazby na fajn lidi vám zůstanou na celý život. A je to cennější. Já se vždycky snažil ke všem chovat vstřícně a taky stejně a teď se mi to možná vrací. V tom, že druzí oceňují moji profesionalitu, loajalitu.“
Takže na to jste pyšný ze všeho nejvíc?
„Tak to bude. Moje čísla ať si zhodnotí každý sám. Jestli je to dobrý, dost dobrý nebo průměrný. Já pro to udělal maximum, v tom mám čisté svědomí. Těší mě ta dlouhověkost, té si cením. V NHL se totiž na zásluhy moc nekouká. Jakmile máte dobré tři roky, je to fajn, ale pokud se vám nepovede čtvrtý, pátý, klub klidně sáhne někam jinam. Konkurence je obrovská a možnosti volby taky.“
Chci se vrátit do Boleslavi a trénovat děti
Uvidíme, kolik českých hráčů zvládne v NHL přes tisíc zápasů a šestnáct sezon v kuse…
„To se uvidí, no. Nicméně já mám teď docela dobrý pocit, že někteří čeští kluci vykukují. Nemluvím o Pastovi, ten jej jasnej, ale třeba Kaše v Anaheimu, hodně se těším, co předvede Nečas, Zadina bude nesmírně vysoko na draftu. Jsou a budou tu kluci s potenciálem na zajímavou kariéru. Trend je však nastavený tak, že bude strašně složité zapsat patnáctileté, sedmnáctileté kariéry. My kdysi ve dvaceti přišli do NHL a teprve tady trénovat podle zdejších metod. Nynější kluci takhle začínají od patnácti.“
A tím pádem budou dříve opotřebovaní, viďte?
„Jednoznačně. Tělo bude opotřebovanější mnohem dříve, než byla naše. A taky superhvězdy si vydělají velké peníze mnohem dříve a ne až ve třiceti. Kdo ví, co to udělá s jejich motivací.“
Vracíte se domů na svoji základnu do Mladé Boleslavi, kde už jste v BK dříve vlastnil majetkový podíl. Co plánujete doma, až se zase rozkoukáte?
„Stoprocentně si dám pauzu od všeho, než něco podniknu. Ze všeho nejdřív se musíme srovnat s návratem, s odlišným způsobem života. Bude to velká změna a skok. S výjimkou výluky 2004/05 jsem nikdy nestrávil celý rok doma, takže po dvaceti letech to zažiju znovu. Chci se co nejvíc věnovat dětem, pomoci jim v adaptaci na život v Čechách. Určitě budu trénovat jednu hokejovou třídu v Boleslavi, víc ale ne. Uvidíme po prvním roce, kterým směrem bych se mohl profesně vydat.“
Nebudete se nudit?
„S našima třema malýma klukama se nudit rozhodně nebudu… (směje se) A když náhodou ano, budu se na tu nudu těšit. Ať si každý říká, co chce, ale ten tlak NHL na výkon hráče, je enormní. Není sranda se v tomhle pohybovat tolik let.“
| Radim Vrbata byl v NHL českou špičkou |
|
Nejlepší čeští střelci v NHL: 1. Jaromír Jágr 766, 2. Patrik Eliáš 408, 3. Milan Hejduk 375, 4. Robert Holík 326, 5. Petr Sýkora 323, 6. Petr Klíma 313, 7. Petr Nedvěd 310, 8. Radim Vrbata 284, 9. Robert Lang 261, 10. Martin Straka 257. Nejvíce střel v NHL: 1. Jaromír Jágr 5637, 2. Robert Holík 3345, 3. Patrik Eliáš 3287, 4. Radim Vrbata 3103, 5. Roman Hamrlík 2988. Bodování draftu 1999: 1. Henrik Sedin (3. volba) 1070, 2. Daniel Sedin (2.) 1041, 3. Henrik Zetterberg (210.) 960, 4. Radim Vrbata (212.) 623, 5. Martin Havlát (26.) 594, 6. Martin Erat (191.) 545. Počet gólů ze samostatných nájezdů (zavedeny od sezony 2005-06): 1. Frans Nielsen 48 - 50 %, 2. Radim Vrbata 45 - 42,9 %, 3. Jonathan Toews 42 - 47,2 %, Zach Parise 42 - 41,2 %, 5. Mikko Koivu 41 - 39,4 %, 6. Pavel Dacjuk 40 - 40,8 %, T. J. Oshie 40 - 53,3 %. |
