Oršulák: Yzerman mi řekl, že jsem udělal dojem. Detroit už jsem přitom málem škrtnul

Celou sobotu hrál fotbal. V západočeské obci Lednice se konal 17. ročník turnaje pětičlenných týmů. Oblékl dres SK Kopidlo, ale nepostavil se mezi tyče. Hokejový brankář Michal Oršulák nastupoval v poli, jako snad každý gólman, když není v práci a sport dělá jen pro zábavu. „Člověk se musí trochu hýbat. Taky je v bráně větší pravděpodobnost zranění,“ vysvětloval Michal Oršulák, který pochází z nedalekých Kralovic. Gólem pomohl svému týmu k postupu do finále. Skončil s ním druhý. Stejně jako na šampionátu dvacítek, ve WHL i v pořadí českých gólmanů na letošním draftu.

Přijde vám, že jste po úspěchu na MS do 20 let a draftu NHL u vás v kraji o něco populárnější?
„Myslím, že v tomhle ohledu se neděje nic nového. Všechno je jako dřív. V Kralovicích jsem doma, skoro s každým se znám. Jdu po městě, pozdravíme se. Lidi se mě ptají na různé věci. Ale stejně se zajímali, už když jsem chytal ve Varech. Jen si povídáme delší dobu, protože je víc o čem. Když mě někdo zastaví, jsem rád, že se můžu podělit o své zkušenosti, co jsem se naučil, protože odchod do Kanady byl ohromná škola do života.“

V zámoří jste strávil první sezonu, měl jste napilno i před draftem NHL a po něm. A teď jste konečně doma.
„Je moc fajn být tady, žít zase chvíli normální život a hokej občas vypustit z hlavy, odpočinout si od něj. Vidím rodinu, babičky, dědečky, všechny kamarády, se kterými chodím ven, hrajeme fotbalové turnaje, před týdnem jsme byli i na nohejbale.“

Taky jste měl besedu, kam přišlo hodně lidí. Trochu slavný tedy určitě jste.
„Byl jsem překvapený, pár židlí museli přistavit. Ale besedy už jsem měl, když jsem se vrátil z turnaje  World Hockey Challenge v sedmnáctkách a po Hlinka Gretzky Cupu osmnáctek. Tehdy se pořádalo posezení na fotbalovém hřišti. Tuhle debatu organizovalo město v malém sále kulturáku v Kralovicích, musím za to poděkovat. Nečekal jsem, že bude tak narváno.“

Dostal jste dotaz, který by vás překvapil?
„Ani ne. Řekl jsem, ať se ptají klidně na cokoli. Pan starosta mi potom předal dres. Za Kralovice jsem odehrál jen jeden nebo dva zápasy, s číslem 42. Pamatuju si, jak jsem chytal přátelák proti Rakovníku. Myslím, že jsme tenkrát dostali hodně velkou dardu.“ (usměje se)

Sezona v zámoří vám pomohla. Pro draft jste byl způsobilý už loni, ale prošel jste jím až letos. Detroit prý o vás hodně stál.Tušil jste, že by to tak mohlo dopadnout?
„Právě, že vůbec. I když náznaky jsem měl. V době draftu jsem byl na kempu v Miami, který pořádal můj agent. Bavil jsem se s Petrem Jarošem, pro Detroit skautuje brankáře. Povídá mi: ‚Hele, my o tebe máme velkej zájem, snad nám tě nikdo nevyfoukne.‘ Nadhodil to s nadsázkou, ale to bylo všechno. Už někdy v únoru jsem se bavil ještě s jiným skautem Wings, Mattem Dopudem. Říká: ‚Měl by to být tvůj zápas, potom se uvidíme.‘ Jenže ten duel se mi nepovedl. Se skautem gólmanů jsme se nepotkali, nenapsal mi. Detroit jsem si už málem škrtnul. Ten to asi nebude, napadlo mě. Nakonec byl. Tím víc jsem byl překvapený. Tým Original Six, měl jsem velkou radost.“

