Šampioni exkluzivně: O hlavě, vyměněném céčku i chtíči. Červenka vysvětlil svůj konec v NHL

Sedli se v lobby hotelu v Bernu. Bylo krátce po obědě. Nechybělo vzájemné popichování o tom, kdo je lepší v kartách (podívejte se na sociální sítě iSport.cz), ale došlo i na důležitá témata. Jestli někdo ví, jak vyhrávat, jsou to oni.

Málokdo si dovede představit vaše emoční vypětí. Těžká základní část, olympiáda, pak boj o titul s Pardubicemi. A teď další vrchol. Bylo těžké ještě najít znovu oheň?
Červenka: „Pomohlo mi krátký volno, ale… Je pravda, že ligu zakončíš pozitivními emocemi, takže je znovu třeba tu hlavu nastavit.“

A najít motivaci, když mezi prvními zápasy jsou i Slovinci nebo Itálie…
Červenka: „To zase ne, pořád je to zápas za reprezentaci! Jde o nastavení hlavy. Potřebovali jsme si právě v tomto ohledu trochu odfrknout.“
Sedlák: „Vidím to stejně. Možná i proto jsem se rozmýšlel o trochu déle, jestli dorazím, abych věděl, že tomu opravdu můžu dát sto procent. Prostě to, co jsem zvyklý. Každé střídání. Kdybych věděl, že se vykašlu byť na jediný, tak bych sem ani nejezdil. Protože bych věděl, že tým to oslabí.

Musel jste ho trochu přemlouvat?
Červenka: „Play off stojí hrozně sil, ještě to dobře dopadne. Je euforie. A pak je třeba si férově říct: Tak a teď mě čeká dalších čtrnáct dní, který odmakám a týmu pomůžu. Ale jestli přemlouvat… Chtěl jsem, aby jel. Že bychom mohli hrát spolu a věděl jsem, že když přijede, tým bude silnější. Ale ve finále to rozhodnutí musí udělat člověk sám.“

Dal jste na něj trošku?
Sedlák: „Dal… Věděl jsem od začátku, jak to vidí. A asi i já. Ale trochu jsem bál toho, že… (přemýšlí) Vyhrajete titul, emoce jsou pozitivní a vy musíte vědět, že budete dalších čtrnáct dní hrát těžké zápasy a musíte odevzdat práci, kterou sám od sebe očekáváte. Chtěl jsem si být naprosto jistej, že budu platný. A ne, abych jel na šampionát jenom tak, že tady budu. A připíšu si čárku.“

Pro vás to byl první ligový titul, o to emotivnější to bylo, že?
Sedlák: „Jasně. Navíc série byly těžké psychicky i fyzicky. Přeci jenom už pár let jsme po titulu toužili, na člověka dolehne, že jsme to konečně dokázali. Jedna práce skončila, druhá začínala.“

Vy jste si, Romane, hlavu připravoval už dopředu, ne?
Červenka: „Nikdy nevíš, co se stane, ale věděl jsem, že v sezoně mohou být tři vrcholy. V hlavě jsem to měl, ale plánovat se nedá. Může přijít zranění. Nebo kdybych cítil, že to nemá cenu, nešel bych do toho.“

Od kdy se vlastně vy dva znáte? Osud vás pořádně spojil až v Pardubicích, nebo ne?
Sedlák: „My jsme se o tom nedávno bavili. Hráli jsme spolu poprvé na šampionátu v Rize v roce 2023, když se zranil Chýťa (Filip Chytil). To jsme spolu nastoupili jednu nebo dvě třetiny, potom jsem ale kvůli noze musel odstoupit já. A dohrál jsem. Předtím jsme spolu byli na olympiádě v roce 2022 v Pekingu, ale říkal jsem mu: Romane, já si tě skoro nepamatuju. Každý měl bližší lidi, s kterými se bavil víc. Plus k tomu covid, takže jsme se moc společně nepotkávali. Moc jsem si ho nevybavoval. Až na šampionátu v Praze nás Radim (Rulík) dal dohromady.“
Červenka: „Lukáš předtím hrál třetí, čtvrtou lajnu v NHL, takže já spíš sledoval kluky, kteří tam hrají víc. Navíc je o něco mladší. Takže jsem ho víc registroval, až když se vrátil do Evropy.“

Čím to, že jste si tak sedli?
Červenka: „Každý jsme úplně jiný hráč. Proto to může fungovat, každý máme jinou roli v lajně. Sedlo udělá práci pro mě, já něco jiného pro něj. Ale pochopitelně potřebujeme toho třetího. Spíš bych řekl, že je to typologií.“
Sedlák: „Mám dojem, že principy hokeje vidíme podobně. Ale každý děláme trochu jinou práci, abychom tu společnou věc, kterou vidíme, zrealizovali. Pohled je podobný, ale každý jde ke gólu svou cestou. Tím se doplňujeme.“

Stačí jeden, dva zápasy k tomu, abyste hned věděli, jestli tam chemie je?
Červenka: „Jako hráč to cítíš. Může se stát, že se to zlepší postupem času. Ale až tolik ne. Když to nevnímáš od začátku, málokdy to naskočí. Je důležité, že myšlenka je podobná, akorát každý si pro ni jde svojí cestou. Ale to prostě cítíš. Nemusí být hned dokonalý, ale víš, že to může fungovat.“
Sedlák: „Ano. Hned první zápas vám to klikne. Můžete cítit malé nedůrazy, nějaké nuance, ale…“
Červenka: „Cože? Nuance?“
Sedlák: „Jo.“
Červenka: „Ty krávo, to se tady ještě obohatím o nová slova. Nebo to vyslovuj pořádně.“ (směje se)
Sedlák: „No jo, furt… Prostě malý detaily, který si řeknete a dají se dotáhnout. Třeba videem. Ale hned napoprvé poznáte, že by to mohlo fungovat. Protože člověk je v prostorech, kde ho zhruba tušíte. Když to nemá fungovat, zjistíte to hned.“