Vladař o skvělé sezoně, olympiádě i boomu českých brankářů: Hlavní je, co nosíte na prsou

Ve Flyers se cítí dobře od samého začátku. V rozhovoru pro Zimák líčil, v čem spočívá jejich kultura. „Philadelphia je speciální. Nikomu nedáme nic zadarmo a zároveň se k sobě chováme jako brácha k bráchovi,“ vyprávěl Daniel Vladař. Vzpomínal, jak na něj při prvním tréninku střílel John LeClair, jedna z klubových legend. Vrátil se k olympiádě i boomu českých gólmanů v zámoří. Taky prozradil, kdy byl nervózní víc než při nájezdu Sidney Crosbyho.

Nový kontrakt jste slavil při koncertě skupiny Harlej, s níž jste si i zazpíval. Jaké to bylo?
„Obrovský zážitek. Byl jsem ale strašně nervózní. Mám je rád už dlouho, dali jsme se do kontaktu a pozvali mě na koncert. Pro mě to bylo úžasný.“

Byl jste víc nervózní, než kdyby na vás jel Sidney Crosby?
„Každý sportovec, když má důležitý zápas, tak tam trošku nervozitu má. Ale na koncertě to bylo poprvé, kdy jsem zpíval před publikem. Z toho jsem fakt byl víc nervózní než z hokeje.“

Platí už pro vás teď taky rčení: jednou Flyer, navždy Flyer?
„Minimálně v to doufám. Samozřejmě, po roce by bylo asi blbé vykřikovat, že jsem největší Flyer na světě. Na druhou stranu si myslím, že nějaké nastavení, ať už od trenérů, manažerů, majitelů tam je. A já se v klubu cítím strašně dobře. Takže budu moc rád, když tam vydržím po celou dobu smlouvy a pak třeba ještě nějakou přidám.“

Pětiletý kontrakt vám přinese lepší podmínky, máte v něm klauzuli, že první tři sezony vás nevymění, pak si můžete vybírat. Po podpisu jste zmiňoval, že jste se vůbec nerozmýšlel. Bylo to i kvůli tomu, jak se ve Philadelphii cítíte?
„Ve Philly se mi od první chvíle moc líbilo. Ještě než jsem tam šel, udělal jsem si domácí úkol, ptal se kluků, co tam hráli dřív: Gudy (Radko Gudas), Kuba Voráček, Petr Mrázek. Všichni si Flyers strašně pochvalovali a říkali, jak to tam funguje, že po zápase chodí manažer s majitelem a prezidentem klubu do kabiny, s každým si potřesou rukou, ať se vyhraje, nebo prohraje, druhý den spolu posnídáme. Je to něco jiného, než jsem zažíval předtím. Mně to vyhovuje. Považuju se za odchovance Kladna, tam to bylo podobné. Takový rodinný klub. Myslím, že všichni kluci, co tam jsou, to vidí stejně: Jde hlavně o to, co nosíme na prsou, a ne na zádech.“

Přitom před rokem jste zvažoval, jak dál. Váš osud se pak úplně otočil.
„Ve sportu člověk nikdy neví. V tom je krásný i krutý. Minulou sezonu jsem byl v úplně jiné pozici, teď už můžu mluvit trošku jinak. Na druhou stranu jsem si věřil, pořád jsem dělal maximum, abych uspěl. Naštěstí jsme měli šťastnou ruku a vybrali správně.“

Nová smlouva se začala rýsovat někdy po výstupních pohovorech?