Odehrál tři olympijské turnaje, Světový pohár, sedmkrát mistrovství světa. Za hokejovou reprezentaci odkroutil 145 partií, suverénně nejvíce ze všech hráčů ze současného výběru. Má ze šampionátu zlato a bronz. 32letý útočník Roman Červenka by funkci kapitána v Dánsku bral jako čest, ale neupíná se k tomu. „Není to o jednom lídrovi. Ale celkově o tom, jak si tým sedne,“ tvrdí. V rozhovoru pro iSport.cz mluví i o Martinovi Strakovi, o němž se spekuluje jako o možném novém trenérovi. „Má přirozený respekt nejenom u nás, ale i všude jinde,“ říká Červenka. Zamýšlí se také nad reakcemi fanoušků.
Když přijde otázka, jak by se stavěl k tomu, že by mohl na mistrovství premiérově vyjet s kapitánským céčkem, pokrčí rameny. „Bral bych to určitě jako velkou poctu, ale nemyslím si, že bych to dělal,“ reaguje kanonýr, jenž nechyběl ani na olympijském turnaji v Koreji, kde výběr Josefa Jandače skončil čtvrtý.
Nemyslíte, že padne volba kapitána na vás? Vždyť nikdo jiný nemá tolik zkušeností…
„Uvidíme, kdo ještě přijede z NHL. Kdybych měl céčko já, byla by to pochopitelně velká čest. Ale neupínám se k tomu. Ani to moc neřeším. Soustředím se hlavně na to, abych se co nejlíp připravil na mistrovství, abych byl platný.“
Někdo po kapitánském céčku netouží, že by ho to svazovalo. Vás ne?
„To si nemyslím. Ale to nezáleží na mně, je to věc trenérů. Vezmu jakoukoliv roli. Pokud bych byl kapitán, tak by to bylo super, ale jak říkám – nějak to neřeším. Ono se někdy říká, že v reprezentaci není lídr… (přemýšlí) Ale na druhou stranu je jich tam spousta. Když neberu mladé kluky, tak jinak je tady dost hráčů na to, aby si mohli sednout, když se něco děje. A v kabině si něco říct. To není o jednom člověku.“
Tentokrát se však možná na mistrovství představí hodně mladý tým…
„Je to možný, uvidíme. Ale hlavně jde o to, jak si sedne celá chemie týmu. Jak funguje kabina, jak to tam žije, jaká je atmosféra. Takže si myslím, že je to spíš celkově o mužstvu, než o osobě kapitána. Důležité je i to, jak se od začátku daří. Třeba na šampionátu v Moskvě v roce 2016 všechno bylo super, od začátku jsme poráželi těžké soupeře. Sebevědomí šlo nahoru. Tým jel výbornou cestu, potom ve čtvrtfinále bohužel přišel jeden zápas, penalty, a jelo se domů. Tak to někdy prostě chodí.“
I kdybyste nebyl kapitánem, zodpovědnost budete mít velkou. Bral byste to jinak než v minulých letech?
„To ne. Nikdy si nedávám malé cíle. Vždycky chci být co nejvíc platný mužstvu. Přemýšlím tedy akorát nad tím, abych se co nejlíp připravil. Ale nemám problém s jakoukoliv rolí. Tím, jak jsem starší, vím, jak je těžký udělat úspěch. Uděláme všechno, abychom se o to pokusili. Ostatní věci, které neovlivním, neřeším.“
V roce 2010 jste zažil titul, o rok později bronz. Jenže potom přišlo slabší období, je pro vás o to těžší najít motivaci reprezentovat každý rok?
„Takhle to nevidím. Kdybych to tak cítil, nemělo by cenu na šampionáty jezdit. Snažím se to brát pozitivně. Cítím, že každý turnaj se to může povést. Může to být shoda náhod, týmový výkon, cokoliv. A medaile se může přivézt. V to věřím pokaždé, když někam odjíždíme. Že se to tentokrát zlomí. Je blbý, že se nám to v posledních letech nepodařilo, kolikrát jsme byli blízko. Ale to je jenom kdyby. Pochopitelně bych dal cokoliv za to, aby se nám podařilo získat medaili. Pro celý náš hokej by to byla potřeba.“
V národním týmu máte odehráno 145 zápasů, už jste mimo jiné v tomto ohledu překonal Jaroslava Holíka, Dominika Haška nebo Tomáše Vlasáka . Co to pro vás znamená?
