Rozhodl finále Stanley Cupu slavným gólem. O pár měsíců později Barilko navždy zmizel
V prodloužení vyrazil z modré čáry na levý kruh. Vrhl se skokem po puku a poslal ho bekhendem přes bezmocného brankáře Gerryho McNeila z Montrealu. Odvážnou trefou v nastavení pátého finále rozhodl obránce Bill Barilko před 75 lety o vítězství Toronta ve Stanley Cupu. Nejikoničtější gól možná zastínil úder Bobbyho Orra z roku 1970, po němž jásající bek Bostonu proletěl vzduchem. Barilko však předvedl totéž bezmála dvacet let před ním. Jen to ještě nevysílali v televizi. Taky už žádný další zásah nepřidal.
Nejslavnější gól finále Stanley Cupu padl 21. dubna 1951. O čtyři měsíce později vyrazil Bill Barilko hydroplánem na ryby s kamarádem, zubařem Henrym Hudsonem. Do rodného Timminsu v Ontariu už se nevrátil. Na zpáteční cestě letoun zmizel. Až o jedenáct let později nalezl pilot vrtulníku jeho trosky i s ostatky obou pasažérů v lesích, asi 100 kilometrů od městečka Cochrane, s velkou odchylkou od plánovaného kurzu.
Do Toronta přišel Barilko coby dvacetiletý mladík uprostřed sezony 1946/47. Za svůj tvrdý styl hry a drtivé bodyčky si vysloužil přezdívku „Bashin’ Bill“. „Bylo to, jako by člověk narazil do kovadliny,“ líčil spoluhráč Howie Meeker, který později dělal komentátora v pořadu Hockey Night in Canada. Právě on byl u akce, po níž padl památný gól.
Pro Leafs byl Barilko klíčovým hráčem, ale až finále 1951 ho katapultovalo ke slávě. Přitom během základní části ho málem poslali na farmu. V sérii proti Montrealu to však napravil. V prodloužení prvního zápasu zblokoval střelu Maurice Richarda a zabránil gólu. Toronto si v sérii vybudovalo vedení 3:1. V pátém duelu prohrávalo 1:2, ale po odvolání brankáře se Leafs podařilo vyrovnat.
Neposlechl trenéra
Před prodloužením kouč Joe Primeau nabádal Barilka, ať se ani neopováží riskovat. Nepřál si, aby se Maurice Richard nebo někdo jiný z montrealských hvězd zmocnil puku a skóroval z brejku. Necelé tři minuty po začátku nastavení však Barilko pokyny trenéra neposlechl. Meekerova dorážka zpoza branky se odrazila od gólmanovy brusle na kruh pro vhazování. Barilko zavětřil šanci. A skočil.
Rozhodl zcela unikátní sérii. Do prodloužení dospěl každý z pěti finálových zápasů. Něco takového se v play off NHL nikdy předtím ani potom nestalo. Maple Leafs vybojovali Stanley Cup počtvrté během pěti let. Pokaždé s Billem Barilkem v sestavě. Je zajímavé, že znovu se jim to podařilo až na jaře 1962. Dva měsíce poté se díky náhodnému nálezu podařilo tragédii konečně objasnit.
V jednom z nejúžasnějších příběhů se propojuje zářný moment s tragédií a lidovým folklórem. Roky zůstával záhadou. Intenzivní pátrání po zmizelém letadle dlouho nikam nevedlo. Kolovaly různé zvěsti. Matka prý syna před cestou přemlouvala, ať zůstane doma. Její manžel a Billův otec zemřel v pátek a 24. srpna 1951, kdy se Barilko ztratil, byl taky pátek. Mnozí věřili, že je pořád naživu. Rodina pocházela z Ukrajiny, což dokonce vedlo k fámám, že překročil Železnou oponu a usadil se v tehdejším Sovětském svazu. Až v roce 1962 se ukázala pravda. Pohřeb proběhl v Timminsu za účasti stovky přátel a členů rodiny.
Leafs na Barilkovu počest vyřadili dres číslem 5. Rockovou kapelu The Tragically Hip inspiroval v 90. letech k písni „Fifty Mission Cap“. Kanaďané přirovnávají jeho příběh k Buddymu Hollymu. Stejně jako americký průkopník rock n´rollu odešel příliš mladý. Barilkovi bylo 24 let, Hollymu o dva roky míň. Oba zahynuli při leteckém neštěstí. Na oba se dodnes vzpomíná.
