Nastavte krk a nechte si do něj napálit puk stokilometrovou rychlostí. Toho se „dočkal“ Petr Průcha v zápase s Německem. Následná vyšetření ve špitále dopadla dobře, rychlostně vybavený útočník může nastoupit do středečního čtvrtfinále s USA (16:15). „Cítím se v pořádku,“ utěšuje Průcha, jehož krk zdobí velký červený flastr – bolestivá vzpomínka na německou dělovku.
Jak vám je po těle?
„Cítím se naprosto v pořádku, až na menší bolest v krku, co se projevuje spíš jako angína. Nejsem ale nijak limitovaný, jsem připravený hrát. Nebylo to nic příjemného, když letí puk stokilometrovou rychlostí do obličeje. Naštěstí to šlo o něco níž a trefilo to jenom krk.“
Stihl jste nějak reagovat proti střele?
„Ne. To ani člověk nemůže v takové rychlosti, jen jsem reflexivně uhnul hlavou dozadu. Ale že bych to vykryl, to ne. Vypadá to, že druhá lajna je nějaká zakletá, kromě Eliho měl každý, kdo tam hrál, nějaký problém. Doufejme, že se to zlomí a už budou všichni v pořádku.“
Co všechno s vámi v pondělí večer v nemocnici prováděli?
„Byl jsem na cétéčku, dělali mi rentgen celého krku, zjišťovali, jestli nemám zlomené nějaké chrupavky v krku. Všechno dopadlo dobře, i když přes ten otok není vidět, vypadá to v pohodě.“
A co ten flek na krku?
„Dostat pukem z voleje do krku, to se nedivte, že vám tam pak něco ukáže.“ (usmívá se)
Uvažujete o chrániči?
„Myslím, že to není nutný. Je to sice citlivé na dotek, ale pokud mě někdo vyloženě nechytne za krk, tak je to v pohodě.“
Jak se vám při zápase po té ráně dýchalo,
„Ze začátku ne dobře, naskočila mi velká boule, jako když dostanete koňara. Ani jsem se nemohl pořádně nadechnout, ale už na střídačce to bylo v pohodě. Preventivně jsem si to ledoval, kdyby to totiž nateklo, mohl bych mít problémy s dýcháním. Takhle otok postupně splasknul a v nemocnici už to bylo v pohodě.“
Dokážete se normálně najíst?
„Trochu hůř se mi polyká, každé polknutí je dost bolestivý, ale doufám, že se to rychle zlepší.“
Váš hlas je zastřený, asi se vám nemluví bez potíží, že?
„To je trochu problém. V tom místě jsou přímo i hlasivky, možná jsou taky oteklý, bohužel to ovlivňuje i tady tu moji mutaci.“
S vaším hrubším hlasem byste mohl skvěle zvládat burcující projevy v kabině…
(usmívá se) „Tomu se radši vyhnu, správně bych neměl moc mluvit, to mi doporučovali v nemocnici. Takže ani tenhle rozhovor by neměl být moc dlouhý.“ (další úsměv)
Patříte ke čtyřem hráčům, kteří pamatují krach na šampionátu v Praze 2004. Vzpomínáte na prohrané nájezdy s Američany?
„Já byl tenkrát dost mladej, na mě ten tlak tolik nepůsobil. Hráli jsme ale v turnaji dobře. Pak přišla Amerika. I když jsme hráli dobře, dva góly nám nestačily, oni bohužel vyrovnali a šlo se na nájezdy. Štěstí se přiklonilo na jejich stranu, doufejme, že smůlu jsme si vybrali tam a teď budeme mít štěstí my. Rád bych, abychom tady pokračovat ve spanilé jízdě, kterou zatím předvádíme.“
