PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Tak aspoň něco. Jan Kovář už dvakrát zažil mistrovství světa, ale ani jednou se nedostal na finální soupisku. Zatrénoval si, mrknul z tribuny a po týdnu musel domů… Teď ve Stockholmu už má aspoň jednu jistotu: dostal se mezi vyvolené, jejichž jména jsou oficiálně zapsána. Na třetí pokus z něj je právoplatný člen týmu, i když s Bělorusy začne plzeňská hvězda až jako 13. útočník.
Blahopřejeme, že jste se konečně dočkal…
„Jo, děkuju. (usměje se) Jsem rád, že jsem se na soupisku dostal a doufám, že taky dostanu šanci na turnaji.“
V čem to pro vás teď bude jiné než při předchozích zkušenostech?
„V dost věeceh. Třeba loni byla šance dostat se do hry opravdu minimální, dá se říct, že pro mě bylo úplně bez motivace i samotné trénování, protože jsem vůbec neměl vyhlídky na to, že bych se vůbec mohl na soupisku dostat.“
A v roce 2010, kdy jste přišel o zlato?
„Tam jsem to ještě bral úplně jinak. Bylo mi čerstvě dvacet, měl jsem po dvacítkách, neměl jsem žádné zkušenosti a byl jsem rád, že jsem s týmem vůbec odcestoval, že jsem se dostal až takhle daleko.“
Jak se vypořádáte s tím, že i tentokrát jste v nevděčné roli čekajícího? Že musíte spoléhat na zaváhání nebo zranění spoluhráčů?
„Hlavně nikomu nepřeju nic zlého, doufám, že tým bude šlapat. Ale je jasné, že by člověk chtěl hrát. Na svou šanci si počkám a doufám, že ji dostanu. Když jsem původně nebyl na tréninku ve čtyřech lajnách, trochu jsem se obával, že to třeba ani tentokrát vůbec nemusí vyjít, že bych se zase vůbec nedostal na soupisku…“
Berete to jako daň za úspěch Plzně, s níž jste hrál až do úspěšného finále a k reprezentaci jste se tedy připojil až pozdě?
„Těžko říct, odehrál jsem dva zápasy v Brně, měl jsem šanci se ukázat, ale bohužel to nestačilo, abych se dostal do čtyř lajn. Ale beru, že turnaj je dlouhý a klukům rozhodně nepřeju, aby se někdo zranil.“
Mluvil s vámi trenér o vaší roli? Nám řekl, že chce využít vašich schopností…
„Jo, už ve čtvrtek jsem se od něj dozvěděl, že budu dopsaný na soupisku a půjdu jako třináctý útočník na střídačku. Jestli kouč řekl, co jste zmínil, je dobré, ale já o tom takhle neuvažuju, okolní vlivy se snažím nevnímat. Budu prostě čekat na šanci. Není to lehké, ale musím se s tím nějak poprat.“
Jaké to je sledovat ze střídačky, když jste z Plzně zvyklý hrát všechno?
„Je to něco jiného, ale zase musím být připravený, že se během zápasu může cokoliv stát a můžu naskočit i během zápasu.“
