PŘÍMO Z BRATISLAVY - V očích neměl jiskru. Bylo vidět, jak ho porážka mrzí. Ve čtvrtfi -nále zářil, včera proti Švédům už to ale ani z jeho strany nebylo takové ofenzivní peklo. „Od půlky zápasu jsme hráli špatně,“ říkal útočník Jaromír Jágr, který k obhajobě tým na šampionátu nedotáhne.
Když snížil Patrik Eliáš v 55. minutě na 2:4, na střídačce vyskočil radostí. Po zápase ale byl smutný. Devětatřicetiletý Jaromír Jágr další zlato do své úctyhodné sbírky nepřidá. „Nechali jsme se unést moc dopředu,“ vykládal chvíli po utkání.
Na šampionátu jste předtím váleli, vyhráli jste sedmkrát v řadě. Je to teď o to větší zklamání?
„Jsem teď takový unavený, takže to teprve přijde... Ještě máme jeden zápas, musíme ho hlavně důstojně odehrát.“
Švédové ukázali sílu, že?
„Od půlky zápasu to bylo, nevím... Nějak jsme se nechali unést, neměli jsme tam toho třetího hráče vzadu, oni nám z brejků začali dávat góly. Nemyslím si, že by Švédové hráli nějak dobře v úvodu, mysleli jsme si, že na ně máme, ale od tý poloviny utkání my jsme buď začali hrát špatně, nebo oni něco změnili.“
V čem byl soupeř podle vás nejnebezpečnější?
„Mají dobré protiútoky, my jsme se nechali unést dopředu, neměli jsme tam toho třetího hráče vzadu, oni nám ujížděli tři na dva, dva na jednoho. Z toho dali góly, právě z toho přečíslení. Že by nás jinak tlačili? To ne.“
Když Eliáš snížil na 2:4, věřil jste ještě, že se to dá otočit?
„Měli jsme ještě šest minut do konce, vždycky je šance. 2:4 je lepší než 1:4.“
Vy jste se tentokrát neprosadil, většinou jste měl na zádech pověšené dva hráče.
„Mně připadalo, že v tom nebyla z naší strany nějaká spolupráce, jezdili jsme na jednu stranu, puk na druhou... Nemyslím si, že jsme hráli dobře ve středním pásmu. Nebyli jsme schopní rozehrát tak, abychom puk dostali do jízdy. A když už jsme byli u nich ve třetině, bylo to o něčem jiném. Ale měli jsme problém s jejich rozehrávkou. Od půlky zápasu jsme prostě hráli jinak, nevím, bylo to o něčem jiném, nevím, co se stalo. Buď nám došly síly nebo oni začali využívat těch přečíslení. Dělali jsme tam chyby, netrefili jsme bránu, oni toho využili a z brejků skórovali...“
Takže od půlky utkání jste cítil, že to prostě nepůjde?
„Tak to někdy v zápase vypadá – Ondra (Pavelec) chytil penaltu, navíc jsme přežili oslabení tři na pět. Prohrávali jsme jenom o gól, ale potom jsme to po vhazování riskli, že půjdeme dopředu, ale oni toho využili.“
Šlo v zápase třeba něco udělat jinak?
„Nějaké šance jsme měli, ale teď už je to jedno, to je kdyby...“
Je to o těžší, že před utkáním vládla v Česku obrovská euforie?
„Tu jste udělali vy novináři. My jsme hráli sice docela dobře, ale taky záleží, co píšete a co lidi čtou. My jsme byli pořád nohama na zemi.“
Zápas se hrál v pátek třináctého. Mohlo i tohle pro leckoho prokleté datum hrát roli?
„Tak víš co, pro každého je to stejné. Pro nás to nakonec ale byla větší smůla než pro ně.“