Brousil kolem vás ještě někdo jiný?
„Našlo by se víc klubů. Co vím od agenta, zájem mělo Chicago. I oni mi říkali, že mě mají vysoko. Jinak týmy nebyly úplně adresné. Spíš lidi od nich říkali, že mám dobrou sezonu a tak, nic konkrétnějšího. Řekl bych, že pan Jaroš mi toho pověděl asi nejvíc ze všech. Pak už šlo jen o to, jestli to klapne. Jsem rád, že to dopadlo.“

Čili z pohovorů se nedalo vyvodit nic?
„Ne. Měl jsem jeden za celou sezonu a s dalším skautem se mezitím viděl osobně, jak jsem říkal. Jenže v tom utkání jsem dostal čtyři góly z 18 střel, což byl statisticky špatnej zápas, navíc jsme ho prohráli. Potom přišel až pan Jaroš.“

Detroit vás draftoval ve třetím kole, po Tobiasi Trejbalovi jste byl druhým českým gólmanem, jehož si kluby NHL vybraly. Bylo vás celkem šest, psalo se dokonce, že šanci má snad deset českých brankářů.
„To jsem věděl hned, že bude blbost. Deset gólmanů jen od nás by bylo nereálných. Ale šest je taky hodně. Tolik českých gólmanů v jednom roce draftem ještě neprošlo. Popravdě jsem počítal, že takhle nějak by to mohlo vyjít. Jenom mi tam chyběl Honza Láryš.“

Zůstal opomenutý, přitom na draft letěl do Buffala osobně.
„Ano. A bylo mi ho extrémně líto.“

Kde jste volbu talentů sledoval vy?
„Byl jsem v Miami na kempu, který začínal týden předtím. Byl tam i Filip Novák ze Sparty, zastupuje nás stejná agentura. V konferenční místnosti v hotelu nám roztáhli velké plátno, na němž jsme s ostatními hráči a agentem mohli draft sledovat.“

Jaká byla reakce, když zaznělo vaše jméno? Byl jste předtím nervózní?
„Minulý rok mi to nevyšlo, tak jsem si říkal: ‚No tak uvidíme.‘ Ze začátku jsem se tedy klepal. Ale jakmile draft začal, všechno ze mě spadlo.“

Byl jste nadšený, když jste měl jasno?
„Jo, to jsem byl. První hovor jsem pak měl z Detroitu. S někým přes gólmany. Byl jsem rozrušený, plný emocí. Úplně si to nevybavuju. Brankáře Red Wings trénuje Michael Leighton, ale ten to nebyl. Abych teď nekecal. Buď Brian Daccord, nebo Roope Koistinen. Jako trenér gólmanů na farmě v AHL se stará nejvíc o hráčský rozvoj.“

Čím se dá vysvětlit, že čeští gólmani zažívají boom a je o ně takový zájem?
„Viděl jsem teď příspěvek na Instagramu, že jediné, co nikdy nezklame, jsou čeští brankáři a české tenistky. (usměje se) Těch jediných máme dost. Ukazují se čím dál víc. Celkově myslím, že je to asi českou školou. U nás neděláme z brankářů roboty. Každý má jiného trenéra a ten mu to šije na míru. Když někomu něco nesedí, nesnaží se do něj trenér cpát nic na sílu. Chápe, že pokud mu něco nevyhovuje, nemůže s tím chytat.“

Draftovaný byl taky Martin Psohlavec, který je o rok mladší a chytal za osmnáctku. Spolu jste vlastně ještě před rokem byli v juniorce Karlových Varů, můžete se potkat znovu ve dvacítce. Zajímavá spojitost.
„Ve Varech to tak vyšlo. Zase musím říct, že kdybych tam zůstal, dělal bych mu v juniorech dvojku. Nejspíš bych nezažil stříbro na dvacítkách a druhé místo ve WHL, kde jsme postoupili do finále. Bylo dobré rozhodnutí, že jsem odešel. Trenér i generální manažer mi dali velkou důvěru, což pomůže. Změnilo mě to, začal jsem si víc věřit. Ale musel jsem jim dokázat, že já jsem číslo jedna a že můžu chytat. Jen mě mrzí, že jsme si nakonec nezahráli o Memorial Cup.“

