Sikora sní o medaili na MS U20: Spíš zlatá než bronzová. Tým je ještě lepší
Ve středu v podvečer se sešlo na pražském letišti evropské jádro reprezentační dvacítky, ve čtvrtek už osmička nominovaných zamířila za velkou louži, kde se setká se zbytkem výběru. S nejsilnějším za poslední roky a taky s nejvyššími ambicemi. „Řekl bych, že máme ještě o něco lepší tým než loni. Musíme to zase sladit, abychom byli jeden tým,“ hlásil před novináři útočník Petr Sikora. Právě on na posledním turnaji před šampionátem plnil roli kapitána a jako lídr se bude muset předvést i v USA.
Napsal jeden z nejpamátnějších příběhů minulého šampionátu do dvaceti let. Petr Sikora se podepsal pod čtvrtfinálové vyřazení Kanady gólem a už v polovině první třetiny si znesvářil domácí publikum. Po faulu kolenem od Colea Beaudoina skončil na ledě, Kanaďan putoval předčasně do šatny a fanoušci na tribunách zavalili českého útočníka pískotem a bučením, protože soudili, že souboj přihrál.
„Myslím, že mě to i nakoplo. Zezačátku jsem se určitě divil, jestli je to na mě nebo co se děje. Ale pak mě to nakoplo,“ ohlížel se Sikora za rok starým incidentem. „Nevím, jestli se bude pískat. Uvidíme, nechám se překvapit, co vymyslí,“ dodal s výhledem k nadcházejícímu šampionátu v USA.
Před rokem byl Sikora ve dvacítce nováčkem. Dravostí a drzostí se však dokázal výrazně prosadit a k jízdě za bronzem přispěl sedmi body (4+3) v sedmi zápasech. „Všichni na to máme skvělé vzpomínky. Nejlepší by bylo, kdybychom něco podobného zopakovali,“ přál si před vypuknutím posledního předturnajového kempu.
Do Ameriky tentokrát odlétá v jiné roli. Očekává se, že právě na Sikorovi bude mužstvo z velké části stát – jak po hokejové, tak po vůdcovské stránce. Na posledním turnaji měl třinecký útočník na dresu céčko, v kabině Ocelářů dostal před odletem důležité rady. „Jestli budu mít vůdcovskou roli, ať se dobře postarám o tým a funguje to,“ prozradil Sikora, co zaznělo v šatně.
Sám se k případné pozici kapitána neupíná. „Určitě tam je nějaká varianta, je nás víc adeptů na céčko. Ale důležité je udělat tým a nás pět šest hlavních lídrů, aby na to dohlíželo,“ uvědomoval si.
Je důležité zůstat pokorní
Na svůj druhý šampionát do dvaceti let odletí Sikora jako pevná část třinecké sestavy. V minulé sezoně bral ve 34 zápasech 15 bodů (7+8), tentokrát se dostal na průměr půl bodu na utkání. Kvůli zraněním ale stačil odehrát jen 12 duelů (2+4).
„Minulý rok jsem moc nehrál, letos jsem hrál, ale zase jsem se dvakrát zranil, takže jsem vynechal pár týdnů,“ srovnával devatenáctiletý centr. „Bylo to půl napůl. Necítil jsem se úplně nejlépe, některé zápasy byly lepší, ale nebylo to úplně konzistentní, jak bych si představoval,“ dodal ke svým výkonům.
Přestože poslední extraligová kola vynechal, zdravotně je v pořádku a nic mu nebrání být připravený od úvodu naskočit do šampionátu. Český nároďák odstartuje rovnou velkou zkouškou proti Kanadě. „Jsou jeden z nejsilnějších soupeřů, takže se na to velmi těším. Je to asi nejtěžší zápas ve skupině,“ přiznal Sikora.
S týmem musí pracovat také s vědomím, že Česko z posledních tří ročníku bralo medaili. Právě letošní výběr má být ale za delší dobu ten nejsilnější. „Vím, že máme velmi dobrý tým, ale taky je důležité zůstat pokorní a nebýt moc namyšlení, že máme skvělý tým a půjde to samo. Tak to asi nepůjde,“ vykládal Sikora před odletem a nebál se promluvit o smělých cílech.
„Předchozí medaile nejsou závazek. Musíme hrát týmovou hru, nad medailemi bych moc nepřemýšlel. Je to ale skvělé, určitě je cíl spíš zlatá než bronzová. Možná nás to víc vyzdvihává vyhrát ještě vyšší příčku,“ vyhlásil třinecký talent sebevědomě. „Je to určitě cíl všech,“ dodal k vysněnému zlatu.
