1993. Poslední rok, kdy kanadský tým získal Stanley Cup. Tehdejší šampion? Montreal. I teď drží kanadský prapor a věří, že nyní už obrovský hlad vášnivých fanoušků po úspěchu ukojí. Že dávnou slávu doplní o aktuální triumf. „Jednou to přijde! Bylo by fajn, kdyby se to už někomu povedlo,“ přál si před startem ročníku bývalý dlouholetý útočník Canadiens Tomáš Plekanec. Po setnutí Toronta a Winnipegu stojí v cestě už „jen“ dvě překážky.
Schytával kritiku. Opakovaně, rok za rokem. Generální manažer Montrealu Marc Bergevin, jenž se funkce ujal v roce 2012, od té doby jen jedinkrát sestavil tým, který prošel přes úvodní dvě kola play off. Před sedmi lety se pak v konferenčním finále postavili do cesty New York Rangers a zničili naděje kanadských příznivců. Od té doby Bergevin učinil mraky výměn, zkusil dva trenéry i různé stavební postupy sestavy. Nic nezafungovalo a frustrace rostla.
„Marc Bergevin a majitel Geoff Molson mluvili o budoucnosti. Jak ji vidí a zda je zde možnost domluvit se na pokračování stávajícího kontraktu,“ pronesl před startem vyřazovacích bojů novinář Elliotte Friedman. Na jeho informaci navázal další z kanadských žurnalistů Brendan Kelly. „Prodloužení jeho kontraktu by bylo strašným rozhodnutím. Bohužel, pravděpodobně se stane realitou. Přitom jde o muže, který má za devět let ve funkci průměrné výsledky,“ psal plamenně pro Montreal Gazette.
Bergevin není v oblibě u početné a nesmírně náročné fanouškovské základny dlouhodobě. Nyní má obrovskou příležitost se vykoupit. Už celky, které jeho svěřenci doposud odklidili z cesty, udělaly příznivcům velkou radost. Především těm frankofonním. Setnutí Toronta v prvním kole, kdy Canadiens prohrávali 1:3 na zápasy, zvedlo vlnu nadšení. A způsob, jakým si nyní poradili v nejkratším možném čase s Winnipegem, dává naději, že tohle zdaleka nemusí být konec.
Už před startem ročníku se čekalo zlepšení, přivedené posily na papíře vypadaly velmi dobře. Fyzickou sílu přinesli Josh Anderson a zkušený Corey Perry. Oba doplnili menší, ale zato nesmírně schopné talenty v ofenzivě. „Jo, nakoupili větší hráče, plus ještě vzali Toffoliho a pořád tam vidíte ty šikovné prcky, jako jsou Gallagher nebo Tatar. Ani první centr Danault není žádný obr. To samé Suzuki. Dvacetiletý Fin Kotkaniemi je sice vyšší, ale není žádný silák. Je tam teď dobrý mix,“ shrnul předsezonní posílení v lednu Tomáš Plekanec, jenž v dresu Montrealu strávil patnáct let.
Trefil se. Možná více, než čekal. Základní část se přitom nesla ve znamení rozporuplnosti. Start výtečný, poté přicházely potíže. Výkony stagnovaly, výsledky byly bídné. Odskákal to trenér Claude Julien, jehož nahradil asistent Dominique Ducharme. „Hráči potřebovali nový hlas, tak to chodí,“ pokrčil rameny generální manažer Bergevin. Nový kouč dostal povolávací rozkaz zatím do konce ročníku. Pak se uvidí.
Dlouho to nevypadalo jako vydařená volba. Montreal prolezl do play off ani ne tak díky vlastnímu umu, jako spíše díky mizérii Vancouveru, Calgary a Ottawy. První kolo proti Maple Leafs mělo být jasnou záležitostí. Hokejový svět obletěly například tipy zámořských expertů webu Sportsnet, kde ani jediný z třiadvaceti dotázaných Canadiens nevěštil postup.
MONTREAL POD GM MARCEM BERGEVINEM
|
2020/21 – zatím semifinále play off 2019/20 – 1. kolo play off 2018/19 – bez play off 2017/18 – bez play off 2016/17 – 1. kolo play off 2015/16 – bez play off 2014/15 – 2. kolo play off 2013/14 – semifinále play off 2012/13 – 1. kolo play off |
Za stavu 3:1 pro Toronto si mohli dotázaní mnout ruce, aby za pár dní nechápavě kroutili hlavami. „V Torontu jsou extrémně talentovaní hráči, ale zase mají jiné díry v sestavě, které je těžké lepit. Mediálně mají Maple Leafs asi talentovanější hokejisty. Ale na ledě rozhoduje vždycky něco jiného,“ věštil už před startem ročníku Plekanec. I tady se naprosto trefil.
Od 28. května Price a spol. neochutnali porážku a jako první si zajistili třetí kolo play off. A v Québecu to vře. Tamní média mluví o velké naději. Rozdíl vidí především v tom, že zatímco při minulých postupech síla sestavy objektivně nebyla taková, nyní skladba týmu dává opravdu smysl. Jak z hlediska hloubky, talentu, zkušeností i věku.