Dostali jste se blízko, do turnaje nejlepších týmů kanadských juniorek však postoupil z WHL vítězný Everett a jako pořadatel taky Kelowna s Vojtěchem Čihařem.
„Byla strašná škoda, že jsme se tam nedostali. Chtěl jsem proti Vojtovi hrát, jsme hodně velcí kamarádi. Chtěl jsem ho vychytat. Bohužel to nevyšlo.“

Po draftu jste letěl do Detroitu na rozvojový kemp?
„Druhý den ráno. První věc byla, že hned jak jsem přiletěl, Brian Daccord a Matt Dopud mě vzali na baseballový zápas Detroit Tigers. Když jsem na to koukal s klukama v Kanadě v televizi, moc mě to nebralo, ale vidět baseball osobně bylo mnohem zábavnější. Člověka to vtáhne víc, vynikne show, kterou při tom dělají. Hezký zážitek. Potom už začala šichta na zimáku.“

Setkal jste se s někým z vedení Red Wings?
„Už před draftem na combine testech v Buffalu jsem možná čtvrt hodiny mluvil se Stevem Yzermanem. Z Detroitu tam byli asi čtyři lidé, s ním jsem se bavil nejvíc. Později mi v Detroitu říkal, že jsem na něj na combinech udělal dojem a je rád, že mě tam mají. Je ohromná pocta slyšet to od takové legendy. Co jsem četl, jako generální manažer skončil, má být poradce. Ale jsem nadšený, že patřím zrovna Red Wings.“

Po draftu vás ovšem čeká ještě běh na dlouhou trať. Nastínili plán, jaké s vámi mají plány?
„Myslím, že to budou chtít tlačit přes univerzitu. Ještě však nemám hotovou střední školu, mám za sebou dva roky. Budu ji muset dodělávat v Americe, kde mi stačí jen rok navíc, abych mohl na vysokou. Sezonu bych ještě strávil v Prince Albertu, pak se uvidí.“

O nováčkovské smlouvě slovo padlo?
„Ne. Budou mě chtít poslat na univerzitu, takže v tomhle případě podepsat ani nemůžu.“

V týmu Red Wings jsou John Gibson a Daniil Tarasov, za nimi Michal Postava a Trent Augustyne. Mezitím vyměnili Sebastiana Cossu. Jak vidíte své vyhlídky?
„Na univerzitách chytali ještě Ruy Guimond, což je ročník 2006, a Michal Prádel, narozený jako já v roce 2007. Tarasova podepsali jen na rok, ale situace se může během sezony změnit. I v tom smyslu, že ho podepíší na delší dobu.“

Toto video je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit

Už mám předplatné.

Přihlásit se

Gólman české dvacítky Oršulák v Zimáku: Jsme rodina. Musíme si věřit, ale nemít nosy nahoře • isport.cz

Do draftu jste mohl už loni. Osmnáctky se moc nepovedly, na letošním šampionátu dvacítek jste pomohl ke stříbru. Myslíte, že vám úspěch v turnaji výrazně pomohl, stejně jako výborná sezona ve WHL?
„Stoprocentně. V Prince Albertu jsem byl na očích, ale nejvíc mě posunula dvacítka. Je to sledovaný šampionát, týmy si mohly všimnout, že umím podržet mančaft v klíčových chvílích, nebo když se nedaří. Ve WHL to ze začátku nevypadalo, ale po mistrovství světa se taky ukázalo, že dokážu zvládat velké zápasy. Nejen takové, kde zdánlivě o tolik nejde. V play off se to potvrdilo. Došli jsme až do finále. Tam už se ani nehraje na čísla, ale o to, jestli máte na ve statistikách W za vítězný zápas.“

Na první letní sraz dvacítky v Chomutově jste nejel. Proč?
„Potřebuju se pořádně připravit na příští sezonu. Ta předchozí byla hodně dlouhá, skončila v půlce května. Potom jsem přiletěl na týden domů, za další týden mě čekaly combine testy, po nich kemp v Miami. Plus tam ještě byly před draftem pohovory s týmy NHL, po něm development kemp. Až pak jsem se dostal domů. Sešlo se toho hodně, takže teď se musím zase věnovat tréninku.“

