Jordán mladší (17) o slavném tátovi: Je můj vzor. Jednou si s ním chci zahrát
Jeho otec má přes sto reprezentačních startů, zkusil si NHL. Zato cesta Michala Jordána mladšího se teprve rozbíhá. Stejnojmenný syn známého obránce v tomto týdnu absolvoval tréninkový kemp české reprezentace do 18 let v Kravařích. Další sezona pro něj bude už čtvrtá v dresu mládežnických výběrů finského Lahti. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport popsal tamní špičkovou výchovu i vřelý vztah se svým vzorem. „Musím říct, že jsem hrdý, jakého tátu mám,“ pronese bez váhání na adresu pětatřicetiletého otce.
Patří mezi obránce, kteří budou usilovat o místo na srpnovém Hlinka Gretzky Cupu v kanadském Edmontonu. Michal Jordán mladší se má od koho učit. Ne že by mu otec do hokejové výchovy nějak výrazně promlouval. U Pelicans Lahti ani nemusí, klub mladíky rozvíjí na výtečné úrovni, tlačí na individuální stránku. „Vyhodnocují, co nám chybí v jídelníčku. I v posilovně máme cvičení jeden na jednoho,“ přibližuje rodák ze Zlína.
Jaké dojmy jste navnímal během šestidenního kempu v Kravařích?
„Neskutečně jsem si ho užil, s kluky byla zábava. Rozuměl jsem si se všemi spoluhráči. Snažím se na sobě makat neustále a každý den se zlepšovat. Nikdo nemá směrem k Hlinka Gretzky Cupu nic jistého. Konkurence je vysoká, v týmu máme kvalitu, takže se snažím bojovat.“
Bude to opět ve Finsku, zázemí v Lahti je vyhlášené.
„Chci minimálně jednu sezonu zůstat. Ve Finsku jsem neskutečně spokojenej. Tréninky jsou víc na individuální bázi. V Lahti máme skills kouče, kteří si nás po ranních trénincích berou individuálně. Máme s nimi video i cvičení v posilovně ‚jeden na jednoho‘. Děláme různé cviky, co každý hráč potřebuje. Tím se posouvám nejvíc.“
Slyšel jsem, že vám dokonce šili na míru jídelní plán.
„Ano, máme to tak každým rokem, ale poprvé to pro mě bylo něco úplně nového. Od čtvrtka do pondělí jsme posílali, jaká máme jídla. Aby byl obsažený i víkend, kdy je většinou volno. Z toho vyhodnotili, co nám chybí. Bílkoviny, sacharidy a další věci. Byla to nová zkušenost, ze které jsem si vzal hodně, a díky které se můj jídelníček o dost zlepšil.“
Kam v hokejových myšlenkách míříte?
„Dávám si postupné cíle. V šestnáctce jsem v reprezentaci ještě nebyl, takže i nároďák byl jedním z cílů. Chci se co nejvíc vyvinout, zlepšit se jako hokejista. Samozřejmě NHL je cíl každého, ale to je ten úplně nejvyšší. Musím na sobě ještě hodně zamakat.“
Pomáhá vám v tom otec Michal, stále aktivní hokejista a obránce ligového týmu Lahti?
„Musím říct, že jsem ohromně hrdý na to, jakého tátu mám. Pro mě velký vzor. Vidím, jak na sobě maká. Nemáme takový věkový rozdíl, takže je pro mě i jako kamarád. Hokej nechává na mně, ať si ho řeším s trenéry, rozvíjím se sám. Samozřejmě když může, poradí. Ale ve Finsku je výchova na vysoké úrovni.“
Na zahraničí jsem zvyklý
S tátou putujete podle toho, kde zrovna hraje. Byla výzva prožít kvůli tomu nejen hokejové dětství v cizině?
„Nebylo to úplně lehké, vyrůstat celou dobu v zahraničí. Je tím dost dané, že když se vrátím do Česka, nemám tu tolik kamarádů. Ale na zahraničí jsem zvyklý. Navíc mi hodně záleží na rodině, takže mi nevadí, že jsme s tátou vždycky spolu.“
Neřešili jste nikdy, že byste šli od sebe?
„Párkrát to téma bylo. Ale můžu mu být po boku, což je nejlepší, co může být. Obecně můžu být s rodinou, jíst domácí jídla, což dělá rozdíl, když se bavím s kluky, kteří jsou v zahraničí sami. Velké plus.“
Táta se nechal slyšet, že by si s vámi rád zahrál. Cílíte stejně?
„Je to jeden z velkých snů. Doufám, že to někdy přijde. Musím na sobě ještě makat, abych se na takovou vysokou úroveň k tátovi dostal. Ale věřím, že by se nám to jednou mohlo povést.“
Předpokládám, že cestu beka jste měl danou už v kolébce.
„Ani ne! Ještě před čtyřmi sezonami jsem byl ve Švýcarsku útočník, konkrétně centr. Jako obránce jsem už tehdy párkrát trénoval, samozřejmě jsem to viděl v tátovi. Ale když jsem přijel do Finska, zeptali se mě, jestli chci zkusit beka. Během první sezony, která se mi hodně podařila, už jsem pozici neměnil.“
Vytvořili jste právě v Lahti českou kolonii. V hlavním týmu je brankář Patrik Bartošák, i vy jste se s Čechy v mládeži potkal.
„Vždycky je fajn mít je v týmu. První sezonu jsem strávil s Tomášem Poletínem, Adamem Barešem a Šimonem Pohludkou. Teď už je nás méně, naposledy vlastně jen Franta Poletín, dále Slovák Alexander Orban. Uvidíme, jak to bude letos, ale neslyšel jsem, že by měl někdo další přijít.“
