Bronzový bratislavský šampionát uhranul české fanoušky, kteří byli paf z toho, co předváděli Jágr, Plekanec a spol. Každého napadne: z toho přeci musí hokejový svaz vytěžit velké peníze. Jenže to není tak jednoduché… Na roční apanáži 100 milionů korun od marketinkového partnera se nic nezmění.

Co svaz dokáže vymačkat z hokejové euforie?
„Možná to někomu nepřijde jako klíčové, ale největším přínosem je dobrá nálada do hokeje. Pro nás to má obrovský význam. V Bratislavě jsme hráli výborný hokej, pozitivní odezva mezi lidmi je hodně cítit a pro nás je hned jednodušší vymýšlet různé projekty, s někým se bavit o podpoře hokeje. Vstřícnost partnerů je zkrátka větší. My si na ty své nemůžeme vůbec stěžovat, máme nadstandardní vztahy, v rámci možností nám pomáhají maximálně.“

A konkrétně?
„Během mistrovství jsme se domluvili na nových kontraktech, na částce okolo dvou milionů korun pro mládežnický hokej. Ten my finančně podporujeme společně s BPA. Jde to do různých rozvojových programů a hokejových akademií. Z mého pohledu jsou zmiňované dva miliony velmi významnou částkou a evidentně se v ní už odráží úspěšné mistrovství světa.“

Marketinková agentura BPA vám každoročně poskytuje sumu okolo 100 milionů korun. Věříte, že úspěch z Bratislavy ji pomůže ve shánění dalších prostředků, a potažmo si přilepšíte i vy na svazu?
„Současných 100 milionů korun považuji za horentní sumu, za naprosto vyhovující vzhledem k současným ekonomickým možnostem. Dokonce považuji za obdivuhodné, že BPA dokáže své závazky plnit. Nedovedu si moc představit navýšení dané sumy o další desítky milionů. Jednání však probíhají pořád, sám se tento týden zúčastním asi tří schůzek s velkými společnostmi. Musíme a budeme se snažit pořád o lepší a lepší finanční situaci. Je to věčný boj. Na druhou stranu uznávám, že na obchodní jednání se mi jde mnohem lépe, pokud je za námi loňské zlato a letošní bronz. Chodit za jinými firmami v době krize by nebylo tak příjemné. Čím netvrdím, že tyto získané medaile zapudí veškeré problémy, které máme v mládeži a se základnou. To zdaleka ne.“

Nepokusíte se od BPA v novém kontraktu požadovat větší sumu peněz?
„Už nyní je třeba začít diskutovat novou smlouvu, nemůžeme si dovolit období bez spolupráce a financí. Ta doba tu kdysi bývala a jednalo se o velmi nervózní čas. Pokud by BPA zvládla udržet současný stav, což není vůbec jednoduché, rádi bychom smlouvu prodloužili. Ať už bude na svazu v příštím volebním období kdokoliv, čeká ho pořádání mistrovství světa u nás (2015). Marketinkově je to pro nás nevyužitelná akce (práva vlastní IIHF), ale věřím, že se nějaký manévrovací prostor podaří najít. Příští rok organizujeme šampionát osmnáctek žen, jednáme o osmnáctku kluků na jaře příštího roku. Hledáme pro BPA a své partnery další možnosti prezentace, neboť produkt dospělé reprezentace je velmi osekán.“



Komu poputuje výnos z mistrovství světa 2015 v Praze a Ostravě?
„Šampionát jde za svazem, je vyňatý ze smlouvy s BPA. Výnos z reklamy je však tabu, ten náleží IIHF.“

Očekáváte tedy příjem desítek milionů korun ze vstupného…
„Ano, na vstupenkách vyděláme, očekávám příjmy okolo sto milionů korun. Půjde o zásadní výdělek pro následující období. Budeme z toho nějakou dobu žít. Podobně to mají nastavené i další země.

