Zklamání nezakrývali. Slovenští hokejisté, i trenér Vladimír Vůjtek, se chtěli s mistrovstvím světa v Praze a Ostravě loučit daleko větším úspěchem, než konečným devátým místem. Prohra s Američany 4:5 po prodloužení byla pro českého kouče poslední akcí na reprezentační střídačce. „Trenér si udělal sloji slávu a byl pro Slovensko přínos,“ řekl po turnaji útočník Tomáš Tatar z Detroitu, který pod Vůjtkem odehrál tři šampionáty a olympiádu v Soči.
Jak vnímáte konec trenéra Vůjtka na slovenské střídačce?
„Trenér Vůjtek je velmi dobrý člověk, psychologicky hodně pomáhá klukům hrát hokej. Samozřejmě, já osobně jsem zvyklý na kanadský styl a vidím trenéry pracovat trošku jinak, ale každý má svoji taktiku. Jednou nám to na mistrovství vyšlo, udělali jsme neskutečný úspěch (stříbro 2012). Potom už to bylo těžší. Udělat každý rok čtvrtfinále by bylo super, ale není to jednoduché. Trenér si udělal sloji slávu a byl pro Slovensko přínos.“
Je pro vás konečné deváté místo velké zklamání?
„Je, ale největší sranda je, jak jsou tyhle turnaje strašně vyrovnané. Říkal jsem Tomášovi Jurčovi, že někdy už nestačí, ani když porazíš ty čtyři soupeře, které chceš a máš. Je to vyrovnané, program tak nabitý, že ty lepší týmy to pustí někde jinde. A to se i stalo, je to fakt. Jistá místa na turnaji má jen pár týmů.“
Čtvrtfinále tedy podle vás nejde na Slovensku čekat automaticky?
„Lidé by si měli uvědomit, že se to strašně vyrovnalo. Všechny ligy a soutěže. Švýcarská liga je skvělá, Bělorusové mají tým v KHL, hrají v dobrých soutěžích. Je to extrémně náročné. Stále si myslím, že Slovensko má lepší kvalitu hráčů, ale je třeba, aby vše zapadlo do sebe a čtvrtfinále se udělalo.“
Jak byste zhodnotil turnaj celkově?
„Měli jsme těžký program, prohra s Nory nás mrzí, mohlo to být jinak. Energie tam sehrála svoje, ale zkušený tým jako my by měl takový náskok 2:0 udržet (Slovensko s Nory prohrálo 2:3). To asi byla chyba, která rozhodla, že teď jedeme domů.“
Vy jste se střelecky dost trápil, co byste řekl k osobnímu výkonu?
„Spíš to bylo trápení, než pomáhání. Cítil jsem se špatně. Bohužel, nešlo to. Takový je hokej, jsou takové úseky. Uskakovaly mi puky, byly tam nepřesné střely. Jsem smutný, že jsem nemohl víc pomoct mužstvu, možná mohly mé góly posunout tým jinam. Bohužel nepřišly. Prostě to nešlo.“
