V NHL si znovu udělal jméno. Petr Mrázek prožil v Carolině úspěšnou sezonu, v novém působišti se vrátil do pozice týmové jedničky a pomohl Hurricanes k senzačnímu postupu do finále Východní konference. Ten ho připravil o možný start na mistrovství světa v Bratislavě, nicméně počínání českého týmu na dálku sleduje a taky už myslí na budoucnost. „V Carolině se mi líbilo, jak tým, tak všechno kolem. Ale uvidíme, jak to dopadne, řekl na setkání s novináři 27letý brankář, jehož čekají jednání o nové smlouvě.
Před sezonou jste šel do nového týmu, za míň peněz, nicméně znovu vás vynesla na hokejové nebe. Jaké z ní máte pocity?
„Nevěděl jsem vlastně, do čeho půjdu, rozhodování nebylo nejlehčí. Před otevřením trhu s volnými hráči jsme to strašně dlouho zvažovali. Nějaké možnosti jsem ještě měl, ale nakonec jsem rád, že to takhle dopadlo. Byla tam možnost zabojovat o jedničku, když jsem se bavil s generálním manažerem, říkal, že rok předtím nebyli spokojení a že jako brankáři půjdeme do kempu ze stejné startovní čáry. Byl jsem otevřený se do toho boje pustit.“
Jak byste zhodnotil sezonu po sportovní stránce?
„Začátek sezony nám moc nevyšel. Tým byl strašně mladý, chyběly nám zkušenosti, těsné zápasy jsme nedokázali dotáhnout, dostávali góly tři, čtyři minuty před koncem. To nás stálo hodně bodů, ale potom, jak si kluci na ten hokej zvykli, jsme ukázali, že můžeme patřit k těm nejlepším. Od ledna jsme každý zápas bojovali o to, abychom se dostali do play off. Což se povedlo.“
Co atmosféra v týmu? Moc se s vámi nepočítalo, nakonec jste skončili mezi dvěma nejlepšími kluby konference, měli navíc speciální oslavy. Vypadalo to, že jste se hodně semkli…
„Ten tým táhnul za jeden provaz. Začnu u kapitána (Justin Williams). Willy vyhrál tři Stanley Cupy, prošel několika týmy, to byl základ úspěchu. Držel nás pohromadě. Jordan Martinook, který přišel z Arizony, byl zase bavič. Oni dva tu kabinu dokázali spojit, i ve volných chvílích jsme hodně času trávili spolu.“
Kdo vítězné rituály vymýšlel?
„Kapitán. Ze začátku chodil Justin s nápady, po pár zápasech už mu docházely. (usměje se) Už nevěděl co, vymýšlely to jeho děti, pár mladých kluků z týmu, kteří byli první rok v týmu, se muselo taky něčím předvést. V březnu vrcholí šílenství kolem college basketbalu, takže bylo jasné, že budeme házet na koš. Jindy se byl podívat na zápase Holyfield, tak se ho ptali, jestli to je v pohodě, když ho půjde na led, nasadí boxerské rukavice a s někým si to rozdá. Souhlasil. Ale ty zápasy se napřed musely vyhrát. A tím to pak bylo pikantnější.“
"I'm proud of this team."
— Carolina Hurricanes (@NHLCanes) May 22, 2019
- @Pmrazek34 pic.twitter.com/dGBGdyM9nG
Co trenér Rod Brind´Amour, který v roli hlavního začínal?
„Sám nám povídal, že neví, co od sebe může čekat. Když budeme chtít, můžeme za ním přijít a říct svůj názor. Každý z těch kluků by pro něj udělal cokoli. Martinook se už před play off zranil, ale řekl, že pro něj by hrál i na jedné noze. Rod je velká osobnost a bylo úžasné, jak se ke všemu postavil. Tím respektem mi připomínal Mika Babcocka.“
Nebyl taky nejvíc namakaný z celé kabiny?
„Nejen z kabiny, možná z celé NHL. Člověk přijde dvě hodiny před tréninkem do kabiny a on tam dělá s dvacetikilovou vestou kliky, shyby, po tréninku jde na kolo, běhá. Po každém utkání říkal, že ještě nejsme hotovi, že se půjde pěkně do posilovny a tam se bude makat. Taky proto kluci chtěli hrát, než by po tréninku zůstávali s Roddym. Dělal s nimi různá cvičení, pak byli víc unavení, než on.“
Ještě před příchodem do Caroliny jste v Detroitu a Philadelphii prožil dost turbulentní ročník. Snažil jste se před sezonou dělat něco jinak?
