ROZHOVOR | Musel si dávat velký pozor, aby neřekl něco, čeho by třeba litoval. „Mluví ze mě emoce,“ říkal kapitán Tomáš Rolinek, jehož rozčílilo, že tým nebyl v semifinále proti Finsku (0:3) zarputilejší.
Je chvíli po zápase, co se vám honí hlavou?
„Asi už od první minuty bylo vidět, že soupeř byl lepší. Nevím, jestli nám došly síly nebo nám něco chybělo. My jsme nebyli zarputilí a vůbec jsme se o ty puky nervali!“ (naštvaně)
I z tribuny se zdálo, že první třetina byla hodně pasivní…
„Nevím, ze mě asi budou deset (dlouze se nadechne) Vidím to tak, že nás přehráli. Chyběla větší zarputilost, bylo to prostě špatný. Celkový přístup byl takový, nevím. Prostě divný.“
Čím to?
„Nevím, je to prostě divný. My jsme tady neodehráli žádný zápas podle představ, pořád je to takové, že taháme za kratší konec kromě čtvrtfinále s Američany.“
Jak se tak rychle přeorientovat na další zápas o všechno?
„Zbývá poslední utkání a my se musíme vydat ze všech sil, protože někdo je tady naposled. Pro každého je motivace, aby se ta medaile přivezla. Musíme si říct, abychom hráli úplně jinak.“
