Dobeš exkluzivně: Myslel jsem si, že na olympiádu pojedu. Chci ukázat, že se spletli
V restauraci nemáte šanci se v klidu najíst, jedině s parukou a tmavými brýlemi. Projít se po městě? Zapomeňte. Takový je hokejem posedlý Montreal. Jakub Dobeš (25) patří mezi místní modly, enormní progres Canadiens v poslední sezoně jde i za ním. A za ním jde i celá brankářská kariéra, kterou sice odstartoval v Česku, ovšem způsobem, jenž mu dodal hodně motivace. Doma byl přehlížený a sám v sobě cítí, že je tomu tak pořád. Také o tom exkluzivně vyprávěl v podcastu Zimák. Roční iSport Premium nyní za výhodnou cenu. Ušetříte 445 korun >>>
Aby si užil trochu klidu po sezoně, zakončenou v semifinále Stanley Cupu, vydal se do letního sídla v St. Louis. Do rodné Ostravy se vrací zřídkakdy, částečně i proto, že domovem mu je a bude severní Amerika. Tady si vydřel cestu do NHL, našel zde po hokejové i lidské stránce spřízněné duše.
Jeho cena na trhu práce povážlivě stoupá, před pár dny podepsal nový tříletý kontrakt na 16 milionů dolarů (asi 340 milionů korun). Bere to trochu i jako odpověď českému hokejovému prostředí. „Pokud vás lidi nechtějí nebo vám nevěří, jediné, co vám zbývá, je ukázat jim, že se spletli. V tom jsem myslím udělal docela dobrou práci,“ říká Jakub Dobeš.
V našich očích máte za sebou sezonu snů, co váš pohled?
„Těžko říci, zda byla přelomová. Úspěchy nebo neúspěchy si takhle neberu. Já jdu den po dni, teď už se připravuju na další sezonu, chci ji mít lepší než minulou. Co se stalo, bylo pro moji kariéru a sebevědomí super, ale tohle je těžký byznys, ve kterém se musíte každý den zlepšovat. I když jste to dotáhli takhle daleko. Snažím se být silnější a připravenější než poslední rok.“
Co to momentálně obnáší?
„S kondičákem trávím čas čtyřikrát týdně dopoledne, odpoledne si dělám své věci, které potřebuju. Během víkendu jsem s kamarády nebo vyřizuju věci, na které nemám čas během sezony. Taky jsem si zaletěl do Miami na zápas Portugalců.“
Jste fanoušek Ronalda?
„Velkej, odmala. Se spoluhráčem Ivanem Děmidovem jsme jeho velcí fanoušci, během sezony jsme se domlouvali, že by bylo super se na něj jet podívat, než skončí. Tak jsme se vydali do Miami.“
V sezoně jste zaznamenal řadu extrémně silných emotivních zážitků. Jaký byl nejsilnější? Třeba když vám zpívala celá hala?
„Pro mě byl asi nejvíc vyhraný Game 7 proti Buffalu. Dvě minuty po konci jsem vůbec nevěděl, co se děje. Nastal úplný black out.
