Nejslavnější mezi všemi hokejovými rodiči. Otec nejlepšího hráče planety. „Pro nás, moji sestru a tři bratry byl táta kapitánem týmu. Pro mě byl důvodem, proč jsem si zamiloval hokej,“ napsal Wayne Gretzky. Dodal, že 82letý Walter Gretzky trpěl Parkinsonovou chorobou a měl i další vážné zdravotní problémy. O jeho úmrtí informovala ve čtvrtek jako první Hockey Hall of Fame.
Ten příběh se stal legendou a pro Kanaďany je součástí jejich hokejového odkazu. Vypráví, jak Walter Gretzky každou zimu poléval plácek za domem na Varadi Avenue v Brantfordu v Ontariu a jak potom jeho nejstarší potomek Wayne od rozbřesku do soumraku neslézal z ledu.
Walter utvářel Waynův růst, vypiplal ho, naučil základy a dával mu důležité lekce. Třeba, ať nemyslí jen na to, kde puk právě je, ale kam půjde příště. Probudil v něm onen pověstný šestý smysl, schopnost číst pár tahů dopředu. I díky úžasné předvídavosti pak Gretzky převyšoval ostatní. Ale ten dar neměl shůry. „Tímhle mě neobdařil bůh. To mi dal Wally,“ připomínal Great One.
Otec patřil k Waynovu světu celou jeho kariéru, při různých příležitostech ho doprovázel. Po prarodičích měl ruské a polské kořeny, vyšel ze skromných poměrů. Vedle práce pro telefonní společnost v Brantfordu dělal trenéra svému prvorozenému synovi, později řidiče, kustoda, byl jeho největším rádcem, kamarádem, důvěrníkem i fanouškem.
I když Wayne vydělával velké peníze, do zaměstnání chodil dál. Byl šťastný, že může každé ráno do práce, přestože Wayne by mu mohl dopřát, ať zůstane doma nebo si celou firmu koupit. Jeho bezuzdná oddanost a zaujetí pro hokej vycházely z otcovy výchovy a jeho postoje k životu.
Už jednou prohlásili Waltera Gretzkého za mrtvého. V roce 1991 měl krvácení do mozku a lékaři mu nedávali moc nadějí. Jedna rozhlasová stanice v Torontu jej už prohlásila za mrtvého. „Jakmile dostanete druhou šanci, jako se to stalo mně, začnete si všeho mnohem víc vážit,“ řekl. Jeho činy mluvily víc, než slova.
Nebudu hodiny čekat v mrazu...
Pro něj nebylo důležité, co si ze života odnese, nýbrž co po sobě zanechá. Poznal tenkou hranici mezi přízní a nenávistí, štěstím a utrpením. Matka zemřela na leukemii, sestra se narodila s Downovým syndromem. Jeho zázračného syna od deseti let sledoval celý národ.
„Táta mě vždycky dovedl nejvíc podpořit, ale i zkritizovat. Ne, že by na mě byl tvrdý. Ale probíral se mnou, co bych měl dělat, abych byl ještě lepší. Vždycky byl se mnou, byl mojí součástí. Neminul den, aby výrazně nepřispěl k mému úspěchu,“ uvedl Wayne Gretzky.
Byl to Walter, kdo ho krátce před třetími narozeninami vzal poprvé na led, na zamrzlou řeku Nith za domem Waynových prarodičů v Canningu v Ontariu. Na zamrzlé hřišťátko v Brantfordu se vzpomínalo jako na Wallyho Coliseum.
„Už mě nebavilo ho brát do parku a čekat hodiny v mrazu. Řekl jsem ženě, že udělám led za barákem a Wayna budeme moct sledovat z kuchyně,“ vyprávěl. Byl to Walter, kdo Wayna odvedl z malého Brantfordu, když ho přerostl, a taky proto, aby ho ušetřil závisti jiných vrstevníků a hlavně jejich rodičů.
Ve sklepě rodného domu pak uchovával všechny relikvie, včetně dresu New York Rangers, kde Wayne Gretzky působil na sklonku kariéry a kde mu jednou dali na záda chybnou jmenovku GRETKZY. Spoustu pokladů v srpnu loňského roku ukradli lupiči, záhy však byli zadrženi.
Plácek za domem už neexistuje. Wayne s manželkou Janet nechali na stejném místě rodičům postavit jako dárek zapuštěný bazén. Práce začaly 8. srpna 1988, přesně v den, kdy Wayna Gretzkého vyměnili z Edmontonu do Los Angeles. Legendární trejd hokejového boha se stal mezníkem historie. Ale stejně tak jím byl počátek, kdy otec za domem připravoval led pro syna.