„Moc si toho pochopitelně vážím. Když jsem byl mladej, nároďák jsem hrozně moc sledoval. Žil jsem tím. Ke všem jsem vzhlížel. I teď si vážím každého zápasu. Kluci ze zlaté generace ještě k tomu dokázali vozit pravidelně zlata, co je ještě cennější než zápasy jen odehrát. Dokud budu zdravý a bude o mě zájem, budu reprezentovat moc rád.“
Ani v náročné sezoně, v níž byla olympiáda, jste si neříkal, že si místo mistrovství odpočinete?
„Ne. Reprezentace je čest, o tom už jsem mluvil. Ale chápu, že někteří kluci z KHL toho mají hodně, cestování, do toho play off. My jsme ve Švýcarsku s Fribourgem vypadli brzo, což bylo nepříjemný. Ale na nároďák jsem pořád měl dost síly i chuť.“
Neštvou vás už ty porážky z posledních let? Na medaili čeká národní tým od roku 2012.
„To víte, že porážky vadí! Nikdo nechce prohrávat. Ale člověk věří, že se to zlomí. Že každým turnajem to přijde. Už by to byla potřeba. Pro náš hokej, pro fanoušky. Bylo by to skvělý, ale víme, že to bude hrozně náročný.“
Nenabízí se paralela s rokem 2010? Tehdy to na olympiádě ve Vancouveru nevyšlo, kupily se před šampionátem omluvenky, ale na něm nakonec přišlo senzační zlato…
„Těžko říct, ale podobnost bych v tom moc nehledal. Každý rok je jiný. Kdo ví, jak to dopadne. Ještě nakonec může jet hodně hráčů z NHL, podle vývoje ve Stanley Cupu, a tým bude hodně silný. Nebo takhle: V každém případě bude mužstvo mít nějakou sílu. A pokaždé je šance na úspěch.“
Co říkáte na Kanadu? Ta chystá supermančaft v čele s Connorem McDavidem, nejproduktivnějším hráčem NHL.
„Tahle zámořská velmoc může postavit víc týmů a všechny budou silné. No, a když k tomu přibude ještě McDavid, znásobí se to. Ale tyhle turnaje rozhoduje jeden zápas. Když tě potká dobrý den, můžeš porazit každého. Ale taky můžeš s kýmkoliv prohrát…“
Jak vstřebáváte mimořádně dlouhou přípravu před šampionátem?
„Je to dlouhý, to si nemá cenu něco namlouvat. Nebudu lhát, není to nic příjemnýho, člověk by byl radši, kdyby toho vlítnul hned po klubový sezoně. Ale nedá se nic dělat, dobře jsem věděl, do čeho jdu. Jsem rád, že jsem neletěl teď na víkend do Francie, aspoň si můžu trošku odpočinout. Hlavní je, abych se připravil tak, abych co nejvíc pomohl v tu pravou chvíli.“
Vnímáte, že i ohlasy lidí na vás se časem mění, tím jak prokazujete reprezentační oddanost?
„Nevím, tohle nedokážu posoudit. Abych byl upřímný, noviny nečtu, ani diskuse. Někdy můžeš být pro někoho dobrý, ale pro někoho špatný. Hlavně se snažím, abych měl dobrý pocit, abych se mohl podívat do zrcadla. A sám sobě do očí. Abych si mohl říct: Víc jsem pro to udělat nemohl. Potom se člověk i s případnou porážkou líp vyrovná. Když ví, že něco podcenil, měl udělat jinak, to je pak to ten nejhorší pocit. A nedokážu posoudit, jak to berou lidi. Reprezentaci se snažím odvádět maximum. A když budu platný, rád budu dál pomáhat.“
Není žádným tajemstvím, že současný kouč Josef Jandač u mužstva po sezoně nejspíš skončí. Podle informací iSport.cz by ho mohl nahradit Martin Straka , olympijský šampion z Nagana a současný plzeňský šéf. Co vy na to?
„Abych řekl pravdu, moc o tom nevím, tyhle záležitosti řeší svaz. Ale co se týče Martina, je to velká persona. Hrozně moc toho v hokeji dokázal jako hráč, má úspěchy i jako trenér. Ale nevím, jaké má osobní plány, takže to víc nemůžu komentovat. Ani nevím, jak to dál bude s Pepou Jandačem. Každopádně je jméno Martin Straka zajímavá možnost. Má k němu přirozený respekt celá republika, skvělé jméno má i všude po světě, hlavně v NHL. Ale jak moc je to reálný, to nevím. Já jsem hráč, tohle jde mimo mě.“