A především z hlediska obrovské chuti po vítězství. Nejde pouze o „kanadskou otázku“. V kádru je několik borců, kteří mají za sebou velké kariéry, avšak úspěch v play off se jim zatím dlouho vyhýbal. „Už nechci čekat. Prostě nechci,“ prohlásil před dvěma lety například brankář Carey Price. Frustrace z něj tehdy doslova stříkala, nijak ji nezakrýval. Neustálé brzké konce ho ničily, přitom tak strašně věřil v to, že se mu povede dotáhnout slavnou hokejovou značku na absolutní vrchol. „Je to nejdůležitější věc mé hokejové kariéry, takže za tím prostě půjdu, jak jen to bude možné,“ uzavřel tehdy odhodlaně pro web The Athletic.
Dva roky nato se chystá na Vegas v boji o finále. Pozice Montrealu bude do třetice naprosto stejná. Postup se nečeká, přestože dosavadní výsledky a výkony snesly nejpřísnější měřítka. Soupeř patří mezi největší favority na triumf. Ale Price už prostě čekat nechce. A stejně tak Shea Weber, Jeff Petry, Brendan Gallagher nebo šéf Bergevin. „Jednou to přijde! Přeji těmhle městům, aby se dostala až nahoru. V Kanadě by se to všechno ještě víc rozbláznilo, bylo by fajn, aby se to už někomu povedlo,“ končil rozhovor pro deník Sport před sezonou Plekanec.
Dočká se on i Montreal?
POSILY CANADIENS OD ZAČÁTKU ROČNÍKU
|
BRANKÁŘ OBRÁNCI: ÚTOČNÍCI: |
Ručinský: Když Canadiens vyhráli naposledy, hráči nemohli na ulici
V dresu Canadiens strávil sedm sezon. Úspěšných, je třeba dodat. Po konci kariéry několikrát zmínil, že šlo o zámořské angažmá, které si nejvíce užil a zamiloval. Martin Ručinský v rozhovoru pro Nedělní Sport popisuje, co případný zisk Stanley Cupu může spustit na ulicích nebo co znamená pro Montreal postup přes Toronto. „Normální člověk to nemůže pochopit, je to pro něj nemyslitelné,“ říká bývalý vynikající útočník.
O výjimečnosti a vášnivosti fanoušků Canadiens netřeba dlouze hovořit. Spíše se zeptám, dosahuje jejich přízeň a podpora ještě větších rozměrů, když se daří v play off?
„Určitě. Když jsem tam přišel, tak mi všichni říkali, že jdu do kolébky hokeje. Dodnes je to nejúspěšnější klub, mají čtyřiadvacet Stanley Cupů. Jakmile navíc přijde play off a mužstvo je úspěšné a postoupí třeba přes první kolo, tak tam vzniká hokejová horečka a celé město tím žije. Je to dané tím, že pro fanoušky je hokej opravdu náboženstvím. Každý den se o něm píše v novinách. Když se nehraje, je mu věnováno šest stran. Když se hraje, tak deset. Takhle je to dané, je úžasné tam hrát.“
Jakou roli hraje pro fanoušky fakt, že v prvním kole se podařilo otočit nepříznivě se vyvíjející sérii proti rivalovi z Toronta?
„Nesmírnou. Když jsem tam byl já, tak zápasy proti Torontu byly v podstatě zápasy sezony. Hráli jsme s nimi čtyřikrát. Dvakrát doma, dvakrát venku. A to bylo derby se vším všudy. Mělo to obrovský náboj, v médiích tomu byl věnován velký prostor. Dokážu si proto představit, co se v Montrealu dělo, když prohrávali 1:3 na zápasy a poté to otočili dvěma výhrami v prodloužení a v sedmém normálně. Pro fanoušky je tohle nejvíc.“
Poslední triumf ve Stanley Cupu v roce 1993 provázely oslavy v ulicích, které se tehdy rychle zvrtly v pouliční nepokoje. Myslíte, že pokud by nyní po tak dlouhé době přišel úspěch, něco podobného se může opakovat?
„Těžká otázka, to nedovedu odhadnout. Ale vím, že kluci, kteří ještě se mnou hráli a byli u toho Stanley Cupu v roce 1993, tak to zažili silně. Ptal jsem se jich, jak to tehdy probíhalo, a oni mi říkali jednu věc, která mě strašně překvapila. Když vyhráli poslední zápas doma, tak absolutně neexistovala šance, že by opustili halu. Nešlo, že by šli na ulici. Museli slavit v hale. Jak jste řekl, na ulicích byla spousta lidí a celé se to bohužel zvrhlo do nepokojů a rabování aut a obchodů.“
Zmínili se, jak dlouho to trvalo? Jestli na stadionu například museli strávit noc?
