PŘÍMO Z VICTORIE | Výprava za pokladem na ostrově skončila krachem. Finiš přišel pozdě, česká dvacítka klíčové čtvrtfinále nezvládla. Victoria přinesla vítězství 3:1 mladým Američanům. Soupeř však zasypal českého brankáře Lukáše Dostála 41 střelami a nebýt jeho mezi tyčemi, mohlo se schylovat k dalšímu masakru motorovou pilou. Výsledek je beztak stejně nemilosrdný, dvacítka přes tým USA nepostoupila ze čtvrtfinále už popáté. „Byli hratelní, i když měli spoustu střel,“ připustil trenér Václav Varaďa. Výsledek je zklamáním, tímto šampionátem navíc končí v juniorech hráči ročníku 1999, do nichž se oprávněně vkládaly velké naděje.
Jak byl postup blízko nebo naopak daleko?
„Myslím, že Američani byli hratelní, i když měli spoustu střel, spoustu šancí. My jsme se mohli opřít o skvělého brankáře, ale potřebovali jsme zabrat dopředu. A těch situací jsme si vytvořili málo. Nechodili jsme do brankoviště, přitom jsme hráče nabádali, aby si to tam dávali a chodili si pro dorážky. Po kontaktním gólu ve třetí části jsme se nadechli k závěrečnému tlaku, i když velkých šancí nebylo moc, spoustu toho Američané zblokovali a stále hrozili brejky. Kluci ten zápas odmakali, nic nevypustili. A ve hře nás držel brankář Dostál. Byli bychom rádi, kdybychom to v závěru dotáhli na 2:2 a šli do prodloužení. Ale takový je hokej.“
Proč ten nástup přišel tak pozdě? Byla tam obava, aby se Američané od začátku neutrhli a nebyli pak k zastavení, jako už mnohokrát předvedli?
„Před prvním gólem jsme udělali individuální chybu v první třetině. Ta jinak byla z našeho pohledu velmi dobrá, drželi jsme Američany na odstup a měli i trošku lepší pohyb. Oni nevěděli, co mají pokrývat dřív, šancí na obou stranách moc nebylo. Ve druhé třetině přišla další chyba. Hráč jel sám na bránu a dal gól, my jsme těsně předtím měli samostatný únik Ondřeje Machaly. Kdyby srovnal na 1:1, možná byl ten zápas jiný. Oni tu svoji šanci využili, my ne.“
Hráči nefaulovali, přesto jste hned na začátku dostali dva trochu zvláštní tresty. Nejprve za špatné střídání a pak za jakési zdržování hry...
„Já to nerad dělám, abych se vymlouval na rozhodčí, a dělat to nebudu. Ale určitě tam byly některé fauly, které přehlídli. Mohli poslat americký tým do čtyř a potažmo i do tří. Hrou v početní převaze bychom si pomohli a možná to v tomhle zápase o tom bylo. Pomoci si přesilovkami a zvrátit zápas na naši stranu.“
Mrzí porážka tím víc, že Lukáš Dostál držel naději na dobrý výsledek? Takový výkon brankáře se vidí málokdy. Souhlasíte?
„Lukáš měl skvělý turnaj, ve všech utkáních, do nichž nastoupil, měl takovou tu jistotu a sebedůvěru. Myslím, že i tým tímhle nabíjel.“
Ve čtvrtfinále sehrál celý zápas útok složený ze tří posil z AHL, Zadiny, Nečase a Kauta. V turnaji se možná až na posledního z nich střelecky neprosadili tak, jak se očekávalo. Co jim chybělo?
„My jsme je nechtěli zatížit v rámci turnaje a dát je do kupy hned. Chtěli jsme, ať se adaptují zase na juniorský hokej, ať zvednou své spoluhráče, s nimiž ještě nehráli. Po brankách z minulého utkání s Dánskem, které se jim podařilo dát, a z těch dobrých střídání, jež tam měli, jsme doufali, že jsou připraveni, aby v tom ve čtvrtfinále pokračovali. Klukům to zase nevyšlo. A my jsme ty góly potřebovali.“
Oni sami po čtvrtfinále řekli, že od sebe čekali víc. Čekal jste víc i vy?
„Samozřejmě. Od spousty hráčů. Někteří mě mile překvapili, od některých jsem čekal víc. Ale nerad bych teď chvíli po zápase jmenoval, komu to lepilo a komu ne. To nechám na pozdější rozbor s odstupem času, teď je na to moc brzy.“
Byl takový výsledek pod možnosti týmu, nebo znamená odraz reality?