„V trénování jsem nezměnil vůbec nic. Kondiční přípravu jsem dělal pořád pod vedením Martina Horyla, byla to moje desátá sezona s ním. Jediné dvě věci co jsem změnil, byly, že jsem se spojil s Marianem Jelínkem a v srpnu oslovil Zdeňka Orcta, jestli bych se s ním mohl připravovat na ledě. On má tu filozofii fakt nastavenou dobře, je to hodně kvalitní trenér.“
V čem vám pomohl Marian Jelínek?
„Přišel jsem za ním s tím, že bych chtěl mít stálé výkony, abych si udržoval stejnou formu a ne, abych měl třeba čtyři dobré zápasy a potom dva, tři špatné. Zapracovali jsme na tom a myslím, že se to povedlo. Nemyslel jsem si, že tohle někdy budu potřebovat, a dneska vím, že bych se bez toho neobešel. Sedmdesát až osmdesát procent je o hlavě.“
Myslíte, že jste na dobré cestě k dalšímu zlepšení?
„Já jsem se vlastně celou sezonu cítil takhle dobře. Všechny věci, které jsem si spojil a nechal poradit, zapadly do sebe a teď jde o to, abych v tom pokračoval a ještě se v těch věcech zlepšoval.“
V Carolině jste o místo jedničky musel zabojovat. Jaký jste měl vztah s Curtisem McElhinneym?
„Jakmile Maca přivedli, sedli jsme si od prvního dne. Je to starší gólman, který má v NHL hodně zkušeností. Věci, které mi poradil, byly hodně dobré. Neřekl bych, že jsem s Macem soupeřil o pozici jedničky. Přišlo mi, že mi rád pomáhá, abych se zlepšoval. Důležitou postavou byl i trenér brankářů Mike Bales, který dřív působil v Pittsburghu a měl pod sebou Fleuryho.“
Smlouva vám skončila, ovšem generální manažer Hurricanes prohlásil, že by napřed chtěl podepsat brankáře. Chtěl byste v Carolině zůstat?
„V Carolině se mi líbilo, jak tým, jeho atmosféra, tak všechno kolem. Všude je to blízko, na letiště, do tréninkové haly deset minut. Je to tam hodně příjemné, přátelští lidé. Ale je to zároveň byznys. Takže uvidíme, jak to všechno dopadne.“
Nečasovi farma pomůže
Když mluvíte o atmosféře, majitel klubu Tom Dundon si prý s vámi a Martinem Nečasem dokonce zahrál tenis. To nebývá obvyklé, že?
„Hrál jsem s Nečim proti němu a Justinu Williamsovi. Tom chodí do kabiny a nosí klubové tričko a dlouhé kalhoty. Myslím, že nevadí, když prozradím, jak ho Neči potkal poprvé. Nevěděl, že je majitel a poprosil ho, ať mu podá tkaničky. Je to taková sranda, Tom se k nám však choval vstřícně, snažil se získávat hodně informací, je v branži nový a tým vlastní rok. Ptal se, co je potřeba zlepšit, co udělat, abychom měli, co potřebujeme.“
Martin Nečas nakonec skončil na farmě, zůstal jste jako Čech sám…
„Bydlel u nás, bylo mi líto, že ho poslali dolů. Neměl jsem tam žádného Čecha, ale na druhou stranu to Nečimu do budoucna hodně pomůže. Jsme v kontaktu skoro každý den, mluvil jsem s ním včera, než hráli play off proti Torontu.“
Komentátor Don Cherry se do mužstva naopak tím svým typickým způsobem obul, prohlásil, že Hurricanes jsou banda pitomců. Jak jste na to reagovali?
„My jsme to respektovali, ale každý se pousmál. Z toho pak vznikla trička s nápisem „Bunch of Jerks“. A měla úspěch.“
Carolina není úplně typický hokejový trh. Co atmosféra při zápasech play off, kdy lidé kempují před halou?
„Když jsme se blížili play off, kustodi nám říkali, že když v roce 2006 vyhráli Stanley Cup, byla naše aréna nejhlučnější v NHL. To se potvrdilo. Lidé tam hokej zbožňují, v play off nám pomohli. Přijeli jsme v prvním kole z Washingtonu za stavu 0:2 a díky fanouškům vyrovnali. V poledne jsme odjížděli z tréninku a lidi před halou grilovali, atmosféra byla fakt úžasná.“
Během play off jste se zranil. O jaký problém šlo?
