Nějaká slza ukápla... Jiříček s odstupem o MS dvacítek: Finta? Pořád si to nedokážu vysvětlit
Ten, který proti Finům zakončil poté, co si prohodil puk mezi nohama. Tohle spojení nejvíc pasuje na obránce Adama Jiříčka, jehož úžasný gól v prodloužení jenom demonstroval báječnou formu na juniorském šampionátu. „Doteď nechápu, kde se to ve mně vzalo,“ usmívá se trojnásobný medailista, jenž stříbrné vystoupení na mistrovství v Minneapolis korunoval oceněním pro nejlepšího beka turnaje. Pro Sport Magazín a web iSport vzpomíná na svou fintu i na souboje s bráchou. Roční iSport Premium za zvýhodněnou cenu >>>
Na prvních dvacítkách odehrál jediný zápas, při němž si přivodil vážný úraz kolene. Téměř rok byl bez hokeje, ale ukázal pevnou vůli. „Zranění k hokeji patří. Záleží na každém, jak se k tomu postaví,“ vypráví 19letý obránce, jehož v roce 2024 draftovalo St. Louis. Zvolil cestu kanadské juniorky, aktuálně válí v OHL, a už v příští sezoně by měl ochutnat NHL.
Pokračuje v cestě, kterou nastolil o necelé tři roky starší David, jenž hraje na stejném postu. Rodáci z Klatov se dodnes hecují, ani jeden z nich neumí prohrávat. Jejich kariéry jsou ale protkané týmovými úspěchy. Adam získal na dvacítkách tři medaile (stříbro a dva bronzy). David ke stříbru přidal bronz ze seniorského mistrovství.
Převládá smutek, že nevyšel boj o zlato se Švédy, nebo už vám naplno došlo, že i stříbro je velký úspěch?
„Je jasný, že to ve mně bude ještě chvíli rezonovat, protože jsme chtěli zlato. Hned po zápase nás to mrzelo, titul byl blízko, ale síly na to už nestačily. Každopádně s odstupem času si toho budeme nesmírně vážit. Je to pro nás neuvěřitelný úspěch. I když ten hořký konec tam bude pořád…“
Když jste zmínil finále, šlo něco udělat lépe? S odstupem se dá říct, že kdybyste první gól dali dřív, mohli jste ještě stihnout vyrovnat.
„Vždycky se najde nějaké kdyby. Bohužel to od začátku finále nebylo ono. Nevím, jestli to bylo tím, že nám chyběly síly. Možná jsme se vyčerpali proti Kanadě, roli mohlo sehrát i to, že jsme semifinále hráli až po Švédech. Měli jsme míň času. Ve hře bylo víc faktorů, ale nemá cenu hledat výmluvy. Bohužel jsme na ně nestačili. Jo, kdyby góly padly dřív, mohlo to dopadnout jinak. Ale to jsou kdyby… Zaspali jsme začátek a už jsme to nedohnali.“
Co je z emočního hlediska lepší? Vyhrát zápas o bronz, nebo prohrát finále a končit turnaj smutkem?
„Zajímavá otázka… (přemýšlí) Před rokem jsme bronz slavili, zvlášť po nájezdech, které rozhodly utkání se Švédy. Byla euforie, takže jsme nepoznali pocit z prohry, slavili jsme. Teď to bylo s hořkým koncem a v slzách.“
I ve vašem případě?
„Jo, musím přiznat, že jsem to neudržel a nějaká slza ukápla. Už dlouho mě emoce takhle nepřemohly. Hodně mě to zasáhlo, protože jsme fakt strašně moc toužili po zlatu. Dolehlo na mě i to, že to byly poslední dvacítky.“
O to víc jste to prožíval?
„Ano. Ale když jsme byli v autobuse a jeli zpátky na hotel, už jsme stříbro slavili. I zbytek večera jsme byli pozitivně naladění. Došlo nám, že je to velký úspěch. Tím spíš, že to byla pro český hokej čtvrtá medaile v řadě.“
Mohl jste mít z osobního hlediska lepší turnaj? Byl jste dokonce vyhlášený nejlepším obráncem šampionátu.
„Jsem rád, že mi to vyšlo. Na osobní ambice jsem ale nekoukal, šlo mi o tým. A právě to byl hlavní důvod, proč se dařilo i mně. Platí, že když hráč nemyslí na sebe, ale na mužstvo, profituje z toho i on. Ale naopak to nefunguje. Takže to byl klíč. Jsem rád, že jsem mohl hrát plnohodnotně celý turnaj, což se mi předtím nedařilo. V prvním roce jsem se zranil, potom jsem hrál po dlouhé pauze. Až teď jsem byl v pohodě a taky se to ukázalo na ledě. Jsem rád, jak mi to vyšlo, spadlo mi tam i pár gólů. Těšilo mě, že jsem snad pomohl, kluci se o mě mohli opřít.“
Gól, který nikdo nečekal
Co nádherný gól proti Finům v prodloužení, kdy jste si prohodil puk mezi nohama? I s odstupem musíte vědět, že jste si dovolil dost, že?
