Nestrašil: Na tohle budeme ještě dlouho vzpomínat. Stříbro? Kdo by to řekl před turnajem
PŘÍMO ZE ST. PAUL | Dotýkali se hvězd, ale přišlo zklamání. Spurt v cílové rovince na zvrat nestačil. Juniorům po těžkém semifinále ztěžkly nohy, v souboji o zlato hráli Švédové, co potřebovali. Dvacítka v 58. minutě prohrávala už 0:3, ale znovu povstala a ve strhující stíhací jízdě v závěrečné power play čeští hokejisté sahali po senzaci. Po třech letech je dvacítka stříbrná. „Pořád je to velký úspěch. Jsem strašně pyšný, že každý tomu dal maximum, obětoval se pro tým. Nikdo nehrál na sebe, všichni hráli jako jeden tým,“ povídal útočník Václav Nestrašil, který přišel po porážce 2:4 mezi novináře jako první.
Jaké jsou první pocity po finále?
„Zaprvé bych chtěl poděkovat všem fanouškům, chtěl bych poděkovat realizačnímu týmu a klukům v kabině. Jak fanoušci, kteří nás podporovali celý turnaj, tak tihle kluci tomu dali všechno a myslím si, že to je důležité. Udělali jsme dobrou reklamu českému hokeji.“
Proč to nevyšlo?
„Švédové byli první dvě třetiny lepší. Musíme si to přiznat. Hráli lepší hokej, ale nedá se nic dělat. Máme stříbro a myslím si, že to je velký úspěch. Furt je tady další rok.“
Co se stalo v první třetině při přesilovce, v níž jste dostali první gól?
„To už je nějaké to štěstí. Nepodařená nahrávka, já jsem tam zbytečně fauloval, pak jsme to nějak nedohráli. Stane se, to je hokej a tohle jsou malé detaily, na kterých musíme vyzrát a pamatovat si do budoucí kariéry. Příště se to nesmí stát.“
Jaké byly pokyny po první a druhé pauze?
„Snažili se nás namotivovat. Museli jsme do toho vstoupit líp a hrát s energií. Museli jsme odevzdat všechno, co jsme tam měli. A myslím, že ke konci toho zápasu jsme to odevzdali. Jen se to nepovedlo. Takový je hokej. Jsem rád, že všichni tomu dali maximum a viděli jsme to i u předávání medailí. Kluci brečeli a já jsem na ně strašně pyšný, že každý tomu dal maximum, obětoval se pro tým. Nikdo nehrál na sebe, všichni hráli jako jeden tým. Jsme parta a na tohle budeme ještě dlouho vzpomínat.“
Jsou pocity tím krutější, když jste v závěru dotahovali?
„Věřil jsem tomu. Věřil jsem, že ten třetí tam padne. Ale asi jsme si to nezasloužili za celý zápas. Švédové byli prostě lepší a nějak se nám to vrátilo. I tak jsme dali fanouškům naději v těch posledních pěti minutách, že my tady jsme a hraje se do poslední vteřiny. Měli jsme možná bojovat víc od začátku, ale už se stalo.“
Jaká byla cesta celým šampionátem?
„Začátek v přípravě prostě nebyl ideální, hráli jsme vyrovnaný zápasy s týmy, se kterými bychom neměli hrát vyrovnaně. Nějak nás to ale stmelovalo a postupně jsme se do toho dostávali a začali víc vnímat tým. Začali jsme hrát víc pro to, co máme tady vepředu, a ne na zádech. To bylo to nejdůležitější. Pojďme si říct, stříbrná medaile, kdo by to řekl před turnajem. Měli jsme dobrej tým, ale i tak je to extrémní úspěch pro Česko.
Co si odnášíte za zážitky a za pocity?
„Užitý měsíc s klukama. Každý chce vidět českou vlajku nejvýš, a jestli budu mít tu možnost tady reprezentovat i příští rok, tak si to rozhodně budu pamatovat. Ať si to Švédi zasloužili, tak vím, že všichni kluci, kteří budou příští rok v kabině, jim to budou chtít vrátit. Budeme ještě silnější.
Mohla hrát roli i únava?
„Jo, mohla. Furt jsme mladí kluci a furt ta energie není na rozdávání. Hráli jsme dva zápasy během 21 hodin. Je to těžký. Je to o mentálním nastavení a viděli jsme to, energii jsme měli na konci zápasu. Bohužel už ale nebyla dostatečná.“
Švédi vám toho moc nedovolili, co myslíte?
„Oni jsou extrémně chytrý tým. Nedělají chyby, jsou rychlí, prostě vědí, co dělat. V tom byl rozdíl. Oni nám nedávali ty maličkosti, které my jim dávali. To je bohužel hokej.“
Jaké pokyny jste dostali do závěrečné powerplay?
„Věřit a bojovat. Tady už se nic moc říct nedá. Na konci těchto důležitých zápasů všichni vědí, co se děje a jaká je situace. Celá střídačka věřila, když jsme dali na 2:3, že ten třetí dáme. Nevyšlo to, stalo se. Snad bude příští rok štěstí na naší straně.“
Hráli Švédové jinak než Kanada?
„Rozhodně dělali míň chyb. Kanaďani jsou extrémně šikovní, ale trošku moc egoističtí a moc si věří. Švédové byli pokorní a věděli, že udělají všechno pro tým. To se stalo. Byli lepší, týmovější a to byl ten rozdíl.“
