Neúprosné čekání na medailový úspěch se protáhlo již na čtrnáct let. Čeští juniorští hokejisté musí po vyřazení ve čtvrtfinále mistrovství světa v Kanadě znovu skousnout předčasný konec na turnaji. Porážku 1:3 s výběrem USA sledoval Milan Kraft, juniorský mistr světa z roku 2000. Bývalý útočník Pittsburghu viděl hlavní rozdíl mezi Čechy a Američany v individuálních dovednostech. „V tom byli úplně někde jinde. Posledních deset minut jsme sice dobře bruslili a hodně tlačili, ale už to nestačilo,“ řekl někdejší reprezentant, který před devatenácti lety výrazně pomohl Česku ke zlatu.
Jaký je podle vás hlavní důvod toho, že se ani počtrnácté v řadě nepovedlo českým hokejistům dosáhnout na medaile na mistrovství světa juniorů?
„Řekl bych, že důvodů je víc. Vymlouvat se, že nám chybělo štěstí, se může, ale už to trvá strašně dlouho. Hokejová veřejnost tyhle neúspěchy vnímá. Je to divný, když postoupí dál Švýcaři, Finové a my pořád nic. Nemyslím si však, že jsme předvedli nějakou ostudu. Koukal jsem na zápas s Ruskem a tam kluci hráli výborně. Hodně dřeli i proti Americe, ale při tom zápase bylo jasně vidět, že v individuálních dovednostech jsou Američané jinde. Posledních deset minut se mi to líbilo. Bruslili jsme a hodně jsme tlačili, ale už to nestačilo.“
V čem především Američané předčili Čechy?
„V dominanci individuálních schopností. Na malém hřišti do hry dokáží vnést více klidu a mít čas na zpracování, přihrávku a střelu. Když hráč ví, že zpracuje puk nebo balon, tak už nekouká na to, jestli se mu povedlo zpracování, ale už přemýšlí, co s tím bude dělat. Myslím si, že tohle nám chybí.“
Řekl byste, že z toho plynula slabá střelecká produktivita na turnaji?„Rozhodně. Měli jsme spoustu šancí proti Rusku i v té naší desetiminutovce s Amerikou, ale góly z toho nepadly. Kolikrát jsem si říkal, že to je možná až moc uspěchaný, že to chce větší klid nejen na střelu, ale i na finální přihrávku. Skrumáž tam byla, ale moc zbrklá.“
Proč se podle vás pořádně nenastartovaly hlavní české opory jako například Filipa Zadina či Martin Nečas? Od nich se přeci jen čekal větší bodový příděl…
„Statistiku si pak musí trenéři vyhodnotit a říct si, jestli hráči správně plnili svoje role. Navenek to samozřejmě působí jako neúspěch. Maximálně by se dal vyzdvihnout gólman (Lukáš Dostál), který tým ve čtvrtfinále dlouho držel ve hře. Kluci jako Nečas, Zadina a další jsou však kvalitní hráči. Na ten turnaj se přece nemůže dostat někdo, kdo neumí hrát hokej a nesplňuje nějaké parametry. Sešlo se to tak, že nám tam v nejdůležitější chvíli nepadaly takové ty šťastné góly, zajímavé trefy nebo i vlastenci. Bohužel tohle trvá už několik let a vymlouvat se na tohle nemůžeme donekonečna.“
Švýcarsku se přitom povedlo parádně postoupit přes Švédsko (2:0). Co byste řekl, že stálo za tímto úspěchem?
„Nevím přesně, jak ve Švýcarsku funguje práce s juniory, ale je zřejmé, že to tam mají nastavené jinak. V Česku moc dobře víme, že Švýcaři jdou nahoru a jejich výsledky jsou čím dál lepší. V současnosti bychom mohli klidně od nich něco odkoukat. Dřív to tak nebylo, ale Švýcaři se hokeji nyní věnují daleko víc a prostě to funguje.“
Jaký je tedy hlavní důvod toho, že Švýcaři postoupili do bojů o medaile a my ne?“
„Těžko říct, jestli měli větší hlad, více štěstí, nebo tomu šli naproti. To jsou takové fráze, mohou být pravdivé, ale i nemusí. Spíš bych to viděl v tom, že se hráči dokáží s tím zápasem vyrovnat, připraví se na Švédy a pak tam odevzdají opravdu všechno. Samozřejmě, že Švýcaři šli do té čtvrtfinálové série jako outsideři, ale Švédové jsou také jenom hráči. Dnes už je zřejmě úplně jedno, jestli jsou dresy červené, žluté, nebo bílé. Dnešní kluci se za adekvátních podmínek dokáží připravit hrát na nejvyšší úrovni.“
Příští rok se mistrovství světa juniorů odehraje v Třinci a Ostravě. Co očekáváte od národního týmu?
„Určitě bude z čeho vybírat. Musíme se z posledního turnaje poučit, hodit to za hlavu a víceméně už od teď se připravovat na domácí mistrovství světa. Skončit stejně jako letos by nebyl pouze neúspěch. Byla by to hlavně ostuda. Čtvrtfinále je vždycky ošemetné, ale národní tým musí udělat všechno pro to, aby dopadl lépe a konečně získal nějakou medaili. Všichni, kteří se naposledy radovali, se blíží ke konci kariéry. Bylo by dobré to zase trošku osvěžit. Věřím, že máme schopné hráče a trenéry, kteří nebudou chtít udělat ostudu.“
Vy jste se dočkal zlatého úspěchu ve Švédsku před devatenácti lety. Dokonce jste patřil do all star týmu turnaje. Jak na to vzpomínáte?
„Na to se nedá vzpomínat jinak než krásně. Ty vzpomínky jsou nádherný. Když se s kluky, se kterými jsem tam hrál, setkáme, tak to všichni upřednostňují mezi své největší úspěchy v kariéře. Pro někoho to byl odraz do dospělého hokeje. Pro jiné ten turnaj však znamenal vrchol kariéry a to je zlato cennější. Kdyby se medaile vozily z mistrovství světa pravidelně, tak by to asi nějak splynulo, ale bohužel se zlato z roku 2000 a následně 2001 stále omílá dokola. Každopádně to bylo něco výjimečného. Pro mě rozhodně.“ (usmívá se)
