Čerstvý ženáč Vrána: Minulá sezona mi vrátila chuť do hokeje. Proč se chtěl sbalit a odjet?
Nebyl to návrat, jaký by si představoval. Jakub Vrána se loni vracel do švédského Linköpingu jako zvučná posila, jenže po deseti letech v zámoří trvalo, než našel herní souznění. Podzim byl krušný. Tým se topil u dna tabulky, 30letý útočník párkrát chyběl v sestavě, nedařilo se mu. Jako ostře sledovaný hráč se stal soustem pro média. „Naštěstí jsem vydržel. Přijal realitu, jaká je, a makal. Potom se to naštěstí otočilo,“ vrací se 30letý útočník v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport a web iSport. Roční iSport Premium nyní za výhodnou cenu. Ušetříte 445 korun >>>
S Washingtonem v roce 2018 získal Stanley Cup. Kdo z jeho generace tohle má? Pobyt v asistenčním programu NHL před čtyřmi lety však poznamenal kariéru. Nic nebylo jako dřív. Teď už Jakub Vrána zase působí šťastně a svěže jako kdysi. A nejen proto, že je čerstvě ženatý. „Vrátila se mi chuť do hokeje,“ přiznal. „V Linköpingu máme hodně nových hráčů, trenéra a vlastně i nové logo. Novou budeme mít i kabinu. Takže takový reset. Strašně se těším, až začne sezona,“ dodává s úsměvem.
Před rokem jste se s přítelkyní Adélou zasnoubil, nedávno jste se vzali. Jaká byla svatba?
„Super. Měli jsme ji ve Villa Dom Carli, to je u Kolína. Chtěli jsme svatbu pojmout v rodinném kruhu. Jednodenní akce, ale velká událost pro mě i pro Adélu, která tomu věnovala hodně úsilí a času. Strašně jsme se těšili a jsem rád, že to dopadlo přesně, jak jsme si představovali.“
Pozval jste nějaké parťáky a spoluhráče?
„Domluvili jsme se, že to bude jen pro naše rodiny. Potom jsme letěli do Řecka. Měl jsem tam kamarády ze Švédska nebo Aleše Pařeze (kondiční trenér). Ptal jsem se i kluků z Česka, jestli chtějí přiletět. Mají však rodiny, děti, v červenci je málo času, abychom se sešli na víc dní. Ale něco podnikneme.“
Během přípravy se s některými potkáváte?
„Trénuju s Alešem a ten se věnuje dost klukům, které znám. Pár týdnů jsem se připravoval s Vaňousem (Vítek Vaněček), další vídám na veteránech v Letňanech. Jak bývalé hráče, tak současné, kteří ještě hrají. Jinak jsem spíš doma s Adél.“ (usměje se)
Čeká vás druhá sezona ve Švédsku. Jak jste byl spokojený s tou předchozí, kdy jste se po deseti letech vrátil ze zámoří?
„Neříkám, že byla úplně podle mých představ, ale našlo by se dost pozitivních věcí. Zase jsem se musel trošku víc seznámit s ligou a hrou vůbec. Škoda že sezona nepokračovala dál, protože jsme začali hrát líp. Ale bohužel na začátku jsme si vykopali takovou díru, že bylo těžké z ní pak vylézt. Neměli jsme dost času a zápasů, abychom se dostali zpátky.“
Co bylo na sezoně pozitivního?
„Vrátila se mi chuť do hokeje. Na začátku to byl strašný chaos. V celé organizaci. Nebylo to ono. Ale během sezony se všechno zlepšovalo a na konci jsme hráli fakt pěkný hokej. Jen nám to fakt uteklo na začátku a už se to nedalo dostihnout.“
Párkrát se do vás opřeli, hlavně ze začátku, kdy mělo dojít k incidentu během přípravy, v prosinci se probíral váš faul na hráče Malmö, posbíral jste celkem 66 trestných minut. Mohlo to souviset s frustrací a velkým očekáváním, které se hned nedařilo naplnit?
„Trošku se to vymklo kontrole. To bylo úplně poslední, co bych chtěl. Vrátil jsem se do Švédska a chtěl se soustředit hlavně na to, abych podával výkony, jaké mám, aby si tým sednul. Takhle nějak jsem si to maloval, jenže se stal opak. Nejspíš proto, že jsme prohráli víc zápasů za sebou, taky trenér stál poprvé na střídačce jako hlavní kouč.“
Nezvládal to?
„Spíš se věci ubíraly jiným směrem, než bych si přál. Začátek nebyl jednoduchý, ale naštěstí jsem vydržel. Přijal realitu, jaká je, a tvrdě makal. Neudělal jsem rozhodnutí, kterého bych později třeba litoval. Potom se to naštěstí otočilo.“
Hned na začátku se taky objevily zvěsti, že ještě během přípravy jste se chtěl sbalit a odjet.
