Mařík jako hráč nedával pozor, napadlo ho stát se brankářem. Na MS dvacítek chytal už jeho otec
Odletěl na turnaj, o kterém snil. „Těším se strašně moc. Juniorské mistrovství světa je obrovská akce, člověk ji sleduje odmalička. Je jeho sen, aby se tam dostal,“ líčil brankář Matyáš Mařík, kterého do nominace postrčily výkony během podzimu, kdy taky nastoupil v extralize za České Budějovice. Z trojice českých gólmanů pro turnaj v Minnesotě je nejstarší. Všichni budou na dvacítkách nováčky.
Na juniorském šampionátu chytal už Matyášův táta Michal Mařík. V roce 1995 v Kanadě se střídal s Pavlem Nešťákem, trojkou byl Tomáš Vokoun. V obraně tehdy hrál třeba Pavel Trnka, současný asistent trenéra dvacítky. Tým výrazně oslabila zranění, skončil šestý. „Nebyl jsem ještě na světě, ale určitě myslím, že v dnešní době je turnaj větší. Obrovská akce, o které ví mnohem víc lidí. V minulosti jsme se o ní bavili, teď před mistrovstvím už jsme nic takového neprobírali. Táta mi jen říkal, ať do toho dám všechno,“ povídal Matyáš Mařík.
V nové sezoně si výrazně vylepšil pozici. „Udělal obrovský kus práce… Pozitivní bylo, že se dostal i do branky v extralize, kde jen potvrdil svoji výkonnost,“ ocenil kouč dvacítky Patrik Augusta. Výrazný ročník prožívá i Michal Oršulák v juniorské WHL, má navíc zkušenosti z mistrovství světa osmnáctek. Dodatečně byl povolán Ondřej Štěbeták místo zraněného Jakuba Miloty, který se zúčastnil dvacítek už loni, ale nenastoupil. Brankářská jednička vzejde ze závěrečné přípravy.
„S Kubou jsem byl na spoustě akcí, znám se s ním a určitě mrzí, že je zraněný. Ale zároveň se musíme soustředit co nejvíc na sebe, na své výkony, na závěrečný kemp a mistrovství. Jsme tam tři talentovaní gólmani. Všichni máme kvalitu. Těším se. S kluky se znám, máme dobrý vztah,“ uvedl Mařík.
Je starší než Štěbeták s Oršulákem, s nímž se už před třemi lety potkal v týmu Třemošné na Plzeňsku. „Jelikož jsem na mistrovství světa poprvé stejně jako oni, věk žádná výhoda není. Jsme tři kvalitní gólmani, boj to bude určitě dobrý. Máme stejnou startovací čáru, komu se příprava nejlíp vydaří, bude jednička. Vyhraje ten nejlepší,“ pokračoval.
Na loňském šampionátu osmnáctek byl Mařík trojka, potom zamířil do finské Lappenranty. Rok se sešel s druhým a zase se vrátil. „Sezona se úplně nepovedla. Po zvážení všech okolností jsem se rozhodl, že pro můj rozvoj a taky restart bude lepší jít zpátky,“ připustil.
Říkal jsem si, že musím šanci využít
Narodil se v Mladé Boleslavi, kde jeho otec taky zanechal brankářské stopy, ale je po něm Jihočech. V budějovickém Motoru už nakoukl do extraligy. „Člověk se snaží dělat všechno nejlíp, jak může, a jen doufat, že to vyjde. Povedlo se a jsem strašně rád. Měl jsem sedm startů, každý byl obrovská zkušenost. Před sezonou bych byl rád i za jeden. Tohle je obrovský bonus. Myslím, že mi to určitě pomohlo. Extraliga patří k nejlepším soutěžím na světě. Každý hráč je dobrý, člověk nemá chvíli na odpočinek, musí být pořád ve střehu,“ vracel se.
Okno se otevřelo poté, co se zranili oba kmenoví brankáři Milan Klouček a Jan Strmeň. „Zprvu mi jich bylo líto, jsou to mí kamarádi, vůbec jsem jim to nepřál. Zároveň jsem ale byl rád, že dostanu šanci a říkal si, že ji musím co nejvíc využít. Myslím, že se mi to i povedlo,“ pokračoval Mařík. Jednu dobu tvořil dvojici s Niklasem Westerholmem. „Měli jsme si co říct, jelikož minulou sezonu jsem byl ve Finsku a ještě k tomu v klubu, kde dlouho působil. Bylo o čem povídat. Nik je dobrý kluk a sedli jsme si.“
Michal Mařík působil v české nejvyšší soutěži dvanáct sezon. Na syna měl vliv, ale nebyl jeho nápad, aby chytal. „Táta mi odmalička strašně pomáhal, bez něho bych nebyl tam, kde jsem teď. Ale začínal jsem jako hráč a sám za ním přišel, že chci být gólman. Bylo to už někdy na základce. Je to vlastně taková vtipná historka. Jako hráč jsem neustále nedával pozor. Koukal jsem, co dělá táta, co malí gólmani, které trénoval. Když jsem mu oznámil, že chci chytat, rozsvítily se mu oči radostí a hned na tom začal pracovat.“
Se soustředěním míval problémy i později, ale vypořádal se s nimi. „Byly momenty, kdy jsem pozor nedával a dostával kvůli tomu blbé góly. Ale časem se to zlepšilo. Táta mi dal základy, na detaily došlo až později. Tady zase musím dát obrovský kredit Stanislavu Hrubcovi a ostatním trenérům. Těm současným, v mladších kategoriích, v nároďácích. Jako panu Láskovi. S odstupem času beru jako výhodu, že táta chytal. Strašně mi pomohl, protože byl tak zapálený. Občas toho bylo dost, hokej se řešil doma. Ale na druhou stranu si umíme říct dost,“ usmál Matyáš Mařík, který už se blíží splnění svého snu.
