Noc ze soboty na neděli nabídne na juniorském šampionátu finálový souboj, utkají se týmy USA a Finska. Američané si postupem do finále zajistili medaili ze čtvrtého mistrovství po sobě, což se jim dosud nikdy nepovedlo. „Hráči konečně věří, že by měli hrát každý rok o zlato a cokoliv menšího je neakceptovatelné,“ říká expert na juniorský hokej a redaktor ESPN Chris Peters.
Poprvé od roku 2011 nenajdeme ve finále juniorského mistrovství aspoň jednoho trojice Kanada, Švédsko, Rusko. O zlato si to rozdali Američané a Finové. Podle redaktora ESPN Chrise Peterse měli oba finalisté leccos společného - dokázali skvěle kontrolovat kotouč, měli ale problémy s šířkou kádru.
Tým USA přiveze z juniorského šampionátu medaili počtvrté za sebou, což se v historii nikdy předtím nestalo. Čím to je? Funguje lépe výchova hráčů, nebo jsou zkrátka poslední ročníky tak výjimečné?
„Američané mají talent na to, aby vozili pravidelně medaile, už víc jak posledních 10 let. Zároveň ale souhlasím, že ročník 1997 byl obzvlášť skvělý a tak nějak nastavil podmínky pro kluky, kteří ho následovali. Vidím to tak, že hráči konečně věří, že by měli hrát každý rok o zlato a cokoliv menšího je neakceptovatelné. Je to tedy kombinace talentu a určité sebedůvěry spojené s odpovědností.“
V semifinále Američané přešli přes silné Rusy. Čím zápas ovládli?
„Nejdůležitější pro ně bylo, že dokázali kontrolovat puk v obranném pásmu. Jen ve velmi málo případech byli Rusové schopní pobýt v útočném pásmu delší časový úsek, což bylo proto, že byli hráči USA neustále na puku. K tomu obránci zachytili spoustu přihrávek soupeřů a dostávalo se jim podpory i od útoku.“
V čem má tenhle americký tým největší výhodu a co je naopak jeho slabinou?„Největší výhoda Američanů jsou pravděpodobně fyzické parametry. To bylo vidět proti Rusům, beci mají dlouhé paže a skvěle toho umí při práci s hokejkou využít. Jsou navíc dost silní. Největší slabinou týmu je to, že kádr není tak široký, jak si mysleli. Dva beci v semifinále skoro nehráli, čtvrtá lajna byla na ledě jen velmi málo. Tým USA přitom většinou dokáže na turnaji točit všechny čtyři řady, to letos neplatí.“
Naopak co dostalo do finále Finy?
„Skvěle dokážou posouvat puk a v play off to dělají ještě lépe. Jejich největší slabina je podobná té americké – mají dvě lajny, které dovedou konkurovat komukoliv, a možná čtyři beky, kterým lze věřit. Šířka kádru neexistuje. Z hráčů mě zaujali gólman Ukko-Pekka Luukkkonen, obránce Urho Vaakanainen a útočník Kaapo Kakko.“
Kdo podle vás půjde do finálového souboje jako favorit?
„Myslím, že Američané, už proto, jak Finy v základní skupině úplně přehráli. Finové tam neměli šanci, na střely to sice bylo vyrovnané, Američané jim ale nedovolili vytvořit si dost opravdu dobrých šancí. Ty týmy jsou oba velmi kvalitní, Spojené státy ale mají více talentu.“
Který hokejista si podle vás zaslouží cenu pro nejlepšího hráče?
„Dobrá otázka, protože si nemyslím, že by jeden jediný hráč nějak výrazně zářil. Ryan Poehling z USA měl některé skvělé momenty, ale nevím, jestli byl perfektní po celý turnaj. Před finále bych asi zvolil gólmana Finů Luukkonena.“
Kromě hokejistů z USA a Finska, kteří hráči vás na mistrovství zaujali?
„Jedním z nejzajímavějších hráčů na turnaji byl Rus Grigorij Denisenko. Je velmi šikovný a rychlý, takže je těžké ho bránit. Líbil se mi i Švéd Erik Brannstorm, který byl v základních skupinách úžasný a pravděpodobně jde o nejlepšího beka na šampionátu.“
