O Jágrových úterních prohlášeních po utkání s Norskem se dozvěděl až při včerejším rozhovoru. „Nerad bych se motal do vašich problémů,“ zopakoval několikrát. Ale pak ochotně vyprávěl.

Co říkáte na Jágrova slova o hráčích, kteří odmítli mistrovství světa?
„Podle mě má Jarda svým způsobem pravdu. Ti chlapci, o kterých mluvil, prošli nějakým systémem, české národní mužstvo jim pomohlo dostat se do situace, v níž jsou. Někdy to není jen o penězích, ale každý přece taky má nějakou svou pride, hrdost, a musí cítit určitou zodpovědnost. Aby své zemi vrátil, co získal. (zamyslí se) Je to choulostivá situace. Nejen ve vašem mužstvu. Problém s tím mají i Finové, Švédové. Přece jen byla náročná sezona s olympiádou. Jarda má vcelku pravdu, jen možná teď není správný čas na řešení takového problému.“

Bylo znát, že Jágr sám chce mluvit o tomhle problému. Jak to na vás působí?
„Je to na něm... On je ale rozhodně v pozici, že si tohle může dovolit. Po tom, co pro český hokej udělal, je on jeden z mála těch, kteří takovou věc mohou dát najevo. Kdyby to řekl nějaký mladý hráč, je to jiné. Já se mu nedivím. I když byl možná taky trochu frustrated, naštvaný, z toho výsledku.“

Jaromíra znáte. Chápete jeho myšlenky?
„Jistě. Víte, Jarda je lídr. Poznal jsem ho jako pravého lídra a jen někdo takový může takovouhle věc udělat. Neměl bych mu to za zlé, ze své pozice jednal správně. Možná na to nebyl nejlepší čas, ale kdyby to neřekl on, tak kdo potom? Možná si ti kluci, o kterých mluvil, sáhnou do svědomí a příště se rozhodnou jinak.“

Jak se vám vůbec líbí to, jak na mistrovství zatím hraje?
(usměje se) „Jarda se svýma rukama a se svou stabilitou může dominovat ještě dalších pět let. Je dobré, že tu je, že ho to pořád baví. Mladí hráči by si právě z něj měli vzít příklad. Jaký je srdcař, proč to všechno dělá. On to nedělá kvůli penězům. Jistě, je tady kvůli své hrdosti. Ale taky právě kvůli tomu, že cítí, že musí své zemi vrátit něco, co mu dala.“

Problém řady omluvenek řešíte i ve slovenském týmu. Nepřijeli vám třeba Gáborík nebo Handzuš. Co si o tom myslíte?
„Ti kluci prostě mohou mít své důvody, proč nedorazili. Můžou být zranění, psychicky unavení. Dělám to tak, že když hráč prostě nechce přijet, nebudu ho nijak přemlouvat. Byl by myšlenkami někde jinde, to ať radši dostane šanci mladší hráč. Ten, který tu chce být.“

Vnímáte to teď z pozice generálního manažera jinak?
„Určitě. Teď nechci porovnávat situaci Česka a Slovenska. My jsme spokojení s tím, co za tým v Německu máme. Starší hráči z NHL ale stejně pořád budou mít naše dveře do reprezentace otevřené. Udělali v minulosti dost velkou práci a teď prostě mají různé důvody odmítnout. Ať už je to zranění nebo rodina. Umíme to pochopit.“

Poznáváte, co to je po náročné sezoně přesvědčit veterány?
„Poznávám. Ale zase víte co, v Americe máte dvaaosmdesát utkání v základní části. Vždyť já jsem se bavil s Handzušem a on tento rok odehrál sto (zdůrazňuje) zápasů. Nevím, jestli si to dovedete představit. Kdyby sem měl přijet, nebyl by ani mentálně připravený. Já když jsem hrával, věděl jsem hned po sezoně, jestli na mistrovství budu, nebo nebudu. To už cítíte hned. A ti kluci teď mají každý nějaký problém. Z jedné strany to není férové, ale podívejte se na to i z té druhé, z pozice hráče. Co je pro něj momentálně důležité. Já třeba toho Michala Handzuše dokážu pochopit, stejně tak trenér. Proč by ne. Je třeba to vidět i z jiného úhlu pohledu.

Jak vůbec s hráči z NHL ohledně mistrovství komunikujete?
„Každému z nich volám už před play off . A každý mi poví, že má zájem a když vypadne a bude se na to cítit a bude zdravý, tak dorazí. To je všechno. “

Vidíte výhodu v tom, že s hráči komunikujete právě vy?
„Asi ano. Je určitě výhoda, že když zavolám Šatanovi nebo Chárovi, můžu se s nimi bavit otevřeně jako hráč s hráčem. Nemusím diplomaticky něco obcházet, můžu jít rovnou k věci. Podle první komunikace s nimi vím, jak jsou na tom. Jestli o národním týmu vůbec uvažují, nebo mi jen řeknou, s čím mají problém. Z toho umím usoudit. Nevím, jak to funguje u vás, ale já nemám problém s žádným hráčem. Každý mi zvedne telefon v minutě, kdy mu volám. Jsme spolu v kontaktu neustále.“

To u nás funguje jinak...
„Ale vždyť já taky prakticky žiju v Americe. Chodím na zápasy, s hráči se setkáváme pravidelně. Je dobré, že ti kluci vědí, zvlášť v této dlouhé sezoně, že když hrají ve Washingtonu, vezmu je před zápasem na večeři. Sedneme si, popovídáme. Oni se ptají, co je nového v týmu, jakým systémem hrajeme, jaký je nový trenér. Nebavíme se o autech nebo o golfu (usměje se) a dalších hobbies, zálibách, ale o hokeji. A to je důležité. “

Hlavně před play off , že?
„Jistě. Je totiž důležité zjistit od hráčů, i co jak hrají v týmu. Vždyť třeba před olympiádou jsme si já a (kouč) Ján Filc s Gáboríkem pořád kreslili, jak by mohlo vypadat naše založení přesilovky. Tyhle vztahy jsou důležité. Ne hráči zavolat jednou za rok, jestli přijde nebo ne. Ale sednout s ním na kávu, sejít se s ním po zápase. Říct mu, že hrál dobře a ukázat, že jsem tam. Že Slovensko je stále s ním a na své hráče myslí. Popřípadě i přes léto, když jsou chlapci doma.“

To děláte jak?
„Loni jsme se s týmem sešli na dva tři dny v Tatrách, všechny jsme je svolali i s manželkami. To je podle mě taky dobrý krok. Protože takhle je dát dohromady jde jen jednou za čas. Byl to takový minikemp, i s rodinami. Nic tréninkového, nikdo nehodnotil ničí výkon, spíš jsme po večerech jen pokecali. V takovém vztahu bychom rádi pokračovali dál, hlavně s mladými hráči. I ty bychom chtěli zatáhnout do tohoto systému, aby poznali trenéra, aby Glen (Hanlon) poznal je. Aby z nějakého mítinku poznal jejich myšlenky a oni věděli, co po nich chceme. To je důležité pro budování vztahu trenéra a hráčů.“