Život se mu mění snad každý měsíc. Pravidelně začal hrát extraligu, dal svůj první gól v reprezentaci, musel na operaci se srdcem, na draftu si ho vybralo Colorado, pak s ním podepsal smlouvu. A dál? Martin Kaut se chystá bojovat o NHL. „Těch 14 dní na kempu mi hrozně otevřelo oči. Myslel jsem si, jak v Česku strašně makám. A asi ne tolik. Hokej se tam bere úplně jinak,“ říká. S legendou Avalanche Joe Sakikem si zahrál stolní hokej, absolvoval národný teambuilding s americkými hasiči a prozradil, jaké dostal pokyny k aktivitě na sociálních sítích.
Akce s reprezentační dvacítkou se škrtla. Ne proto, že by si Martin Kaut najednou začal vybírat, jen poslouchá přání svého nového klubu. „Joe Sakic chce, abych tam jel co nejdřív. Takže když to řekne on, musím poslouchat,“ vysvětluje útočník ze Žďáru. Letenku do Ameriky měl tak už na 20. července. Na začátku minulé sezony neměl místo v Pardubicích, na konci se pral o místo v reprezentaci pro mistrovství světa a jako číslo 16 si ho při draftu vybralo Colorado. Klub mu navíc nabídl smlouvu. Horská dráha nekončí, spíš zrychluje.
Je pár sekund po vašem draftu, držíte se za ramena s generálním manažerem Joe Sakikem. Vybavíte si pořád ty sekundy totální euforie, jaké na vás byly vidět?
„Vybavím si pořád úplně všechno, co se kolem draftu dělo. Kvůli operaci srdce jsem neabsolvoval pohovory s kluby jako ostatní kluci, ale měl jsem je až těsně před draftem. Konal se v sobotu, hodně jich bylo ještě v pátek. Columbus dokonce chtěl, abych jel ráno v Dallasu na magnetickou rezonanci. Věděl jsem, že srdíčko je v pořádku, pan profesor Pirk říkal, že mi už nic není. Ale oni si to chtěli ještě prověřit. Takže už v sedm ráno jsem šel pod stroj na dvě hodiny.“
Vždycky jste se snažil být ve věcech kolem srdce hrozně nad věcí, i na začátku, když se na problém přišlo. Když se ohlédnete, jak těžké bylo zůstat statečný?
„Bylo to dost těžké. Celou sezonu se těším na draft, a najednou se těsně před ním stane taková věc. Z minuty na minutu letím z Ameriky domů... Přemýšlel jsem, jak to dopadne, to víte, že jsem nebyl úplně v pohodě. To jsou pak přesně chvíle, kdy poznáte, jak nejdůležitější je rodina. Naši a brácha mi hrozně pomáhali. Pořád mi říkali, že všechno dobře dopadne. Měli pravdu. Bez nich bych to nedal.“
O to lepší pak bylo, že při draftu všichni seděli vedle vás a mohli jste si vychutnat všechno pohromadě?
„Přesně, za rodiče jsem moc rád, že tam byli a hlavně za bráchu Tomáše. Je mu 29, pořád je to brácha, ale je už dospělý, říkám mu, že je starej pes. (usměje se) Letěl se mnou, viděl jsem tu velkou radost, jakou měl taky, všechno tak prožíval... Moc to pro mě znamenalo.“
Bude první, koho byste zval na svůj první zápas NHL?
„Jestli to jednou fakt přijde a Jarda Jágr ho pustí z Kladna za mnou, tak stoprocentně.“ (usměje se)
Pochyby, že vám operace srdce v draftových vyhlídkách výrazně uškodí, jste neměl?
„Ne, jen jsem si říkal, že snad mě ten Columbus vezme, když volí jako osmnáctý. Co mi řekli, to jsem splnil, ráno jsem mazal na magnet, aby byli v klidu. Napsali mi, že všechno dopadlo dobře a uvidíme se na draftu. Tedy nejdřív jsem trochu obavy, že by první kolo nemuselo dopadnout, měl. Operace srdce není jen tříska v prstu, u každého klubu tam tahle věc v poznámkách zasvítí. Ale můj agent, pan Volek, mě uklidňoval, že se není čeho bát. Najednou probíhal draft, na řadě bylo Colorado a já šel na řadu o dvě pozice nad Columbusem.“
Tušil jste, že si na vás brousí zuby?
„Ani náhodou, jen pan Volek asi tušil. Jakmile šli na řadu, ťuknul do bráchy, ať se připravím. Navíc televize to ví o něco dřív než všichni ostatní, týmy zadají jméno do přístrojů, takže přede mě přijela kamera. Za mnou už nikdo nebyl. Došlo mi, že půjdu asi já. Pak pan Sakic řekl moje jméno a ze mě všechno spadlo.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
