Ani chvilku nebylo nic jisté, žádný zápas nerozhodli s předstihem. Brankář Tomáš Vokoun si ani chvíli neoddechnul a po turnaji si tuhle skutečnost kupodivu pochvaloval. „Nepamatuju si, že bychom seděli a říkali si: Tak teďka bude pohodička. Takže to je na tom to krásné. My jsme ten turnaj celý oddřeli a zlato je sladká odměna.“
Kdy jste začal věřit, že fi nále vyhrajete?
„Trošku se to na konci zkomplikovalo, když jsme hráli ve třech proti šesti. Ta ruská přesilovka, myslím si, že podle jmen velice silná... Jasné to zase nebylo do konce a to je na tom to krásné.“
Čím to, že jste se po dvou prohrách tak dali dohromady?
„Každé mužstvo se chvíli hledá a vůdci se ukáží, až když teče do bot. V tomhle mužstvu jich bylo spousta. Hráli jsme srdcem. Hráči tam padali do střel, nechali si v uvozovkách vyrazit zuby a prostě to chtěli za každou cenu.“
Vnímali jste, že vám skoro nikdo nevěřil?
„Určitě, byla spousta kritiky. Ale my máme šikovné hráče a tihle kluci, v uvozovkách druhořadí, to dokázali. Vyhráli šampionát, a to proti mužstvu, které bylo považované za favorita. Je to obrovskej úspěch a už jim to nikdo nevezme.“
Kdy vám bylo nejhůř?
„Já se přiznám, že nejvíc nervózní jsem byl při zápase s Lotyšskem. A taky to bylo na mně vidět, puky mi odskakovaly…“
Čeho si nejvíc ceníte?
„Dokázali to i když situace byla zlá, kritická. Nenajdu nikoho, kdo by v nějakém zápase myslel sám na sebe a nehrál pro mužstvo. Brzy jsme zjistili, že je to naše jediná šance, a časem jsme zjistili, že to funguje.“
Tomáš vokoun zasahuje proti ruské střele, před ním Alexandr Ovečkin a Ondřej Němec • Foto Reuters
Jaké máte plány?
„Letím za rodinou. Oslavy jsem si užil v roce 2005, teď se budu se v Americe věnovat dětem. Chci být chvíli správný táta a zkusím jim vynahradit to, že byly teď pět týdnů beze mě.“
Jste opora mistrů světa. Cítíte se jako nejlepší gólman světa?
„Je to přitažený za vlasy, ale myslím si, že mi turnaj vyšel. Pochybuju, že jsem ten nejlepší. To určitě ne.“