Jak se připravujete?
„Jedu podle plánu na suchou přípravu, který mi dali v Detroitu. Taky trénuju se svým osobním trenérem, panem Mikem. Je v Rokycanech, ale znám ho ještě z působení v Třemošné. Na led chodíme v Plzni na Košutce, ale budu to střídat.“

Potom vás až v září čeká rookie camp?
„Ještě předtím bych chtěl do Prince Albertu. Bude taky kemp českých brankářů a na konci další sraz dvacítky. Snad se tam dostanu. Byl bych rád, kdyby mi přišla nominace. Uvidím. Podle toho se asi zařídím dál.“

Čeští brankáři mají v organizacích NHL v současné době možná nejpočetnější zastoupení v historii. Může vám i tohle nahrávat v Detroitu?
„Hlavní jsou výkony. Od nich se všechno odvíjí. Ani tak nezáleží, odkud kdo pochází. Ale trošku minus může být, že jsem pravák a od nich se v poslední době ustupuje. Týmy berou raději leváky. V celé NHL byli v poslední době jen tři praváci, což není moc. Bassi, Askarov a Karel Vejmelka. Nikoho jiného si nevybavuju. Snad je to jen shoda náhod.“

Proč by měl být obrácený gard nevýhodou?
„Pokud je hráč levák, tak nejvíc nebezpečná střela, což je pod lapačku, je pro něj snazší na gólmana, který je pravák. Pro brankáře je nejtěžší chytat pod lapačku, aspoň z mého pohledu. Ale za mě je blbost ohlížet se, jestli je někdo pravák nebo levák. Když je gólman dobrej, měl by chytat.“

Všeobecně ale bývá praváků míň, jsou tedy žádaní.
„Ovšem musím říct, že v Prince Albertu jsme měli víc praváků než leváků. Na naší první přesilovce hráli čtyři praváci a jen jeden levák.“

Máte plán, jak byste chtěl v kariéře postupovat: zmínil jste univerzitu, kdy si představujete, že byste se mohl ukázat v NHL?
„Málokdy se stane, že se brankář prosadí rovnou v NHL. Myslím, že čtyři pět let by mohlo trvat, než bych mohl nakouknout do NHL. Musím jít postupnými kroky. Jsem připravený, že přijdou i negativní věci, které budu muset taky zvládnout. Záleží na spoustě věcí a okolností. Příští sezonu bych chtěl určitě pokračovat ve WHL. Uvidíme, jestli třeba strávím rok na univerzitě, což je dnešní trend, pak třeba půjdu do AHL a budu o to bojovat. Tohle by byl asi nejlepší scénář. Ale je těžké předvídat něco dopředu.“

A mezitím byste se rád ještě jednou dostal na šampionát dvacítek?
„Určitě. Na druhou stranu je nás brankářů strašně moc, změnili se trenéři.“

Z osmnáctky povýšil Jan Tomajko, gólmany bude mít po Martinu Láskovi nově na starost Marek Schwarz.
„Bude to zase něco jiného. Kdybych nejel, určitě budu smutný. Prostě si to musím zasloužit a vymakat, být dobrý v týmu. Potom případně může přijít nominace. A když v ní nebudu, musím vědět, že jsem tomu dal sto procent.“

Najdou ve vás Red Wings jednou nového Haška nebo Mrázka?
„Byl bych moc rád, kdyby to vyšlo. Určitě pro to udělám všechno.“

Čeští gólmani na draftu 2026

Tobias Trejbal (18 let)
Calgary Flames - 42. místo (2. kolo)

Martin Psohlavec (18 let)
Philadelphia Flyers - 62. místo (2. kolo)

Michal Oršulák (18 let)
Detroit Red Wings - 79. místo (3. kolo)

Marek Sklenička (17 let)
Philadelphia Flyers - 120. místo (4. kolo)

Tobiáš Tvrzník (18 let)
Colorado Avalanche - 126. místo (4. kolo)

Filip Růžička (18 let)
Minnesota Wild - 137. místo (5. kolo)

Vaněček nastínil plány po draftu. Rok ve WHL a pak univerzita, gratuloval i Jiří Hrdina

HokejFilip Ardon18. července 202615:25

Enormní zájem o české gólmany v NHL. Montreal rozhodl o Dobešovi, matador pokračuje

NHLPatrik Czepiec3. července 202610:38