Jak jen to přiblížit… Takhle nějak to asi vypadá uvnitř motoru formule, když zabere na startu. Zážeh, jiskra, výbuch energie. A pak jen nepřetržitý jekot, řev, dunění ze všech stran. To, co v pátek večer při zápase s Českem předvádělo deset tisíc slovenských fanoušků namačkaných do košického amfiteátru, jakéhosi obřího letního kina, je nezapomenutelný zážitek.

VIDEO: Diváci zpívali zplna hrdla

Takový, jaký člověkem cloumá ještě dlouho po tom, co dozní poslední tóny Nagyova nesmrtelného šlágru „Aj tak sme stále frajery.“

Tady se skanduje. Zpívá. Křičí. Skáče. Místo ledové plochy září před davem nevelká obrazovka, ale to je to poslední, co by hordy lidí v dresech s vlajkami, šálami, trubkami, bubny a bůhvíčím ještě trápilo.

Hraje se sice na druhé straně země, ale oni se přišli bavit. Přišli fandit. A nebylo by divu, kdyby decibelová spoušť, jakou spustili, dolehla přes Tatry až do Bratislavy. K hokejistům, kteří se v už tak našlapané a rozvášněné aréně marně snažili zastavit českou jízdu.

VIDEO: Valící se vlna



Jede mexická vlna, která zvedá vítr. Rozehnala by i bouřkové mraky. Valí se na moderátorův povel napříč kotlem. Pak znova. Volání „My chceme gól“ roztřásá okenní tabulky okolních paneláků. A když vytoužený zásah opravdu přijde? Když jiný Nagy, ten s hokejkou, Láco, napálí puk za Ondřeje Pavelce?

Zapomeňte na hodiny dějepisu. Tohle je pravé Slovenské národní povstání. Nebo spíš národní výskok, provedený ve vteřině. Hukot se v momentě znásobí. Euforie se zhmotňuje, pohltí každého Slováka jančícího na svém místečku, tvoří z lidí masu. Jednolitý bouřící mix národní hrdosti a vášně. Hukot z bratislavské arény se skrze repráky mísí s neartikulovaným hromobitím „amfíku.“

VIDEO: Radost fanoušků po slovenské brance



Že je jenom vyrovnáno na 1:1? Ne, v tu chvíli jako by se „chalani“ stali šampiony galaxie.

Druhá přestávka šílenství ještě znásobí. Burácivý doprovod hitovek od Jožo Ráže a hokejových vypalovaček roztančí všechny. Vlajky a šály idou hore. Hrdla o sobě dávají znát. Na kvalitu zpěvu se nehraje. Jde o to být co nejhlasitější.

Kanaďan v dresu Sidney Crosbyho, který dorazil se skupinkou krajanů, nevěřícně zírá. „This is fuckin‘ awesome,“ chrlí ze sebe slova úžasu. „Tohle jsem nikdy nezažil. Nechápu. Ti lidé fandí jako o život, i když se zápas hraje někde úplně jinde,“ překřikuje okolí. A to loni zažil oslavy olympijského zlata v kolébce hokeje.

Košický rej ale záhy po startu třetí třetiny utíná český úder na 2:1. Místní hukot je jako jojo. Stáhne se, ale jen proto, aby hned za chvilku mohl znova explodovat, sotva se Slováci na plátně dostanou do útočného pásma.
Jenže bum. 3:1. Tohle už je špatné. Ticho. Formule narazila.

Jen děcko na ramenou skleslého tatínka dál pronikavě píská na píšťalu. Nechápe, že Eliášova letka právě vrazila nůž do slovenských srdcí.

VIDEO: V Košicích zavládlo hokejové šílenství



Moderátorem rozjížděné vlny už najednou připomínají šplouchání moře na italské písečné pláži, skandování je jen z povinnosti. Slovenský gól na 2:3 značí jenom krátké vzedmutí. Češi neporazili jenom soupeře na ledě. Zatrhli i rozdováděnou košickou party. Z amfiteátru tak davům prchajícím k tramvajím proto pěl na cestu pouze ten Nagy.

Ale trefně. Místní fanúšikovia sú fakt frajery…

VIDEO: Fandové vytvořili vynikající atmosféru