Oršulák: Yzerman mi řekl, že jsem udělal dojem. Detroit už jsem přitom málem škrtnul

Celou sobotu hrál fotbal. V západočeské obci Lednice se konal 17. ročník turnaje pětičlenných týmů. Oblékl dres SK Kopidlo, ale nepostavil se mezi tyče. Hokejový brankář Michal Oršulák nastupoval v poli, jako snad každý gólman, když není v práci a sport dělá jen pro zábavu. „Člověk se musí trochu hýbat. Taky je v bráně větší pravděpodobnost zranění,“ vysvětloval Michal Oršulák, který pochází z nedalekých Kralovic. Gólem pomohl svému týmu k postupu do finále. Skončil s ním druhý. Stejně jako na šampionátu dvacítek, ve WHL i v pořadí českých gólmanů na letošním draftu.

Přijde vám, že jste po úspěchu na MS do 20 let a draftu NHL u vás v kraji o něco populárnější?
„Myslím, že v tomhle ohledu se neděje nic nového. Všechno je jako dřív. V Kralovicích jsem doma, skoro s každým se znám. Jdu po městě, pozdravíme se. Lidi se mě ptají na různé věci. Ale stejně se zajímali, už když jsem chytal ve Varech. Jen si povídáme delší dobu, protože je víc o čem. Když mě někdo zastaví, jsem rád, že se můžu podělit o své zkušenosti, co jsem se naučil, protože odchod do Kanady byl ohromná škola do života.“

V zámoří jste strávil první sezonu, měl jste napilno i před draftem NHL a po něm. A teď jste konečně doma.
„Je moc fajn být tady, žít zase chvíli normální život a hokej občas vypustit z hlavy, odpočinout si od něj. Vidím rodinu, babičky, dědečky, všechny kamarády, se kterými chodím ven, hrajeme fotbalové turnaje, před týdnem jsme byli i na nohejbale.“

Taky jste měl besedu, kam přišlo hodně lidí. Trochu slavný tedy určitě jste.
„Byl jsem překvapený, pár židlí museli přistavit. Ale besedy už jsem měl, když jsem se vrátil z turnaje  World Hockey Challenge v sedmnáctkách a po Hlinka Gretzky Cupu osmnáctek. Tehdy se pořádalo posezení na fotbalovém hřišti. Tuhle debatu organizovalo město v malém sále kulturáku v Kralovicích, musím za to poděkovat. Nečekal jsem, že bude tak narváno.“

Dostal jste dotaz, který by vás překvapil?
„Ani ne. Řekl jsem, ať se ptají klidně na cokoli. Pan starosta mi potom předal dres. Za Kralovice jsem odehrál jen jeden nebo dva zápasy, s číslem 42. Pamatuju si, jak jsem chytal přátelák proti Rakovníku. Myslím, že jsme tenkrát dostali hodně velkou dardu.“ (usměje se)

Sezona v zámoří vám pomohla. Pro draft jste byl způsobilý už loni, ale prošel jste jím až letos. Detroit prý o vás hodně stál.Tušil jste, že by to tak mohlo dopadnout?
„Právě, že vůbec. I když náznaky jsem měl. V době draftu jsem byl na kempu v Miami, který pořádal můj agent. Bavil jsem se s Petrem Jarošem, pro Detroit skautuje brankáře. Povídá mi: ‚Hele, my o tebe máme velkej zájem, snad nám tě nikdo nevyfoukne.‘ Nadhodil to s nadsázkou, ale to bylo všechno. Už někdy v únoru jsem se bavil ještě s jiným skautem Wings, Mattem Dopudem. Říká: ‚Měl by to být tvůj zápas, potom se uvidíme.‘ Jenže ten duel se mi nepovedl. Se skautem gólmanů jsme se nepotkali, nenapsal mi. Detroit jsem si už málem škrtnul. Ten to asi nebude, napadlo mě. Nakonec byl. Tím víc jsem byl překvapený. Tým Original Six, měl jsem velkou radost.“

Brousil kolem vás ještě někdo jiný?
„Našlo by se víc klubů. Co vím od agenta, zájem mělo Chicago. I oni mi říkali, že mě mají vysoko. Jinak týmy nebyly úplně adresné. Spíš lidi od nich říkali, že mám dobrou sezonu a tak, nic konkrétnějšího. Řekl bych, že pan Jaroš mi toho pověděl asi nejvíc ze všech. Pak už šlo jen o to, jestli to klapne. Jsem rád, že to dopadlo.“

Čili z pohovorů se nedalo vyvodit nic?
„Ne. Měl jsem jeden za celou sezonu a s dalším skautem se mezitím viděl osobně, jak jsem říkal. Jenže v tom utkání jsem dostal čtyři góly z 18 střel, což byl statisticky špatnej zápas, navíc jsme ho prohráli. Potom přišel až pan Jaroš.“