„My jsme věděli, že musíme hrát bez chyb a opřít se o kvalitního brankáře, abychom měli proti top týmům šanci vyhrát. A ve čtvrtfinále jsme tu šanci měli. Jenže jsme si nedokázali poradit a zjednodušit si zakončení, které nám chybělo.“
Taky přechod do útoku se zdál být pomalý, místy kostrbatý. Měl být od obránců pohotovější? Nechyběl mezi beky pořádný rozehrávač, jenž by uměl rychle a přesně rozdělovat puky?
„Jenže když vezmu turnaj celkově, obránci hráli velmi dobře. Michael Gaspar se zranil a pak nám chyběl. Myslím, že obránci hráli na svoje možnosti. O tom jsem přesvědčený. Gólů jsme moc nedostali, pouze v utkání s Kanadou. Věřím, že mohlo být víc vstřelených branek. Kdyby se přidali hráči do ofenzivy a předváděli to své. Určitě to v nich je, jenže na turnaji to tam nebylo.“
Od ročníku 1999 se dost čekalo. Vyhrál Memoriál Ivana Hlinky, mnozí hráči mají smlouvy v NHL. Nedostali sami sebe pod zbytečný tlak? Před rokem působili uvolněnějším dojmem.
„Ti, co hráli mistrovství loni, tam byli většinou jako nováčci. Zažili první turnaj, měli role, které ještě pro tým nebyly tak důležité. Myslím, že se jim teď nepovedlo přenést takový ten šmrnc. Což mužstvo hrozně potřebovalo.“
Čím si to vysvětlujete? Může to být i tím, že Kaut, Nečas a Zadina už nehrají juniorský hokej, nýbrž farmářskou AHL?
„To je otázka spíš na kluky. Byl bych rád, kdyby výkony byly stejné. Někdy se to nevyvede. Turnaj, to je krátkodobá záležitost. I když hráči makali, lehkost chyběla. V některých utkáních to bylo velmi dobré, v jiných ne.“
Jakou šampionát dvacítek znamenal zkušenost pro vás coby trenéra?
„Jsem hrozně rád, že kluci odcházejí se vztyčenou hlavou. Turnaj odmakali, dřeli, blokovali střely. Gólů jsme moc nedostávali, brankář byl skvělý. Myslím, že k postupu nám chyběl krůček. Chtěli jsme to. Chtěli jsme hrát o medaili. Věřil jsem, že ten tým je natolik silný, aby se mu to povedlo.“
Za rok bude šampionát v Ostravě a Třinci, zúčastní se hráči narozeni v roce 2000 a mladší. Začnete o tom pomalu přemýšlet?
„Teď jedna věc skončila, za pár dní se vrhnu do klubových záležitostí. Samozřejmě, vzpomínky na šampionát budu mít. Pro mě to je parádní ukazatel, v jakém stadiu se nacházíme, na jaké hráče se budu moci do budoucna spolehnout. Také záleží na nich, v jaké formě a rozpoložení pak na šampionát přijedou.“
A jsme opět u tria Zadina, Nečas, Kaut. Neuvažovali jste o tom dát je k sobě dřív?
„Samozřejmě jsme přemýšleli nad tím, jak to postavit. Jak klukům pomoci. Když vezmu Filipa Zadina, v některých utkáních byl hodně vidět, v jiných si to komplikoval individuálními činnostmi, které hru zpomalují. My potřebujeme, aby klíčové postavy táhly tým, ne aby docházelo k tomu, že se hra zpomaluje. Potom to v útoku neklape a nikdo v podstatě neví, kam má jezdit. Kluci si to odmakali, to je musím opravdu pochválit. Ale ten šmrnc, chuť, ten hlad – to v produktivitě a hlavně ve střelbě nebylo.“
Trenér Filip Pešán loni říkal, že je velmi náročné spojit práci v klubu a u dvacítky. Cítíte únavu?
„Teď toho mám plné kecky. Musím říci, že celý realizační tým, všichni lidé kolem týmu jeli nonstop. Starali se o hráče zleva zprava. Když to řeknu, spali v jedné místnosti, strávili jsme spoustu času nad videi. U přípravy na zápasy, které vypadaly velmi dobře. Ten finální nám však nevyšel. A proto je z toho vyřazení.“