„To si nejsem úplně jistý, jestli tam museli být přes noc. Ale několikrát zmiňovali, že jim všem bylo jasné, že prostory haly vůbec nemohli opustit, že na ulici bylo tolik lidí, že by zkrátka neprošli. Což mi přijde naprosto absurdní, že vyhrajete Stanley Cup a nemůžete to nikam jít oslavit, ani do hospody, ani do baru se spoluhráči. To mi přijde hodně divné.“
Já si právě říkám, že když teď fanoušci v Kanadě nemůžou do haly a jediné možné shromáždění je na ulici, tak to ještě více umocňuje možnost opakování podobných „oslav“.
„Asi ano. I proto, že podle posledních informací, které mám, tak ti lidé sledují zápasy před halou na obrazovce a pokud to bude na ledě takhle pokračovat dál a Montreal postoupí do finále a dejme tomu, že vyhrají Stanley Cup, což bych jim nesmírně přál, tak si vůbec nedovedu představit, co by se na ulicích dělo. To je jako když držíte nějakého démona v láhvi a poté ho najednou vypustíte.“
Vy osobně zápasy sledujete a fandíte?
„Jmenovitě Montreal sleduji dlouhodobě, každý rok. Letos je to ale umocněné tím, že otočili s Torontem a pak spláchli Winnipeg 4:0, což mě vcelku překvapilo. Pokud budou hrát takhle, tak si myslím, že to klidně celé mohou vyhrát. Zápasy přímo nesleduji kvůli časům vysílání, ale hned ráno se mrknu na sestřihy. Moc bych jim to přál, klub i město by si to po tak dlouhé době zasloužily.“
Deník Sport před sezonou mluvil s Tomášem Plekancem, který říkal, že cítí, že Montreal vhodně posílil. Máte i vy nyní podobný pocit, že jde o nejsilnější celek za poslední roky?
„Souhlasím s Tomášem, mají to velice dobře poskládané. Vše začíná od brankáře, protože Price má vynikající formu. Možná opravdu jde o rok, kdy to všechno zapadlo do sebe.“
5 výrazných postav Canadiens v Play-Off
- CAREY PRICE
brankář
11 zápasů, 8 výher, 93,5 % úspěšnost
U nikoho jiného nelze začít. A zároveň, i kdybychom jeho jméno podtrhli stokrát, stále to nebude dost pro zvýraznění jeho významu. Carey Price se dostal do zóny, chytá výtečně. Před každým play off v posledních ročnících se nad šancemi Montrealu mávlo rukou, ale jedním dechem se dodávalo, že pokud jim jednička zachytá, můžou se dít věci. Nyní se tak stalo. Postup přes první kolo se povedl především jeho zásluhou. Dokazuje svou velikost.
- DOMINIQUE DUCHARME
trenér
8 výher, 3 prohry
Trenérský záskok do konce ročníku s tím, že pak se uvidí. Řešení v nouzi, kdy se výkony zhoršily natolik, že vedení odvolalo velezkušeného Claudea Juliena. A namísto něj do klíčové role dosadilo dosavadního asistenta. Přestože v základní části byla období, kdy hra i výsledky skřípaly, postup do play off tým uhrál. Na začátku play off vsadil Dominique Ducharme na zkušenost a Toronto ho rychle vyvedlo z omylu. Sestava doplněná o mladé pak uhrála šest výher v řadě.
- TYLER TOFFOLI
útočník
11 zápasů, 10 bodů (4+6)
Předsezonní trefa do černého. Naprosto. Kanadský forvard se pro Montreal rozhodl jakožto volný hráč a očividně přesně věděl, proč to dělá. Slovo aklimatizace vůbec nemusel používat, do sestavy zaplul Tyler Toffoli okamžitě. Průměr branek na zápas má nejlepší v kariéře a co je nejzásadnější, ve vyřazovacích bojích nepolevuje. Právě naopak. Je nejproduktivnějším hráčem týmu a například jeho branka z prodloužení čtvrté bitvy proti Jets poslala celý tým dál.
- NICK SUZUKI
útočník
11 zápasů, 8 bodů (4+4)
S tímhle jednadvacetiletým talentem se dlouho pojilo především slovíčko budoucnost. Platí to stále, jen je potřeba tohle povědomí rozšířit. Nick Suzuki symbolizuje i současnost, to on je hlavním představitelem nového, svěžího Montrealu, který míří na vrchol. Nesmírně šikovný centr má za sebou ročník, kdy od prvního vhazování všem jasně a nahlas řekl: Jsem tady a mám na to být jednou z největších hvězd.
- COREY PERRY
útočník
11 zápasů, 6 bodů (3+3)
Hrát proti němu nechcete, zato jeho přínos pro kabinu si Canadiens obrovsky pochvalují. Vidíte to i na ledě. Ošlehaný válečník se po mnoha letech v Anaheimu vydal prozkoumávat kluby NHL. V minulém ročníku doplnil Corey Perry stavy v Dallasu a pomohl vytáhnout celek, jenž dlouho v play off nemohl prorazit, až do finále Stanley Cupu. O podobném scénáři sní i v Montrealu. Přesně pro rozhodující chvíle přišel.
