Leckteří manažeři, trenéři či rodiče dnes s prstem na mapě pátrají po zimácích v Maďarsku či Polsku. Německo už zavřelo. Česko? Hodně nahlas mlčí. „Obrovskou chybou celého našeho hokeje je absolutní důraz na profesionály a do očí bijící odstranění mládežnického sportu. Je to zarážející a nepochopitelné,“ deptá Milana Antoše.

Co se honí hlavou kouči mládeže, která má zakázáno sportovat na ledě a nejspíš ještě dlouho mít bude?
„Někdo to nazval trefně klinickou smrtí. Toho přirovnání se držím i já. Když se ohlédneme zpět do období první vlny nákazy, zjistíme, že už zastavení soutěží v březnu bývalým ministrem zdravotnictví se zcela minulo účinkem. Bylo zbytečné. Jedna sezona se škrtla, teď škrtáme další. Jde o totální a katastrofální zásah. Je mi líto všech, na které to má dopad.“

V čem podle vás bylo zbytečné zastavení soutěží na jaře?
„Z dnešního pohledu bylo jednoznačně zbytečné. Vždyť nám tenkrát klíčoví lidé tvrdili, že mají vše pod kontrolou a že vědí, co dělají, co bude. Dnes víme, že epidemiologové a další experti netušili vůbec nic. V porovnání s nynější situací bylo na jaře pár nakažených, play off všech kategorií se mohlo dohrát. Klidně s omezením, ale dohrát. Mít k dispozici relevantní data a projevit schopnost akce, mohli jsme se dobře připravit na stávající ročník, vyrazit do něj klidně se zkrácenou verzí, s nějakým plánem. Takhle je to zase všechno špatně.“

V branži zaznívají kritické hlasy, že si nikdo odpovědný nedal práci najít řešení pro ponechání mladých sportovců na ledě, byť v omezeném režimu. Že se vše šmahem vypnulo a nazdar. Není znát tlak na stát, aby pochopil, co hrozí po jeho krocích. Jak to vnímáte vy?
„Na rovinu říkám, že jsem strašně zklamaný z přístupu Národní sportovní agentury a pana Hniličky. Zastavili jsme sport dětí a jen čekáme na zázrak, který nepřichází. Ani nemůžeme, protože se podle mě málo dělá pro to, aby se