Můžete už nyní využít osobu Jaromíra Jágra v podpoře svazových projektů? On je hlavní tváří bratislavského týmu, je možnost zapojit do nějakých programů?
„Samozřejmě, že Jarda je vynikající prodejní artikl. Na druhou stranu, je třeba respektovat jeho soukromí a osobnostní práva. A já nejsem přítelem jeho abnormálního využívání nebo spíš obtěžování. Já jsem vděčný za to, že přijede, hraje za nás a předvádí všem, jak se k reprezentaci staví. Ale máme připraveno pár věcí. V tomto směru nám Jarda vychází maximálně vstříc. Zvlášť, když jde zároveň o charitativní projekt. V tom je s Jardou úžasná spolupráce. Jsem však dalek toho, abych ho s něčím neustále otravoval.“

Můžete přiblížit víc Jágrovo zapojení pro svazové potřeby?
„Dokud to není domluvené, nemohu být konkrétní. Nicméně, očekávám, že by nám mohl pomoci s podporou připravovaných akademií, jejichž tváří by se on a i další kluci z nároďáku mohli stát. Musí to být ale pro Jardu přijatelné. Nerad bych mu zasahoval do jeho až rituálních příprav na novou sezonu. (usmívá se) To všechno musíme respektovat.“

Přitáhne aktuální hokejová horečka nové malé nadšence k hokeji?
„To souvisí s ekonomikou. Hokej je drahý sport, to víme. Z centrály se budeme snažit rodičům trochu finančně ulevit, leč tohle je hlavně záležitost klubů. Prostřednictvím akademií chceme podpořit mladé hráče poskytnutím hokejových setů, distribucí bruslí a podobně. Hlavní tíha však bude vždy ležet na rodičích. Třeba florbal je mnohem levnější sport a to je hlavní důvod, proč nás dohání v počtu registrovaných.“

Loni zvolený šéftrenér svazu Slavomír Lener sepsal desatero, podle něhož by se trenéři mládeže měli řídit, aby došlo k hokejové obrodě. Lze po roce konstatovat, že jeho vize má úspěch?
„Věřím, že ano. Tímto pokusem všechno začíná. My neustále organizujeme semináře trenérů k novým metodám tréninku, natáčíme DVD, naši trenéři jsou pořád v terénu, přednášejí. Naposledy Bukač byl v Plzni, Přerost jel do Litvínova, Chomutova. Námi očekávaný progres jednoznačně závisí od vzdělávání trenérů, vstřebání nových poznatků, které se svaz snaží neustále šířit. Doba, kdy jsme byli šikovní a vyčůraní Češi je pryč. To už nám nestačí. Mazaní jsou už všichni, je třeba se naučit všechno ostatní. A je samozřejmě rozdíl, pokud u dětí pracuje odhodlaný tatínek, ve svém volnu a zdarma, nebo je u sedmiletých dětí vzdělaný člověk, učící správně bruslit tak, že už to v životě nezapomenou.“

Chce se vůbec českým trenérům vzdělávat?
„My Češi jsme zvláštní povaha. Jakmile někdo přijde s něčím novým, začne být tzv. chytrej, většina ostatních je vůči jeho aktivitě negativní. S podezíravostí se díváme na všechno nové. Přesto ten posun vnímám, přichází a dospívá nám mladá generace vzdělaných trenérů. A i bývalí slavní hráči si dodělávají trenérské jedničky a dostávají prostor. Jako třeba Robert Reichel, jenž dostal na starost reprezentační šestnáctku.“

Najdete něco, co vám jako šéfovi hokeje otravuje život?
(přemýšlí) „Negativistická nálada a skepticismus. Takové to, že žádná změna stejně nemá cenu a nářky, že se teď budeme učit od Švédů a podobně. V hokejovém hnutí mi chybí soudržnost, spolupráce trenérů. Místo toho, aby si vyměňovali názory, spíš si závidí, pokud se druhému daří. Ale zároveň cítím, že jdeme dopředu. Máme moře trenérů, kteří to dělají výborně i ve velmi skromných podmínkách, mají chuť, energii, ptají se na nové trendy, vyžadují novinky, konzultují s druhými. Hlavně, ať to vydrží a máme jich co nejvíc.“