Gudas exkluzivně: Všichni se ptají na Spartu. Zůstane v Anaheimu? Každý čekal větší šum

V Ducks mu končí smlouva, ale v týmu se takových najde víc. A napřed klub potřebuje vyřešit jiné priority. „Všichni čekali trošku větší šum, než co se momentálně děje,“ připouští Radko Gudas. Do otevření trhu zbývají tři týdny. „Nervózní nejsem. A jak říkal Jirka Tlustý, vždycky se můžu vrátit do tý Sparty,“ usmívá se nad hláškou svého kamaráda a televizního experta. V exkluzivním rozhovoru pro deník Sport a web iSport promluvil o svých vyhlídkách, taky o dozvucích incidentu s Matthewsem a mistrovství světa, kde zářili jeho spoluhráči Barkov a Granlund.

Nedávno jste měl 36. narozeniny. Kde jste je trávil?
„Minulý týden jsme se  vrátili z Ameriky. Tchán slavil šedesátiny, odletěli jsme na osm dní s kamarády do Švédska na ryby, chytali na jezeře i v moři a užili si to.“

Kolik jste toho ulovil? 
„No, já osobně nic moc. (směje se) Nemůžu říct, že jsem velkej rybář. Ale chytil jsem štiku, takže jsem byl docela nadšený. Na jezeře jsme tahali štiky, candáty, okouny. Bylo hezké, že jsme je mohli rovnou grilovat. Potom jsme vyrazili na jeden den na lososy.“ 

Sledoval jste mistrovství světa?
„Jasně! Koukali jsme na rozhodující zápas. Druhá skupina se vyvíjela všelijak, Amerika šla ze čtvrtého místa. Letos hodně záleželo na náhodě, koho si na čtvrtfinále vytáhnete. A my dostali nejnabitějšího soupeře. Barkov se uzdravil, po druhém kole play off přijel ještě Granlund.“

Váš spoluhráč z Anaheimu.
„To je centr, který z ničeho vymyslí neuvěřitelnou akci. Byl pomalu stejně platný jako Barky. Dokáže hru zvrátit na svou stranu. Finové sestavili neskutečný tým, v podstatě nikdo jim nechyběl. Snad jen Rantanen, Teräväinen se zranil.“

Barkova jste poznal na Floridě. Vždycky jste tvrdil, že on je MVP ligy.
„Barky celou sezonu nehrál, hokej miluje. Chce hrát, být pořád lepší. Na ledě je to pak znát. Taky nedovede odpočívat. Chtěl zkusit play off, a když to nedopadlo, přál si jet na šampionát. Podívejte, kdy se vrátil a jak klíčový hráč pro Finy byl. Takového v týmu chcete. Vítězství byla hodně jeho zásluha. Umí dát gól a hvězdám soupeře znepříjemnit život tak, že už tak dobré nejsou. Přijeli i další důležití hráči, všechno jim vyšlo. Bohužel jsme na ně byli krátcí.“

Co říkáte Švýcarům, že potřetí za sebou nedokázali udělat poslední krok a získat zlato?
„Ti kluci mají takovou smůlu! I když už mi připadá, že tohle ani není smůla… Každý rok mají fakt dobrý mančaft. Nevím, proč jim to nejde. Mohli by vyhrát každý rok, ale nikdy to nedotáhnou. Niederreiter má pět stříbrných, četl jsem, že je v tom rekordman. O tomhle by se měla napsat knížka. Skoro na vrcholu. Nebo něco na ten způsob. Proč se jim to tolikrát nepovedlo. Teď hráli doma, měli to těžké, i když jim přijeli téměř všichni hráči. Ještě MVP vyhraje Josi. Ale zase mají všechno ostatní. Hory, jezera, svoje banky, svou měnu, sýry, čokoládu…“

Co jste říkal Crosbymu, že přijel v 36 letech a ještě v olympijské sezoně?
„Myslím, že si chtěl ještě zahrát s Celebrinim jako na olympiádě. Sedlo jim to neskutečně. Zase měli příležitost zahrát si spolu mezinárodní hokej, jen museli udělat ten krok, aby přijeli.“

A pak nezískali ani bronz.
„To bylo překvapení. Norové měli z Anaheimu Solberga. Pěkně drzej, to jsou teď moderní Norové. Proto ho Ducks brali. Jako Senneckeho, což je Kanaďan. Tenhle styl se nám hokeje líbí, jdeme tímhle směrem.“

Vy jste jet nemohl. Je pravda, že jste si obnovil zranění kotníku?
„Přesně. Na stejném místě jako před třemi lety na Floridě. Vazy už jsou pochroumané. Za poslední měsíc sezony jsem hrál jen pět zápasů. Zkoušel jsem, jestli to půjde, ale bohužel.“