Slovenský rekordman z Havířova: České hráče znám víc. Mrzí ho Růžička a nechce být Duda
PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Dodnes nedá dopustit na kouče Vladimíra Růžičku. Právě on ho vytáhl ve Slavii do áčka, kde odstartoval úchvatnou kariéru. Slovenský obránce Dominik Graňák (42) se narodil v Havířově, má českou přítelkyni. I když ve slovenské extralize neodehrál ani jeden zápas, je rekordmanem v počtu reprezentačních utkání (194) a účastí na MS (12). „Cítím se jako Slovák, ale propojení s Českem je velké,“ říká před dnešním utkání Česka proti Slovensku někdejší skvělý bek, jenž vyhrál extraligu, švédskou ligu, dvakrát KHL, má taky stříbro z mistrovství světa. A spoustu toho prožil i s Romanem Červenkou. Program MS v hokeji naleznete ZDE>>>
Na rovinu přiznává, že zná ze současných soupisek obou někdejších federálních rivalů víc české hráče. Než ty slovenské. „Když jsem se podíval na sestavu, tak asi třináct hráčů znám buď ze společných působení, nebo jsme se někde potkali,“ přiznává Dominik Graňák, bývalý ofenzivní bek, který hrál kromě Slavie i v dalších českých klubech (Hradec Králové, Karlovy Vary, Plzeň a Sparta).
Jak vzpomínáte na začátky ve Slavii pod Vladimírem Růžičkou?
„Pro mě to byl zlom. Jako osmnáctiletý kluk jsem se zničehonic ocitl v Praze. V juniorce, za pár měsíců v áčku. Vedle hráčů jako byli Pepa Beránek, Franta Kučera, Viktor Ujčík, Petr Kadlec, Roman Málek. Pak pět roků v áčku a byli jsme třikrát ve finále, jednou z toho byl titul. Člověk si pamatuje úspěchy, ale celé to období mi pomohlo k mému hráčskému i lidskému posunu.“
Jak si vybavujete ikonu na střídačce?
„Vláďa Růžička byl trenér, který předběhl dobu. Pro mě to bylo jako ve snu. Vždycky jsem doufal, že budu hrát profesionální hokej, ale kdybych neodešel z Trenčína do Prahy a nebýt Vládi, i Jirky Kalouse, kdo ví, jestli bych se někdy živil hokejem. Byl to klíčový klub i období. Moc rád na to vzpomínám, ale mám dojem, že je to tak dávno… Život letí. Ale bylo to super. Možná to pro mě byly nejsilnější momenty v kariéře. Splněný sen. Už jenom to, že jsem se mohl začít živit hokejem.“
Předtím jste o tom pochyboval?
„Rozhodně jsem se necítil, že jsem takový talent. Na kterého se někde čeká… Můj odchod z Dukly Trenčín byl podmíněný tím, že jdu studovat na vysokou školu do Prahy. Ale primárně jsem vždycky měl v hlavě hokej.“
Co jste vystudoval?
„Chodil jsem na Fakultu tělesné výchovy a sportu, ale nebyl prostor ji nakonec dokončit. Každopádně to byla trochu podmínka, protože v té době se podepisovaly smlouvy v Dukle Trenčín, odchody byly těžší. Ale jako vysokoškolák jsem měl otevřené dveře.“
Jaké byly začátky pod Růžičkou?
