Občan Fribourgu nejen o MS. Rosa: Stránskému nevyšlo play off, Tomáška by tu nezaplatili

Jak se Fribourg připravuje na šampionát?
„Nápor fanoušků se zatím nekoná, ale je krásné se teď pohybovat po městě, vidíte vyvěšené vlajky všech účastníků, různé dekorace připomínající, že se něco velkého bude dít. K hale to mám kousek, jezdím kolem ní, panuje rušno a přípravy vrcholí. Těším se, až to vypukne.“

Švýcaři hrají základní skupinu v Curychu, bude to žít i ve Fribourgu? A nejsou místní přesycení hokejem po nedávných velmi bouřlivých oslavách ligového titulu?
„Dobrá otázka. Osobně mě hodně zajímá, kolikrát se naplní aréna, kam se vejde přes devět tisíc diváků. Těžko odhadovat, kolik sem dorazí zahraničních fanoušků, ale nemyslím si, že tolik, aby pokaždé halu naplnili. Co se místních lidí týká, hokej je tu hodně populární a ligový titul určitě podnítil zájem u spousty dalších fanoušků v okolí. U těch klasických nebo u lidí z byznysové sféry. Jsem si jistý, že po letošním tažení Fribourgu se do hokeje zamilovala spousta nových lidí. Věřím, že se to projeví i v zájmu o šampionát.“

Jak ve Fribourgu prožívají hokej, ukázala i místní vyprodaná BCF Aréna při sedmém finálovém utkání, které se přitom hrálo v Davosu, a u vás běžel přenos na kostce.
„To je pravda. Vstupné stálo pět franků a využilo toho hodně lidí, protože zhruba 7500 fanoušků má koupenou celoroční permanentku. Jen velmi málo jiných lidí se jednorázově dostane na ligový zápas. Tohle byla možnost pro další, kteří se na hokej nikdy nepodívají. Ale užili si tu atmosféru i přesto, že se před nimi nikdo z hráčů neproháněl… (usmívá se) Je možné, že na základě toho zážitku si pořídí lístky na mistrovství světa.“

Mimochodem, nemísily se ve vás všelijaké pocity po ligovém triumfu Fribourgu? Ještě loni na jaře jste u týmu pracoval v pozici prvního asistenta.
„Popravdě, je mi líto, že jsem u toho tažení nebyl. Nebudu říkat, že ne. Pokud cokoli v životě děláte srdcem, musí vás štvát, že se někomu jinému povedlo to, co vám ne. Tak to je. Ale z druhé strany se cítím jako místní člověk, žijeme tu s rodinou hromadu let a z tohoto pohledu mám radost, protože celé město titulem žilo a žije. Navíc se dobře znám s lidmi z klubu, z kanceláří, na které nikdo nevidí a přitom odvádějí skvělou práci. Chudáci si prodlouží sezonu a nikdo je pořádně nevnímá. Takže odpovím na rovinu: radost a zklamání v jednom.“

Byl to i pro vás šok, že v základní fázi odskočený Davos nedosáhl na zlato? Jasně, není prvním ani posledním týmem na světě, který to nedotáhl.
„Šok to byl pro lidi, kteří to vidí jen z vnějšku. Já v šoku nebyl. Play off je specifická disciplína, při které s vámi musí hrát i různé okolnosti, především musíte mít zdravé hráče. Fribourgu to letos trochu spadlo do klína. Měli velké štěstí na soupeře. V prvním kole dostali Rapperswil, který předtím odehrál čtyři zápasy v předkole. Nad Fribourgem vedl 2:0 a 3:2 na zápasy, ale šlo vidět, že fyzicky ti kluci už odcházeli a nedotáhli to. V dalším kole šel Fribourg na Ženevu. Neměl jsem žádné inside informace ze Servette, bylo ale cítit, že uvnitř tam není něco zdravého.“

Co finále?
„Tam se mi nelíbila struktura hry Davosu. Asi něco změnili, nevím. Roli hrálo i to, že Davos měl co ztratit, zatímco Fribourg naopak. Tenhle typ tlaku hraje nemalou roli. Navíc jádro týmu Fribourgu si v minulých sezonách prošlo hodně těžkými situacemi a postupně se v kritických chvílích naučilo chodit. Loni se vedlo v semifinále 3:1 a prohrálo v sedmém. Jindy jsme hráli dlouhodobě druhé místo, pak se asi deset zápasů před koncem vypnulo, spadlo se do předkola a vypadlo se. Jádro týmu si prošlo tvrdými zkouškami, což se časem překlopilo do výhody a teď z toho kluci konečně vytěžili, co vytěžit šlo. Musíte si projít fackami, abyste pak jednoho dne slavili.“

Co Filip Zadina a Matěj Stránský z Davosu, splnili v play off očekávání?