Na nájezd šel Petr Koukal už v zápase s Lotyšskem. Neproměnil, ale český tým stejně zvítězil. Lukáš Kašpar před ním poprvé předvedl svůj chirurgický zářez mezi betony. Povedlo se mu to ještě dvakrát, jenže ve čtvrtfinále už tahle jistota selhala a Petr Koukal následně taky nedal. Hned po něm proměnil Auston Matthews a když nabídnutou příležitost nevyužil Tomáš Zohorna , slibně rozehraný šampionát pro Čechy skončil.

Trenér Vůjtek po utkání řekl, že penaltu jste ze všech tří českých hráčů provedl nejlíp. Položil jste si brankáře, ale nezvedl puk do bekhendu. Mrzí hodně, že jste neproměnil?
„Neuvěřitelně. To jsem ještě nezažil. Napadaly mě myšlenky, že jsem úplnej debil, co se na to přihlásil a ještě to klukům zkazil.“

VIDEO: Sestřih zápasu Česko - USA

Lukáš Kašpar zkoušel před vámi počtvrté to samé a taky nedal.
„Skočilo mu to. Ale on byl celou dobu v zápase a já nehrál. Najednou trenéři dají důvěru hráči, který nebyl ani vteřinu na ledě.“

Byl jste překvapený?
„To jsem nebyl, protože už předtím jsem byl určený na nájezd v zápase se Švýcary, ale nedošlo na mě. Takže jsem si v duchu říkal, že kdyby třeba trenéři volili hráče na nájezdy, mohl bych jít. Zeptali se mě pak na férovku, jestli půjdu. Odpověděl jsem, že jo.‘“

Jak se vám šlo, když jste celý zápas nehrál?
„Oni se mě zeptali hned, jak skončilo prodloužení. Vlezl jsem si na led a celou dobu, co dělali rolbu, ty pruhy na ledě, jsem si bruslil. V tom nebyl problém. K bráně člověk vždycky dojede. Problém byl ve finále v hlavě. Bohužel, udělal jsem to, co jsem nechtěl.“

A co jste chtěl udělat?
„Chtěl jsem to dát až za něj nad lapačku, ale klasicky jsem to hodil na ovara a poslal to mezi nohy.“

I když jste poslední zápasy nehrál, průběžně jste se ale na nájezdy připravoval, je to tak?
„To zase ne, že bych je vyloženě trénoval. Jezdil jsem s Jardou Špačkem , který pak hodil držku, jeden fotograf to vyfotil a bylo to všude v novinách. Ale to byla moje jediná soutěž, ke které jsem se dostal úplně omylem, když jsem byl třináctý útočník. Předtím jsem to nedělal.“

A kdyby to nakonec vyšlo, mohl jste být hrdina vy.
„Naštěstí se teď o mně nemluví, že já jsem ten blbej. Tedy moc ne. Tím, že jsem se přihlásil na nájezd, tak jsem se dostal ještě víc do hry než jako třináctý útočník. Celý turnaj jím byl víceméně Zaťovič , na konci jsem se tam dostal já. Ale s týmem jsme žili, byli jsme jeho součástí a najednou člověk vejde do kabiny a uvědomí si, že je konec. To je prostě vždycky hrozný. Když v sezoně prohrajete 3:4 na zápasy, budete sedět stejně zbouraný v kabině.“

Je konec horší tím víc, že jste turnajem prošli takovým způsobem?
„Nebylo moc šampionátů, kdy by tým nastupoval do čtvrtfinále v roli takového favorita. I když jsme šli na Ameriku. Rusáci narazili z druhého místa na Němce. Jít z druhého místa na Němce? My jsme jednou chytli ze čtvrtého fleku Švýcary, což byla taky haluz, nezvládli jsme to. Ale tam jsme hráli hrozně. Teď nám to po výborném výsledku ve skupině nevyšlo. Strašná škoda.“

Necítili jste křivdu, že vyrovnávací gól jste dostali po ofsajdu a Američanům odpustili pár faulů?
„Myslím, že jsme měli rozhodnout v šedesáti minutách. Přesilovek jsme měli dost, a když už se budeme bavit o nájezdech, že náš mág Kašpi nedal a podobně, tak jsme měli dát gól v přesilovce. Měli jsme jich asi šest, navíc jsme fantasticky ubránili oslabení, ještě v nich šli do našich největších šancí a dali gól, což byl trochu paradox.“

Nebylo namístě něco změnit?
„Nemyslím, že by se s tím nic nedělalo. Kluci s trenéry řešili přesilovky každý den, bavili se o nich. Bohužel to nepadlo a to bylo klíčové. Gól v přesilovce by asi rozhodl zápas. Ne asi. Určitě.“