„Hráli jsme na Islanders, v situaci tři na dva někdo dával puk Komarovovi. Jeden hráč mi přišlápl beton do protipohybu, takže jsem si natáhl tříslo. Byl jsem z toho frustrovaný, protože myslím, že já, tak tým jsme byli na super cestě, abychom měli šanci jít dál. V tu chvíli to pro mě skončilo.“
Ale ještě jste se stačil vrátit…
„Jenže když člověk vypadne z toho kolotoče, není to moc příjemné. Snažil jsem se vrátit co nejdřív, na třetí a čtvrtý zápas hraný v Carolině, ale doktoři mi to nedoporučili. Směřovali jsme to až na šesté utkání s Islanders, kdyby byl potřeba. Nebylo, Mac odvedl výbornou práci a postoupili jsme po čtyřech utkáních.“
Následně jste vypadli s Bostonem. Tipnete si výsledek finále?
„Já bych to přál Pastovi s Krejčou, aby vyhráli. Ale St. Louis má hodně kvalitní tým do obrany, hrají to dobře dozadu, myslím, že 4:2 vyhrají Blues. I když bych raději viděl s Pohárem Pastu.“
Osud rozhodl jinak, nicméně byl jste ochoten případně přijet na mistrovství světa?
„Během sezony jsem byl ve spojení se Zdeňkem Orctem. Po Novém roce jsem mu říkal, že když bude možnost přijet, rád bych se zúčastnil. Kdybychom nepostoupili do play off nebo vypadli v prvním kole, byl by tam ještě dostatek času řešit smlouvu a vědět, na čem jsem. Záviselo i na tomhle, ale byl jsem nakloněný tomu, že bych jel.“
Jak vůbec hráč vnímá situaci, kdy je pořád ve hře o Stanley Cup a do toho přemýšlí, jestli pojede na šampionát?
„Abych pravdu řekl, člověk na reprezentaci tolik nemyslí. Prioritou všech je vyhrát Stanley Cup, snem každého je postoupit do play off a vydržet tam co nejdéle. Mistrovství světa bývá trošku náplast za tu sezonu, když se to nepodaří. Ale každý úspěch se počítá, jestli to je Stanley Cup nebo mistrovství světa. Mít medaili je taky krásné.“
Stačil jste po očku sledovat, jak si české mužstvo vede?
„Viděl jsem půlku čtvrtfinále, předtím jsem kluky sledoval přes onlajny nebo Livesport. Jsem rád, že to kluci zvládli. Němci jsou nebezpečný soupeř, věřím, že naši letos mají na medaili. Dnešní hokej je tak vyrovnaný, že kdokoli může porazit kohokoli. Kluci na turnaji předvedli výborné výkony, porazili silné Švédy, je velká šance, aby si zahráli i o zlato.“
Co říkáte na výkony Patrika Bartošáka?
„Bartes předvádí kvalitní výkony delší dobu. Má na NHL nebo na KHL. V bráně si vede velmi dobře. Znám ho vlastně odmalička, když nám bylo deset roků, byli jsme spolu na turnaji v Ottawě za Kopřivnici. Hráli jsme strašně moc zápasů proti sobě, potkali se v dorostu Vítkovic. On byl v Americe, vyhrál AHL, byl nejlepším gólmanem celé CHL. Přeju mu, aby se dostal do NHL, protože má na to, aby se tam udržel a třeba i chytal jedničku.“
Je to velký bojovník, zarputilec. Co považujete za jeho největší přednosti?
„Bojovník on je. Nerad prohrává. To se ho klidně zeptejte, jak proti nám prohrával s Kopřivnicí. To moc nezvládal, moc dobře porážky nenesl.“ (usměje se)
Co říkáte na produktivitu Jakuba Voráčka?
„Voras je lídr týmu, dokáže změnit zápas. Mě to vůbec nepřekvapuje.“
Uvažoval jste, že byste se vyrazil na Slovensko aspoň podívat?
„To mě nenapadlo. Dorazil jsem v úterý, mám spoustu věcí, které si musím zařídit.“
Co vás přes léto vůbec čeká?
„Pár týdnů si odpočinu od hokeje a všeho kolem a příští týden vyrazím do Madridu na Ligu mistrů. Na jeden nebo dva turnaje bych rád jel podívat za Sárou (přítelkyně, beachvolejbalistka Sára Olivová). Pak už bude čas zase začít trénovat a makat na příští rok, v červenci mám svůj kemp, který běží čtvrtý rok. Na ten se taky těším, s dětmi je to odpočinek.“
